Zeleného Timmermanse v Bruselu nahradí křesťanský demokrat
OTEC GREEN DEALU ODCHÁZÍ
Eurokomisař pro klima Frans Timmermans se vrací z Bruselu do domácí nizozemské politiky. V Evropské komisi ho má nahradit nizozemský ministr zahraničí Wopke Hoekstra. Nizozemský premiér Mark Rutte dnes před novináři potvrdil čtvrteční informaci deníku Financial Times. Nominaci Hoekstry má zřejmě ještě dnes schválit nizozemská vláda. Zatím není jasné, které portfolio 47letý křesťanský demokrat v komisi převezme, uvedla agentura DPA.
Dosavadní místopředseda Evropské komise a evropský komisař pro klima Timmermans podal tento týden demisi, aby mohl vést společnou kandidátku nizozemské Strany práce (PvdA) a Zelené levice v předčasných listopadových parlamentních volbách. Jeho cílem je stát se příštím nizozemským premiérem.
Hoekstra je šéfem nizozemské diplomacie a vicepremiérem od roku 2022, předtím byl ministrem financí. Podle DPA ještě nebylo rozhodnuto, kdo po něm převezme funkci nizozemského ministra zahraničí.
„Je velmi zkušený ve finanční a zahraniční politice,“ zdůvodnil Rutte nominaci Hoekstry. Tento politik se však kvůli ostrým vyjádřením o jejich rozpočtové politice znelíbil jihoevropským členským zemím EU v době koronavirové krize, připomněla DPA. Tento konflikt je už ale zažehnán, ujistil nyní Rutte. Rozhodnuto už bylo o tom, že otázky klimatu po Timmermansovi převezme místopředseda EK ze Slovenska Maroš Šefčovič.
Hoekstra je od ledna 2022 druhým místopředsedou nizozemské vlády a ministrem zahraničních věcí. Od roku 2020 je také lídrem vládní Křesťanskodemokratické výzvy (CDA). V letech 2018 až 2022 byl ministrem financí.
Do vysoké politiky vstoupil v roce 2011, kdy byl zvolen do Senátu. Současně dál pracoval jako konzultant pro společnost McKinsey. V Senátu se často vyjadřoval k daňovým a důchodovým otázkám a jako jediný se postavil proti stranické konzervativní linii u několika zákonů, které se týkaly homosexuálních párů a jejich práv.
V roce 2015 byl do Senátu opět zvolen a o dva roky později se stal ministrem financí. V této funkci byl velkým kritikem finanční nekázně řady členských zemí eurozóny. Kritizoval také rozhodnutí umožnit státům eurozóny k oživení ekonomik stižených koronavirovou krizí využívat záchranný fond ESM.
Byl jedním ze zakladatelů skupiny převážně severských států eurozóny, nazývané někdy s odkazem na středověký severoevropský městský obchodní spolek jako Nová hansovní liga. Skupina například vyzvala k tomu, aby Evropský stabilizační mechanismus (ESM) získal větší roli při kontrole státních rozpočtů. Podle tohoto plánu by se před poskytnutím pomoci prováděly formální testy udržitelnosti dluhu a schopnosti vlády daného státu splácet dluh. Výzva přišla po zamítnutí italského rozpočtu na rok 2019 Evropskou komisí a podepsalo ji všech osm členů Ligy a další dva podpisy připojily Česká republika a Slovensko.
Jeho jméno se objevilo v kauze podezřelých finančních transakcích stovek politiků a dalších osobností z více než 90 zemí v rámci projektu Pandora Papers, která vypukla v říjnu 2021.
Narodil se v 30. září 1975 v Bennekomu. Vystudoval práva na Leidenské univerzitě, studoval i historii.
S přítelkyní Liselot Hoornwegovou mají čtyři děti.
