Ruce pryč od Babiše! A pozor na Putina

Komentáře

GhostBuster

Dnes to bude trochu delší. Delší proto, že to psal sám život. Pokud se ale nechcete nořit do minulosti, přeskočte rovnou až na druhou část tohoto textu.

Exkurze do roku 1969

„My, podepsaní, se obracíme ke všem svým kolegům novinářům a pracovníků čs. tisku, rozhlasu, televize a zpravodajského filmu.

Sdělovací prostředky jsou již dlouhou dobu středem pozornosti. Jejich pozitivní význam je všeobecně uznáván, ale jsou také, a někdy velmi ostře, kritizovány odpovědnými místy i veřejností. Považujeme to za přirozený jev, neboť naše spoluodpovědnost za utváření veřejného mínění, názorů a představ lidí o současném dění doma i za hranicemi, za jejich postoje k základním otázkám a za jejich činorodý nebo naopak pasívní přístup je bezesporu značná.

Chtě nechtě musíme konstatovat, že to byl jeden z hlavních důvodů hrubé deformace polednové politiky, deformace, za kterou nesou mnozí, zejména vedoucí pracovníci sdělovacích prostředků odpovědnost, kterou z nich nikdo nemůže sejmout.

Po lednu 1968 se novinářská fronta jako celek postavila za iniciativu ústředního výboru strany. Toužili jsme po takových změnách, které by přinesly obrodu v práci strany a ve veřejných politických institucích Národní fronty, hlubokou demokratizaci našeho života a upevnění přirozené autority strany a myšlenky socialismu. Každý počítal s novými těžkostmi, zejména při odstraňování zábran, jež stály v cestě progresívnímu rozvoji. Bez boje, bez polemik, bez vyburcování veřejného mínění bylo sotva možné zahýbat stojatou vodou.

Nejhorší ze všeho však bylo, že se kritická pozornost sdělovacích prostředků stále více obracela proti našim spojencům, zejména proti Sovětskému svazu. Stupňované výpady proti našim spojencům musely nutně vyvolat nemalé obavy o perspektivu socialismu v naší zemi, zvýšit napětí. Na jedné straně i hromadné sdělovací prostředky, byť často formálně, zdůrazňovaly, že přátelství se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi je základem naší zahraniční politiky, na druhé straně však začaly tímto přátelstvím systematicky otřásat.

Hluboce se nás dotklo, že se na stránkách našeho tisku, v relacích rozhlasu a televize dostali ke slovu ti, kteří znevažovali přátelství se Sovětským svazem. To nelze omluvit ničím, ani údajnou snahou »dát každému slovo«, dát zadost právu na svobodné vyslovení názoru. Vždyť byli současně napadáni všichni, kdo své přátelství k Sovětskému svazu neskrývali. Tito lidé byli nejen zbaveni svého práva na svobodu slova, ale nadto veřejně pomlouváni a špiněni, označováni dokonce za »zrádce« a po srpnových dnech za »kolaboranty«.

V těchto dnech dochází v některých sdělovacích prostředcích k opatřením, která nepochybně nebudou všude uvítána a leckým mohou být označována i za příkrá. Neskrýváme, že administrativní zákroky nepovažujeme za principiální řešení. Ostatně samo předsednictvo strany to připomíná. Tato opatření jsou však důsledkem dlouhodobé netečnosti a soustavné rezistence představitelů sdělovacích prostředků vůči kritice, důsledkem jejich nevole vyrovnat se s oprávněnými výtkami a nechuti učinit vlastní kroky k odstranění nedostatků. Proto dnes sklízejí ovoce své činnosti především ti, kdo si je vypěstovali. Je však také nemálo těch pracovníků sdělovacích prostředků, kteří v historické zkoušce politických postojů a charakteru se ctí obstáli.

Jsme přesvědčeni, že se s tímto našim prohlášením ztotožní všichni čestní novináři, jimž osud této země není lhostejný – komunisté i nestraníci. Chceme vynaložit všechny síly pro aktivní podporu politiky KSČ založenou na polednových principech, jak byla formulována listopadovou rezolucí a jak ji zajišťují opatření přijatá na dubnovém zasedání ÚV KSČ. Ve snaze napomoci skutečnému prospěchu našeho lidu a vskutku životním zájmům našich národů se bezvýhradně hlásíme k myšlence proletářského internacionalismu. Budeme proto také usilovat o napravení nedávných deformací v přátelských vztazích našeho lidu s lidem SSSR a ostatních socialistických zemí, o trvalou soudružskou spolupráci mezi naší komunistickou stranou, KSSS a všemi bratrskými stranami socialistického společenství.

Vyzýváme všechny novináře – komunisty i nestraníky – kteří se ztotožňují s těmito našimi stanovisky, aby se připojili k našemu prohlášení. Své podpisy zasílejte redakci Rudého práva.

V Praze dne 13. května 1969“

(Slovo do vlastních řad)


A teď skok do roku 2015:

„Milí kolegové, tak ještě jednou.

Vede se tady bratrovražedná válka, která připomíná spory mezi demokratickými stranami v roce 1948. Nikomu nevyčítám, že přešel do odbojových pozic Echa nebo Svobodného fóra a jinam.

Všimněte si, že na vás nikdo z nás, co zůstali tam, kde jste před rokem a půl, a mnozí ještě méně, byli vy, neútočí. My jsme tam zůstali a hájíme zbytek toho, co vy jste vzali za ztracený boj, tedy svobodnou novinařinu v podmínkách, kdy majitel listu je místopředsedou vlády. A přestože s vámi asi většinou nesouhlasíme, že pan Babiš je největší ohrožení demokracie, tak vám to nepředhazujeme.

ANO je dnes silná, vlivná strana, která ale zatím nedělá nic, co by ji diskvalifikovalo jako demokratickou sílu. Ano, občas se vynoří konflikt zájmů, typu biopaliva, ale to se dá při šíři záběru Agrofertu čekat. Zároveň je třeba s těmi desítkami poslanců, senátorů ANO a dalšími pracovat, tak jako s nimi pracují demokratické strany, které s nimi jsou ve vládní a v dalších koalicích.

Pro vás je všechno umanutě jen Babiš, Babiš, ale ono to tak prostě není. Honza Macháček se pokouší tuto stranu vnitřně civilizovat a Institut, který vede, dělá chvályhodnou činnost. Není to zrada ideálů, je to pokus dělat to jinak, když prostě zůstáváte a neodcházíte.

Velká válka o naprosté zničení demokracie a svobodného světa je proti nám vedena na zcela jiné frontě. Přes všechny výhrady je Andrej Babiš na té správné protiputinovské straně, na rozdíl od sílící páté kolony v čele se Zemanem a na Rusko napojenými podnikateli. Tím, že nejste schopni rozlišovat, tím, že jste se podporou Klause a lidí kolem něj podíleli na přípravě živné půdy pro Putina a jeho zdejší partu, tím, že máte jen dvě barvy, černou a bílou, vlastně těmto silám dál pomáháte a Babiše tlačíte tam, kde být nechce.

Až ho tam dotlačíte, zapláčeme nad tím všichni. A někde v uranových dolech, nebo v lepším případě v emigraci, si to pak budeme moci konečně vysvětlit.

Luboš Palata, 1. května 2015 (Facebook)"

Pozn.: Luboš Palata je redaktorem MF DNES