Předměstí ukrajinského Dnipra čelilo ve čtvrtek ráno bezprecedentnímu raketovému útoku z Ruska. Nejdřív se spekulovalo o tom, že Rusové použili mezikontinentáln ...
Vládní koalice má v Senátu obrovskou většinu. Bez problémů může zastavit prezidentovi Petru Pavlovi kohokoliv z jeho kandidátů na ústavní soudce. Adepty mezi patnáct vyvolených s vůbec nejvyšší mocí v zemi. Nad Ústavním soudem už není nikdo. Je to hlídač, který už nad sebou nemá žádného hlídače. Proto je nutné, aby ta patnáctka vyvolených byly důvěryhodné, odvážné osobnosti s jasnými hodnotami, které jsou připraveni hájit i v hodně složitých podmínkách. Aby to nebyli ti, kdo se podvolují.
Už při první trojici ústavních soudců, které prezident do Senátu poslal, byli u některých z nich vážné pochybnosti. Nakonec ale všichni prošli obrovskými většinami. Senátoři nechtěli jít s prezidentem do konfliktu. Báli se ostrých reakcí v médiích, kdyby nenechali projít Danielu Zemanovou, dlouholetou justiční funkcionářku ze Soudcovské unie. V té době nebyla v Ústavním soudu žádná žena. Takže měli obavy, že by se právě za neschválení jediné ženské kandidátky dostali pod silný mediální tlak. Na Daniele Zemanové jim navíc nic až tak zásadního nevadilo. Jen jim připadalo, že to není osobnost dost silná do té patnáctky nejmocnějších z mocných. Tak ji velkou většinou schválili.
Teď je situace jiná. Prezident opět posílá trojici kandidátů. Mezi nimi jsou dvě ženy. Soudkyně Veronika Křesťanová a akademička se specializací na neziskový sektor Kateřina Ronovská. Nejsou to jména z první české právnické ligy. Nenajdou se u nich ale žádné vážnější pochybnosti ani šrámy z minulosti, proč by se ústavními soudkyněmi nemohly stát.
To neplatí o třetím nominantovi, současném místopředsedovi pražského vrchního soudu Robertu Fremrovi. Ten má po roce 1989 úctyhodný životopis. Byl soudcem Nejvyššího soudu i Mezinárodního soudního tribunálu pro Rwandu, sídlícího v nizozemském Haagu. Marie Benešová, ministryně spravedlnosti ve vládě Andreje Babiše, ho prezidentovi Miloši Zemanovi navrhovala na předsedu Nejvyššího soudu. Fremr má obrovskou podporu uvnitř justice.
Ale také dva vážné škraloupy, které ho z Ústavního soudu diskvalifikují. První je jeho komunistická minulost. Jako předlistopadový trestní soudce poslal v roce 1988 do vězení mladíky v jednom z vůbec posledních politických procesů. Na detaily toho, jak se tehdy Fremr v roli mladého, ambiciózního komunistického trestního soudce choval, teď upozorňují v řadě textů disidenti Petr Pazdera, Jiří Payne nebo John Bok. Ten dopisem vyzval prezident Petra Pavla, aby ještě návrh Fremra zvážil. „Je lidské chybovat, ale justiční zločin není chybou. Je tím, čím je, zločinem. A vy byste v tomto případě jmenoval zločince ústavním soudcem.“ Případu jsme se věnovali zde a v komentáři zde.
Slova bývalých disidentů mají ve společnosti stále váhu a mohou ovlivnit i senátory vládních stran, kteří budou o Fremrovi už příští středu hlasovat. Vážné pochybnosti o Pavlově nominantovi má především ODS. Ta už o odmítnutí Fremra v Senátu v minulých týdnech jednala na grémiu.
Senátorům z vládní koalice, kteří se z velké části považují za atlantisty a Spojené státy a Izrael řadí nejen mezi klíčové spojence, ale i přátele České republiky, silně vadí i Fremrovy názory na geopolitiku a mezinárodní konflikty. Adept na ústavního soudce zastává názor, že Izrael, a dokonce i Spojené státy jsou zodpovědné za válečné zločiny. Rozpovídal se o tom v rozhovoru pro Novinky.cz 9. února 2020, když se začalo diskutovat o jeho nominaci do čela Nejvyššího soudu. Rozhovor nese titulek Velmoci brání potrestání válečných zločinců. „Myšlenku zřízení permanentního a univerzálního Mezinárodního trestního soudu jsem vždy považoval za velmi progresivní. Můj optimismus ale poněkud zchladil politický tlak, pod který se soud dostal v momentě, kdy se jeho pozornost obrátila na obviněné z řad hlav států, jako například súdánského prezidenta Al-Bašíra nebo keňského prezidenta Kenyattu.“
„Ten ještě zesílil poté, co začalo vyšetřování zločinů, jež měly být spáchány v Afghánistánu, Gruzii nebo Palestině, které může vyústit i v trestní stíhání státních příslušníků některých mocností. Odmítavý postoj USA dokonce vyvrcholil pohrůžkami prokurátorce a soudcům,“ říká v rozhovoru Fremr. Fakticky řečeno tvrdí, že Spojené státy páchaly válečné zločiny v Afghánistánu a Izrael je páchá na palestinských územích. Od příštího ústavního soudce si žádá vysvětlení, co tím konkrétně myslí. Dosadit do Ústavního soudu bývalého komunistu, který soudil politické procesy před rokem 1989 a dnes je přesvědčený, že klíčoví spojenci České republiky, Spojené státy a Izrael, páchali válečné zločiny, je silný příběh, který si žádá detailnější a hlubší vysvětlení. Snad si o něj vládní senátoři řeknou.
Pokud by senátoři Roberta Fremra odmítli, dá se čekat, že ho prezident nebude nijak razantně hájit. Pro bývalého kariérního komunistu, který si moc dobře uvědomuje, že to bylo jeho nejslabší místo v kampani, je obhajoba Fremra past. Velmi snadno se rozjede debata ve stylu, že kariérní komunista ke kariérnímu komunistovi sedá. A Petr Pavel, velmi si zakládající na své popularitě, takovou ránu na svém marketingovém obrazu jistě nebude chtít.
Totéž platí na Fremrovy pochyby, jestli Amerika a Izrael páchaly válečné zločiny. Bývalý šéf vojenského výboru NATO Petr Pavel, který se svoji kariéru komunistického vojáka snaží překrýt úspěšnou kariérou západního politického velitele, si nebude špinit image obhajobou Fremrových podivných geopolitických názorů.
Vládní koalice má nejen příležitost, ale hlavně zodpovědnost zablokovat muže, který se svou minulostí a výroky mezi patnáct vyvolených ústavních soudců rozhodně nepatří. Senátoři tím nic neriskují. Prezidentovi jen vzkážou, že opravdu bez debat neberou vše, co jim z Hradu pošle. Že Robert Fremr je za hranou tolerance.
00:02
