„Závěr Zemanovy kariéry je smutný,“ říká jeho bývalý poradce Rusnok

Stěžejním tématem české ekonomiky je inflace a stěžejním problémem České národní banky, naší hráze proti inflaci, je dosud chybějící bezpečnostní prověrka guvernéra Aleše Michla. Jeho předchůdcem ve funkci byl do loňského června Jiří Rusnok. Probíráme s ním obě témata. Bývalý guvernér byl oblíbencem prezidenta Miloše Zemana. V rozhovoru hodnotí i jeho politickou kariéru, která právě končí.

V jakém stavu je dnes česká ekonomika, co byste označil za její největší problém?

Z akutních problémů je rozhodně největší problém inflace, to je jasné. Ale ta se vyřeší, z její akutní fáze se dostane aspoň do chronické fáze, kde by, doufejme, nemusela být už takovým problémem.

Jak velká je ve vašich představách chronická inflace?

Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se inflace vrátila zpátky ke dvěma procentům. Ale obávám se, že nový normál bude vyšší a že návrat ke dvěma procentům bude velmi složitý. Inflace je totiž fenomén této doby, to není jednorázový výkyv po covidu a po zdražení energií kvůli válce. Obě dvě věci ji samozřejmě urychlily, ale inflace narůstala celosvětově vinou deglobalizace a dalších omezení volného trhu, které nutně povedou k tomu, že věci budou nějakou dobu dražší, než si cenová hladina najde novou rovnováhu. Ta doba bude podle mě trvat několik let. Nová rovnováha nepřijde za rok za dva. Já jsem tedy dost optimista v tom ohledu, že už brzy by inflace mohla z dnešních šílených hodnot spadnout a doufejme někdy na konci roku se pohybovat kolem pěti procent meziročně. Ale nevěřím, že příští rok bude v průměru něco málo přes dvě procenta, jak zatím předpovídá prognóza ČNB. To se mi nezdá. Mohu se mýlit, může se dokonce stát, že na jeden rok inflace k těm dvěma procentům spadne, a pak se zas pomaličku zvedne někam mezi tři a pět procent.

Zdá se mi to jen, nebo skutečně už dneska přestala inflace vadit, přestala být považována za zlo?

Inflace ještě asi pořád dost vadí, ale zvykáme si. Mnohem horší je to ale s rozpočtovou disciplínou. Tady jsme uprostřed obrovské mentální změny. Ze země, která byla fiskálně mimořádně disciplinovaná, po 25, 30 let, v podstatě bez ohledu na politické garnitury, se stala země mimořádně fiskálně nedisciplinovaná.

Tak zase fakt je, že když jste vládli vy, socialisté, byl to i v té době vždycky pokles ve fiskální disciplinovanosti.

Dobře, ale co bychom dnes za deficity v režii ČSSD dali. A pozor, nebylo to vždycky špatné. Já jsem končil coby ministr financí v roce 2002 s deficitem 30 miliard korun, z čehož 20 miliard byla úhrada ztráty Konsolidační banky, tedy vlastně transformační daň. Měli jsme prakticky vyrovnaný rozpočet. Ano, po mně přišel ve Špidlově vládě Bohuslav Sobotka a ti najednou udělali schodek 100 miliard. To je pravda. Ale i oproti Špidlově vládě, s níž jsem se mimo jiné i kvůli tomuto rozešel, jsme se dnes ocitli v úplné jiném světě. Tehdy 30, dneska 300 miliard – a nikoho to nezaráží.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.