Porouchaný veřejný prostor

KOMENTÁŘ

Porouchaný veřejný prostor
I Babišovi se podařilo vyhnout se jakémukoliv rigoróznějšímu vysvětlování, kde ke startovnímu kapitálu, s nímž byl Petrimex ovládnut, přišel. Foto: Jan Zatorsky
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Na těchto prezidentských volbách je možná stejně jako výsledek souboje Pavel/Babiš zajímavý jeden jev, který ty volby přesahuje. Pro popis tohoto jevu se ještě jednou vraťme k oné rozvědčické epizodě z životopisu Petra Pavla. Je důležitá, i když se třeba kloníme k tomu, že ve srovnání s 33 lety po listopadu 1989 není pro posuzování generálovy životní dráhy důležitá.

Za několik měsíců kampaně nebyl Pavel v situaci, kdy by musel přímo zodpovědět několik jednoduchých otázek, ačkoli viditelně byly ve vzduchu: Byl jste příslušníkem komunistické vojenské rozvědky? (Byl) Učil jste se v onom kurzu vetřít se pod smyšlenou záminkou do přízně nic netušících civilů? Řešil jste z funkce předsedy ZO KSČ politickou neloajalitu spolužáka Pavla Beneše? Studovala vaše žena, nastávající první dáma, v 80. letech na politruka? (Studovala) A abychom nezůstali u komunistického mládí budoucího prezidenta: Jak přesně proběhlo to vyprošťování Francouzů v chorvatské Krajině před 30 lety, v čem konkrétně spočívalo Vaše válečné hrdinství zmiňované na billboardech? Musíme s uznáním konstatovat, že generálovi se podařilo projít horkou fází kampaně bez toho, aby těmto jednoduchým otázkám musel bezprostředně čelit. To je od jeho týmu kvalitní výkon. Pokud jde o mediální scénu a veřejný prostor, máme tu naopak projev jejich pokročilé nefunkčnosti.

 

Snad je to přechodný jev, snad je to celé podmíněno lidskou potřebou typického tvůrce veřejného mínění začít po deseti letech rušit fenomén Andrej Babiš. Proti této ještě docela optimistické domněnce stojí starší, také křiklavé případy nefunkčnosti vůči jiným politikům. Zrovna Babiš se před deseti, devíti lety, během svého velkolepého nástupu do veřejného života, dokázal neocitnout v situaci, kdy by musel skutečně natvrdo vysvětlovat okolnosti, za nichž se zmocnil české pobočky slovenského státního podniku Petrimex. Podařilo se mu vyhnout se jakémukoli rigoróznějšímu vysvětlování, kde ke startovnímu kapitálu, s nímž byl Petrimex ovládnut, přišel. Stačilo mu vágně mluvit o dávných spolužácích ze švýcarského gymnázia, kteří prý mu půjčili i přesto, že v tom časově omezeném období, kdy na gymnázium v Lausanne měl docházet, proležel většinu času v nemocnici.

Nebo: už rok máme vládu, jejíž předseda Petr Fiala vůbec nemusel přikročit k vysvětlování různých svých záhadných rozhodnutí: Proč česká ministryně životního prostředí na příslušném summitu EU souhlasila se zákazem nových spalovacích motorů do roku 2035? Proč místo rozvolňování systému emisních povolenek Fialův kabinet předsedal politické dohodě o rozšíření a zpřísnění povolenkového systému? Proč kabinet ceny za elektřinu pro české odběratele stropuje u prodejců, a nikoli u výrobců? Je to neuvěřitelné, nicméně premiér nějak přežil rok, v němž tyto otázky paralelní veřejnost – při hospodských hovorech a na sociálních sítích – kladla neustále.

Po covidové době tu zůstává nevyvozená odpovědnost vůči politikům nebo alarmistickému křídlu vědy. Fiala a ÚZIS se těší implicitní podpoře „elit“ ze strachu před jakýmsi populistickým temnohradem. Takže asi naposledy jsme u nás veřejný prostor, v němž osoby u moci skutečně pociťovaly nezbytnost reagovat na přímé otázky, vystavit se situacím, v nichž taková otázka přijde, měli za vlády Petra Nečase. Je to deset let a víc.

Co s tím? Zaběhnutý veřejný prostor se může vzpamatovat, nebo může spoléhat na setrvačnost. V druhém případě riskuje, že bude vytlačen onou paralelní veřejností. V USA minulý týden konzervativní a přitom dryáčnický web Project Veritas zveřejnil nahrávku skrytou kamerou, na níž vysoký manažer Pfizeru během večeře volavce vypráví, že Pfizer se chystá vyvíjet vlastní mutace viru SARS-CoV-2, například pícháním do opic, tak aby měl náskok při výrobě nových vakcín proti novým mutacím.

Je to na pováženou, ale pro nás je teď důležitější, že několik prvních klíčových dní, aspoň než Pfizer nalezne strategii, jak se z toho vymluvit, tradiční média v Americe celý případ ignorovala. Byl to pokus utopit ten skandál v moři nezájmu. James O’Keefe z Veritasu na otázku, jestli mu takového chování mainstreamu není líto, odpověděl, že inkriminovanou nahrávku si u nich na webu lidé přehráli už 20milionkrát (včera, po třech dnech, to bylo 42milionkrát). Neboli: Co když už jsme tím mainstreamem my, dosavadní alternativa?

V České republice jsme od takového bodu dál než Amerika, navíc nám situaci pořád zakrývá fenomén Babiš. Ale to vyvane, i Babiš zmizí. Což se u té latentní, někdy až komické nefunkčnosti naší veřejné debaty předpokládat nedá.

×

Podobné články