Jako lejno na kabátě. Vzpomínky antikomunisty

KOMENTÁŘ

Komentáře

Jiří Peňás 31. ledna 2023

komunismus Petr Pavel

Související články

Hlavní zprávy

Rusko „vrací úder“. Poté, co soud v Haagu vydal na Putina zatykač, začalo stíhat jeho soudce

REAKCE NA PUTINŮV ZATYKAČ

Echo24

Ruské úřady zahájily trestní stíhání soudců Mezinárodního trestního soudu v Haagu (ICC), kteří minulý týden vydali zatykač na ruského prezidenta Vladimira ...

20. března 2023

14:42

Zaměstnanci Kremlu se musí zbavit iPhonů. Mají je vyhodit, nebo dát dětem

APPLE V RUSKU

20. března 2023

14:01

Kdo tehdy za covidu zůstal při smyslech?

Jiří Peňás

20. března 2023
00:01
Dohoda o Credit Suisse vstoupí do dějin finančnictví

Lukáš Kovanda

20. března 2023
00:01
Bastardi aneb Jak důležitá je kinematografie o Romech pro Romy

Lukáš Novosad

19. března 2023
00:06
Ve stínu bezlisté lípy v Litni

Jiří Peňás

18. března 2023
00:01
Písničky o sportu

Jan Burian

18. března 2023
00:01

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Rusko „vrací úder“. Poté, co soud v Haagu vydal na Putina zatykač, začalo stíhat jeho soudce

14:42

20. března 2023
14:42
Zaměstnanci Kremlu se musí zbavit iPhonů. Mají je vyhodit, nebo dát dětem

14:01

20. března 2023
14:01
Cena plynu nadále klesá. Je pod 40 eury za megawatthodinu. Poprvé od poloviny roku 2021

13:10

20. března 2023
13:10
„Předbíháte.“ Pavel odstartoval výběr ústavních soudců, detaily ale šetří

12:57

20. března 2023
12:57
Zakladatel wagnerovců chce do května rozšířit řady žoldnéřů o 30 000 mužů

12:43

20. března 2023
12:43
Na Ukrajině padl druhý dobrovolník z Česka

12:28

20. března 2023
12:28
Ukrajina bude mít jen jeden pokus na ofenzívu, myslí si Pavel

12:03

20. března 2023
12:03
Spolek Milion chvilek dostal pokutu za kampaň v prezidentských volbách

11:11

20. března 2023
11:11
Trhy jsou zneklidněny, akcie evropských bank klesají. Reagují na převzetí Credit Suisse

10:13

20. března 2023
10:13
Zeman žádal Fialu o spolupodpis abolice pro Mynáře, potvrdil ministr Blažek

09:42

20. března 2023
09:42

Další zprávy

Naštěstí to dopadlo tak, jak to dopadlo, tedy dobře, takže nyní už nemůže snad nikdo mít nic proti tomu, když tu jeden prezidentův zhruba vrstevník přece jen napíše, že vstup do Komunistické strany Československa několik let před listopadem 1989 nebyla ani tak chyba, natož zločin, ale byl to důvod, aby tehdy člověku bylo z takového tvora špatně. Doslova fyzicky.

Ty důvody jsou generačně těžko přenositelné a vlastně ani není nutné o nich někoho přesvědčovat. Píšu to vlastně jen proto, že s novou a snad nadějnější érou, kterou opravdu vítám, by neměla doufám zcela zapadnout realita těch dávných, ale přitom stále jaksi živých let, která poznamenala i profil nového prezidenta. Znovu opakuji, že jeho zvolení jsem mu přál a že se mi jeho osobnost jeví jako sympatická. Přesto je fakt, že kdybych s ním, tedy s někým jako on, přišel do styku, jako že ta možnost téměř neexistovala, před nějakými pětatřiceti lety, pociťoval bych silnou nevolnost, ba odpor. Nevylučuju, že on taky, ale naše pozice by nebyly rovnocenné.

V letech 1984 až 1990 jsem studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zprvu jsem měl samozřejmě radost, že jsem se tam dostal, během let jsem střízlivěl, uvědomoval jsem si, že jsem tím i někomu, kdo to „štěstí“ neměl nebo by o takovou školu nestál, mohl být podezřelý: že jsem se tam dostal díky dobrému kádrovému profilu nebo protekcí nebo prostě proto, že jsem loajální blb. Poslední roky jsem tam vlastně byl už jen proto, že jsem se potřeboval vyhnout dvouleté vojně, kterou bych nevím jak přežil (z vojenské katedry mě vyhodili), takže jsem se jen snažil, abych nějak dostudoval. Což se podařilo jen taktak. V SSM jsem po celou dobu nebyl, čemuž se při troše inteligence a vůle dalo vyhnout.

Atmosféra těch let a té školy byla rozpolcená, trapná, ubohá a pokrytecká. Člověk se vyskytoval na místě, kterého si moc nevážil, což platilo pro profesory i pro studenty, tedy mé spolužáky. Základním kritériem a měřítkem nějakých kontaktů tehdy bylo to, jestli ten člověk je ochoten sepsat s režimem smlouvu, nebo nikoli. Ta smlouva spočívala především ve vstupu do strany. Samozřejmě že se člověk bavil jen s těmi, u kterých bylo zřejmé, že by jim tam nikdy nevlezli. Ti, kdo tam vlezli, byli předmětem opovržení, jež jsem vlastně nepřekonal dodnes. Ne proto, že by mi tak vadil „komunismus“, o který stejně nešlo, ale proto, že to bylo stejné, asi jako když někoho potkáte s podělaným kabátem. Litujete ho a štítíte se ho.

Vlézt do komunistické strany mi tehdy připadalo srovnatelné třeba s přihlášením se k nějaké formě spolupráce s Říší za německé okupace. Ne, to není zas takové přehánění. Země byla opět okupovaná, vládnoucí garnitura byla dosazená okupační správou, vlast byla obsazená nepřítelem a KSČ byla vládnoucí mafie nastrčená cizí velmocí, v té době zcela nepochybně nejhorší tyranií na světě – probíhající perestrojku ponechávám stranou.

Tahle skutečnost, tedy že šlo o nepřítelem obsazenou zemi a že vstup do strany je spojen se schválením této okupace, je zásadní a zásadně odlišuje situaci od příslušnosti ke komunistické straně před rokem 1968. Členové KSČ před rokem 1968 měli také nějaký svůj důvod, ale ten mohl dokonce být i dobrý, třeba i idealistický. Za normalizace zcela pominul, a to i v případě, že se někomu z pomatenosti líbil Marx: tím spíš tam neměl co dělat. Jistě bylo v KSČ plno pořád tzv. dobrých lidí, normálních mužů a žen, kteří se tam ocitli z nějakých rozličných důvodů, ale byl to jejich morální nedostatek. Vstup do ní v 70. a 80. letech byl něco na způsob kolaborace s nepřítelem, který ovládl zemi za účelem jejího ničení a vysávání. To je ten zásadní rozdíl.

Nedovedl jsem si představit (a doposud se na tom nic nezměnilo), že pro takovou věc existovala jiná zdůvodnění než nízká. Neznal jsem nikoho, kdo by tehdy ještě věřil v komunismus, znal jsem jen prospěcháře, kariéristy, bezpáteřní oportunisty nebo čisté idioty s dobrovolně vymytými mozky. Nešel z nich už ani tak strach, jako spíš odér nějaké osobní pokřivenosti a toho nepříjemného pachu, o kterém jsem se zmínil výše. Těžko se toho vjemu dosud člověk zbavuje.

Naštěstí od těch časů uběhlo spousta vody a ta voda mohla ten podělaný šos důkladně umýt. Je to dobře a člověk, pokud není zavilý a bere trochu vážně křesťanské právo na obrácení, to dobře ví. Zároveň má nějakou paměť, která by se také neměla úplně ztratit. Tím spíš ve chvíli, kdy existuje důvod mít z toho obráceného Šavla třeba i radost.

Jako lejno na kabátě. Vzpomínky antikomunisty

Související články

Hlavní zprávy

Podobné články