Čím později do důchodu, tím budete zdravější a spokojenější

Není téma, které by ve společnosti vyvolávalo větší obavy a odpor než zásah do starobních důchodů. Aktuálně to sledujeme už několik měsíců ve Francii, kde prezident Emmanuel Macron prosadil to, o čem vláda Petra Fialy zatím jen mluvila. Posunul věk odchodu do penze a zrušil všechny výjimky dřívějších penzí pro různé profese. Zároveň se tam zvýšil i počet roků, které člověk musí před důchodem odpracovat. Je to nejméně 43 let a nepočítají se do toho žádná studia.

Kabinet Petra Fialy slíbil představit změny důchodů na přelomu dubna a května. Ideální načasování pro debatu o tom, proč vyvolávají právě změny důchodů takové vášně. V Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla se sešli dva důchodoví insideři, kteří nahlížejí na penze z úplně jiných perspektiv. Shodují se ale na jednom. Diskusi o penzích je potřeba úplně přetočit a začít se bavit o tom, co udělat pro to, aby lidé chtěli zůstat aktivní do co nejvyššího věku a netoužili po ničem takovém, jako je vnímání důchodu coby „zaslouženého odpočinku“ a útěku z pracovně aktivního života. Aby pochopili, že jako aktivní budou zdravější a spokojenější.

Finančník Vladimír Bezděk stál v čele dvou komisí, které připravovaly reformy penzí pro pravicové i levicové vlády. Ze sousloví Bezděkova komise se stalo za ty dlouhé roky synonymum pro reformu důchodů. Dnes radí s důchody prezidentu Petru Pavlovi, který se chystá do debaty o změnách penzí výrazně vstoupit. Jiří Hrabě, ředitel společnosti Elpida, se seniorům dlouhodobě věnuje. V nové knize Z nuly na sto rozebírá, proč stáří nemusí znamenat důchod, ale velmi aktivní život, a varuje před stereotypy, které zobrazují seniory jako nemocné a nemohoucí. „Takový je jen jeden z deseti.“

Proč zásah do důchodů lidi tak děsí?

Bezděk: Především proto, že politici za těch třicet let, kdy se o nutnosti změny důchodů mluví, ještě nedošli k poznání, že z řady důvodů se velmi vyplatí nesvádět o důchody krátkodobý politický boj. Téma penzí je politicky využíváno až zneužíváno na krátkodobé politické šarvátky, které nakonec zaplatí všichni. Neplatí to jen občané, kteří jsou v roli plátců pojistného na penze nebo naopak těch, kdo pak ten důchod berou. Nakonec to zaplatí i každá jednotlivá politická strana, která se dříve nebo později dostane k moci. Jakmile u té moci je, problémy s důchody na ni dolehnou. A dolehne na ni i to, že se ty problémy neřešily dostatečně včas. V době, kdy zrovna oni byli v opozici.

Vy jste v různých komisích propočítával snad všechny možné varianty a dopady. Pak zase přišla další vláda a odkládala změny se slovy, že se musejí spočítat dopady. Přitom to měli roky v šuplíku. Vláda Petra Fialy teď dělá znovu totéž. Proč se to nikdy nepodařilo posunout k reálným rozhodnutím a změnám?

Bezděk: Jo, jo. Trošku marnost to byla. Na druhou stranu se tam člověk spoustu věcí naučil. Nejen odborně o tom, jak důchody fungují a můžou fungoval. Nakonec nahlédne i do té politické kuchyně a má příležitost pochopit, proč se ta rozhodnutí pořád odkládají. Přece jen jsme tady jeden pokus o reformu, který skutečně snese slovo reforma, a nikoli jen nějaká průběžná změna parametrů, měli. Navzdory té dlouhodobé marnosti. Byla to vláda Petra Nečase. Ministrem financí byl Miroslav Kalousek. To byly roky 2011 a 2012. Udělaly se tři důležité věci. Zaprvé se výrazně upravil ten hlavní, státní pilíř průběžně financovaných důchodů. Vypíchnu jen tu nejdůležitější věc. Tehdy poprvé ze zákona vypadla konkrétní hranice věku odchodu do důchodu. Věk odchodu do důchodu se navázal na vývoj délky života.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.