Bojíme se sil, které mobilizují mlčící většinu proti establishmentu

Jeden z nejvlivnějších německých ekonomů

Bojíme se sil, které mobilizují mlčící většinu proti establishmentuTýdeník ECHO
Krize eurozóny naprosto není vyřešena, varuje Sinn. Foto: Foto: Jan Zatorsky
Svět

Daniel Kaiser

Brexit, volební triumf Donalda Trumpa, demise italského premiéra Mattea Renziho a možný nástup euroskeptického Hnutí pěti hvězd v Římě... Jsou to všechno špatné zprávy pro globalizaci a světovou ekonomiku? Jeden z nejvlivnějších ekonomů současného Německa Hans-Werner Sinn nabádá k jemnějšímu pohledu. Britové jsou pro volný obchod víc než EU, které víc záleží na potrestání odpadlíka. A brexitem se poměry v EU mění k horšímu pro každou exportně orientovanou ekonomiku, tedy podle Sinna i pro nás.

Proč je v Evropě tolik strachu před Trumpem?

Jednak je to strach, že se budou vztyčovat překážky pro obchod, ale i strach z toho, jaké síly se tu daly na pochod. Síly, které dokázaly mobilizovat mlčící většinu proti establishmentu. Establishmentem tu myslím vedoucí politiky a média. V britském referendu chtěl establishment zůstat uvnitř EU, lid chtěl ven. Před podobnou situací má dnes establishment přirozeně v mnoha zemích Evropy strach. Dokonce i v Německu, kde máme v Berlíně ve skleníku mediálně-politický komplex. Kromě jeho obyvatel ale v zemi žije hodně lidí, kteří si zkrátka myslí něco jiného. V Německu si tradiční média dosud drží velký vliv, hlavně veřejnoprávní kanály. Stát do nich vysílá své zástupce, výsledkem jsou naprosto státně-konformní stanice, které se potom lehce ztotožní s s názory politických stran v Berlíně.

Jak to, že svobodná diskuse například v Anglii při všech výhradách funguje lépe než v Německu?

Němci jsou konsensuální společnost, lidé se seřazují kolem převažujícího názorového proudu. Navíc Němci mají sklon uvažovat ideologicky. Všechny možné ideologie koneckonců historicky vzešly z Německa. Anglosaské společnosti oproti tomu tradičně kladou důraz na otevřenější, věcnější diskusi. V tomto rozdílu vidím velkou slabost své země.

Je v Německu představitelné něco na úrovni brexitu nebo Trumpa?

Na takovém stupni ne. Jednak proto, že u nás přeci jen není tak silné nezveřejňované mínění (rozdíl mezi veřejným a zveřejňovaným míněním; to první, skutečné, je podle této teorie ve veřejném prostoru potlačováno – pozn. red.) jako v Anglii nebo Americe, jednak se Německu pořád ještě vede hospodářsky dobře – vysoká nabídka pracovních míst, nízká nezaměstnanost. Pokud bychom spadli do recese, mohlo by se to odvíjet jinak. Ale scénář recese v Německu zatím není na obzoru.

Trump zastihl Evropu v čase sice utlumených, ale neléčených krizí: z jedné strany migrační vlna a ani krizi eurozóny se nepodařilo úplně vyřešit. Nebo se pletu?

Krize eurozóny naprosto není vyřešena. Zpracovatelský průmysl v jižní Evropě prostě neroste a zůstává pod svou předkrizovou úrovní. Stagnace v Itálii nebo ve Francii trvá už od roku 2009.

Odkud momentálně vychází největší riziko pro eurozónu?

Samozřejmě že z Itálie. Tamní hospodářství stagnuje, banky jsou nalomené. Bankovní půjčky poskytnuté Mezinárodním měnovým fondem dnes tvoří 85 procent vlastního kapitálu italských bank. Sílí protest skrze radikální strany. Budou předčasné volby a v nich možná vyhraje Beppe Grillo a jeho Hnutí pěti hvězd.

Může Hnutí pěti hvězd znamenat systémové ohrožení celé eurozóny?

Jistě. Už před referendem šly úroky nahoru, protože se počítalo s tím, že premiér Renzi v referendu prohraje. Je otevřená možnost, že Itálie odejde z eurozóny. Neříkám, že by pravděpodobnost toho scénáře byla nad 50 procenty, ale před referendem byla dejme tomu 30 procent, po referendu stoupla.

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde

Předplatné Týdeníku Echo si můžete pořídit zde