Poslední země, kde padá životní úroveň

KOMENTÁŘ

Poslední země, kde padá životní úroveň
Proč by firmy přidávaly? Když jsou lidé spokojeni a nechtějí vyšší mzdu. Stejně tak není důvod nezvednout ceny, píše Lenka Zlámalová. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Lenka Zlámalová
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Už několik měsíců držíme v Evropě velmi nepříjemný rekord. Jsme zemí s největším pádem životní úrovně. S postupujícím časem také už zůstáváme jednou z posledních, kde se stále reálné příjmy propadají. V červených číslech pádu s námi podle aktuálních dat zůstává už jen sousední Slovensko. Průměrný plat se ve druhé čtvrtině roku u nás propadl o 3,1 procenta. Na Slovensku o 2 procenta. Ještě v první čtvrtině roku s námi ve smutné skupině s pádem životní úrovně bylo i Německo. To už se teď vytáhlo alespoň na stagnaci. Průměrný plat tam reálně rostl o 0,1 procenta.

V průměru stouply platy v zemích Evropské unie o pět procent. Reálně. Po odečtení inflace. Průměrný Evropan si za to, co vydělá, koupí o pět procent více než loni. Průměrný Čech o 3,1 procenta méně. Reálné platy u nás padají ve všech oborech s výjimkou energetiky, kde mírně stouply o 2,6 procenta.

 

Jen den po zveřejnění zprávy, že zůstáváme spolu se Slovenskem poslední zemí s reálným pádem životní úrovně, přichází další. Výkon průmyslu se propadl o 2,8 procenta. Prezident Svazu průmyslu, hlavní lobby průmyslníků, tvrdí, že za pádem stojí hlavně nedostatek lidí. Firmy by prý měly zakázky, jenže jim chybí ti, kdo by na ni nich pracovali. Nářky, že nejsou lidi, zní téměř ze všech oborů. Nezaměstnanost skutečně patří k nejnižším v Evropě.

Žádný z těch trendů není nový. Trvají už měsíce. A moc spolu nehrají dohromady. Když je něčeho nedostatek, což je v našem případě lidí, zpravidla se to projevuje tak, že je to vzácné, a tím pádem to zdražuje. V této konstelaci by tedy měly rychle růst reálné platy. Firmy se přetahují o lidi, a aby je získaly, musí je lákat za lepším. Jenže ty platy reálně klesají. Na rozdíl od zemí, kde je vyšší nezaměstnanost, a kde tím pádem mají firmy z čeho vybírat.

Jediná odpověď může být v mentalitě. Lidé v Česku neumí tuto situaci využít a říct si o vyšší plat. Vyjednávat ve chvíli, kdy je o ně velký zájem. Jiné vysvětlení než neochota vyjednávat a měnit není. Poradenská společnost PricewaterhouseCoopers nedávno zveřejnila velký průzkum Global Workforce Hopes and Fears Survey 2023. V něm se mimo jiné ptala, kolik lidí si v nejbližších měsících plánuje říct o vyšší plat. U nás to bylo jen 24 procent všech zaměstnanců. Světový průměr je 42 procent. V zemích, kde reálné platy výrazně rostou, si velká část lidí o vyšší příjem pravidelně říká.

Není to ale tím, že by Češi měli pocit, že mají dost. Každý pátý si raději snaží nějak přivydělat, než aby si řekl o vyšší ohodnocení své současné práce. Vypadá to totiž, že řada lidí se s pádem životní úrovně smířila a nechce nic měnit. Se svou současnou prací včetně příjmu je spokojeno 65 procent lidí, z toho 13 procent je dokonce velmi spokojeno.

Proč by v takové chvíli firmy přidávaly? Když jsou lidé spokojeni a víc nechtějí. Stejně tak není důvod nezvednout ceny, když za ně lidé zboží, které není nezbytné, dál nakupují. A protože firmy mohou zvedat ceny a nemusí zvyšovat platy, přirozeně jim rostou zisky. Ty máme na evropské poměry také rekordní.

Ekonomie je čistá psychologie. O svém pádu životní úrovně bohužel lidé hodně rozhodují v práci i v obchodě. Kdo víc nechce, zpravidla víc nedostane. Jiní v Evropě tak smířeni nejsou, a proto jim životní úroveň roste.

×

Podobné články