Mír na Ukrajině byl vždy daleko

KOMENTÁŘ

Mír na Ukrajině byl vždy daleko
Kdyby Ukrajinci přijali výše zmíněné body znamenalo by to vydání se napospas ruské zvůli, akceptace precedentu zasahování Ruska do vnitřních záležitostí a přijetí ruských záborů. Pokud to nebyla kapitulace, tak jen o něco málo lepší, píše Ondřej Šmigol. Foto: Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Byla na jaře 2022 na stole mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou? Kritici západní pomoci Ukrajině tvrdí, že Kyjev v podstatě bojuje proti své vůli. Západ využívá Ukrajince ve své proxy válce proti Rusům. Nebýt Západu, tak si tyto dva bratské slovanské národy padnou do náruče a ve východní Evropě zavládne klid a mír. Předmětem doličným má být právě mírová dohoda vyjednaná v dubnu 2022, kdy Rusové a Ukrajinci údajně byli připraveni složit zbraně. Vtom se ale v Kyjevě zjevil tehdejší britský premiér Boris Johnson, který Volodymyra Zelenského informoval, že dohoda je pro Západ nepřípustná a nebude ji garantovat. Ukrajině tak nezbylo než bojovat dál. Nyní text dohody zveřejnil deník The New York Times. Je z něj jasné, že Ukrajina dohodu neakceptovala, protože se rovnala kapitulaci.

Údajně mezi Ukrajinou a Ruskem již stačilo vyřešit pár bodů, nějakých maličkostí. Ve skutečnosti nevyřešené otázky patřily mezi ty nejdůležitější, kvůli kterým se celá válka vede. Kdyby Ukrajina s nimi souhlasila, v podstatě by akceptovala rusifikaci, okleštění svého teritoria a vazalství pod moskevským jhem.

 

Problematických bodů je šest. První se týká ukrajinské neutrality. Rusko požadovalo závazek, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO nebo do jiné vojenské aliance, nebude hostit vojenské základny cizích zemí a nebude se účastnit vojenských cvičení s cizími vojsky bez souhlasu Ruska. Ukrajina souhlasila s permanentní neutralitou. Je jasné, že ale dosáhnout dohody na tomto bodu bude velmi obtížné, a to kvůli problému číslo dva.

Ten řešil bezpečnostní garance. Skupina zemí garantujících dohodu měla přispěchat Ukrajině na pomoc v případě útoku. Ukrajina požadovala například zavedení bezletové zóny nad jejím územím a vojenské dodávky. Rusko nejenže s tímto nesouhlasilo, ale také požadovalo, aby mezi garanty bylo zahrnuto i ono samo. Rusko tedy chtělo právo veta nad spuštěním bezpečnostních garancí, jež byly navrženy k ochraně Ukrajiny před ruským vpádem. Pak je tu ještě maličkost, že žádná ze zmiňovaných garančních zemí, mělo se jednat o USA, Francii, Británii, Čínu, Ukrajina požadovala začlenění Turecka, Rusko zase Běloruska, nebyla o své budoucí roli vyrozuměna.

Rusko si tedy přálo osamocenou Ukrajinu bez konkrétních bezpečnostních závazků. Ukrajinu, kde by mohlo kdykoli bez problémů intervenovat. Tomu měl dopomoci další kontroverzní bod, demilitarizace Ukrajiny. Její armáda měla být omezena na 100 tisíc příslušníků. Omezená měla být i výzbroj. Ukrajina měla disponovat například jen 147 minomety a 10 vrtulníky. Dosah ukrajinských raket měl být omezen na 25 mil.

Kyjev to odmítal akceptovat. Požadoval armádu o 250 tisících lidech, 1080 minometů a 60 vrtulníků. Dostřel raket měl být omezen na 174 mil.

Sporným bodem byl i mechanismus implementace příměří. Rusové požadovali okamžité stažení ukrajinské armády z fronty. Ruské síly se měly stáhnout až po konzultacích. Nepřekvapivě to Ukrajinci odmítli.

Pak tu byla otázka územních změn. Ukrajina byla ochotna akceptovat dohodu slibující vyřešit status Krymu diplomaticky během 10 až 15 let. Otázku ostatních území měla vyřešit schůzka mezi Putinem a Zelenským. Ta nikdy nenastala. Právě fakt, že to měly řešit až hlavy obou států, nasvědčuje, že shoda v těchto otázkách nebyla blízko.

Nakonec tu je ruský požadavek „denacifikace“. Součástí mělo být i zavedení ruštiny jako oficiálního jazyka Ukrajiny a odvolání zákonů podporujících ukrajinštinu a ukrajinskou identitu. Dokonce požadovali změnu ukrajinské ústavy. To Ukrajinci odmítli.

Kdyby přijali výše zmíněné body, znamenalo by to vydání se napospas ruské zvůli, akceptaci precedentu zasahování Ruska do vnitřních záležitostí a přijetí ruských záborů. Pokud to nebyla kapitulace, tak jen o něco málo lepší.

Odmítnutí dohody tak není žádné překvapení. Zvláště pokud započteme odražení ruských sil od Kyjeva, objevení obětí masakru v Buče a slib západních dodávek zbraní. Zde právě sehrál roli Boris Johnson. Jeho prohlášení nebylo žádným nucením neochotných Ukrajinců do boje, ale ujištěním, že mají podporu Západu, který se je nechystá opustit ve stylu mnichovské dohody.

Putin před pár dny znovu navrhl vyjednávání o míru. Požaduje ukrajinský závazek nevstoupit do NATO a předání čtyř regionů pod ruskou kontrolu. Rusko momentálně tyto čtyři regiony ani celé neokupuje. Putin tedy požaduje více, než nyní ovládá.

Z toho je jasné, proč je jakýkoli mír na Ukrajině momentálně nemožný. Rusko neopustilo své maximalistické požadavky a stále je jeho cílem podrobení Ukrajiny.

×

Podobné články