Návrh na plošné šmírování lidí na internetu zapůsobil jako naprosté zjevení pro experty i část politické scény. S trochou nadsázky by se však dalo říct, že už ...
Stát si loni na mimořádné dani sebral 37 miliard korun. Více než dvojnásobek původně rozpočtované částky. A teď už máme i finanční výsledky společnosti ČEZ za loňský rok, takže můžeme s klidem konstatovat, co jsme stejně dávno věděli. Téměř celou windfall tax zaplatil právě ČEZ. Že stát zneužívá svého dominantního postavení v této energetické společnosti, protože je tvůrcem daně i jejím výběrčím, nevadí.
Za rok 2023 vybral stát na mimořádné dani necelých 40 miliard. Z toho 30 miliard putovalo od ČEZ. Z loňského výnosu 37 miliard pocházelo od ČEZ 32 miliard. Tedy stále lepší.
Z čistého zisku 30,5 miliardy by prý ČEZ mohl akcionářům vyplatit dividendu ve výši 35 až 47 korun za akcii. Není přitom jediný důvod, aby si stát coby majoritní vlastník neřekl o víc, tedy o rozdělení sta procent zisku. Totéž mohl na valné hromadě udělat loni, kdy protinávrh nepodal a schválena byla navrhovaná dividenda ve výši 52 korun za akcii. A především není jediný důvod, aby byl čistý zisk o polovinu nižší právě kvůli windfall tax. Od začátku si stát mohl peníze z ČEZ vybrat „čistou“ cestou právě skrze dividendu, a férově se tak rozdělit s minoritními investory. Ty místo toho neférově okrádá.
Efektivní daňová sazba, tedy rozdíl mezi mírou zisku před zdaněním a po něm, je velmi vysoká. Za celý rok dosáhla 63 procent. Celá daň z příjmu totiž v tomto případě představuje souběh 60procentní sazby windfall tax a korporátní daně (daně z příjmu právnických osob) ve výši 21 procent. A výsledky ČEZ za třetí čtvrtletí loňského roku ukazovaly, že zisky společnosti podléhaly efektivní daňové sazbě dokonce ve výši 86 procent.
I proto vzpomeňme na slova finančního ředitele ČEZ a člena představenstva Martina Nováka, který loni tvrdil, že není pravda, že by windfall tax na ČEZ měla tzv. rdousící efekt. „To není náš případ. Naše zisky jsou i po uvalení daně vysoké,“ říkal. Zaprvé, když se vezme v potaz výše té efektivní daňové sazby, je to tvrzení docela úsměvné. A ještě víc je úsměvné kvůli tomu, že ty vyšší zisky společnosti jsou způsobeny především tím, že cena elektřiny na trhu byla, je a bude vyšší. Je to nový normál, kdy nelze počítat s tím, že se ceny kolem 30 eur za MWh, známé z doby před rokem 2018, někdy vrátí.
Ano, výrobci energií z vysokých cen v době úplného peaku v roce 2022 těžili a zaručilo jim to mimořádně vysoké zisky. Ovšem uvalit na ně (tedy lépe řečeno na jedinou společnost) „mimořádnou“ daň, která po tři zdaňovací období obere o zisky soukromé investory jediné společnosti, to nemá žádné logické ani čestné vysvětlení. Ceny elektřiny jsou vysoké i kvůli drahým emisním povolenkám, které se do výroby elektřiny z hlediska nákladů propisují a ovlivňují výslednou cenu. Cena povolenek se vyhání nahoru umělými zásahy, kdy se stahují z trhu. Je to tedy především nástroj Evropské unie, který elektřinu prodražuje a který i logicky vylepšuje zisky jejím výrobcům.
Windfall tax přitom měla dávno skončit. Sliboval to i Stanjura, jemuž to tehdy veřejnost ještě věřila. Říkal, že mimořádné příjmy a mimořádné výdaje na energetickou krizi by měly být vyrovnané, a pro další platnost daně v roce 2025 by tak nebyl důvod. A že se výnosy z daně nebudou používat na krytí běžných rozpočtových výdajů. Jenomže pak náhle otočil a ministerstvo financí změnilo „metodiku“, přišlo se zcela jinými čísly a začalo tvrdit, že do mimořádných výdajů patří dříve nezmiňované položky. Mimořádné příjmy a výdaje kvůli energetické krizi by měly a mohly být (dokud resort financí nezačal tvrdit, že mimořádná dividenda ČEZ není mimořádný příjem) loni vyrovnané.
Spatřuje-li stále někdo v české windfall tax v provedení Zbyňka Stanjury cokoli jiného než účelové snižování hodnoty ČEZ, bezprecedentní poškozování malých i velkých investorů a vyvádění desítek miliard korun do státního rozpočtu, kdy se těmito penězi „lepí“, co je potřeba, je silně naivní.
A nepřekvapivě bude muset Stanjura lepit chybějících dvacet miliard na solární dotace. O naprosto nesmyslně nastavené podpoře a dotacích pro provozovatele solárních elektráren, kdy na ně odvádí peníze jak lidé v cenách elektřiny, tak stát z rozpočtu (tedy z daní), se není nutné dlouze rozepisovat. Problém je v tom, že Stanjurovi dle očekávání nevyšel jeho rychle spíchnutý plán na změnu legislativy a zavedení individuálních kontrol přiměřených výnosů s cílem zkrouhnout prostředky na podporu. Resort průmyslu teď rychle chybějících 20 miliard shání a chce je doplatit. Protože Operátor trhu s elektřinou, který dotace solárníkům posílá, na ně nemá peníze. A Stanjurovo ohýbání zákonů, tedy krácení dotací, se promítne až od příštího roku. Takže je ministr financí tam, kdy byl na začátku. Ale strach není namístě, peníze se někde v kasičce najdou.
00:01
