EU čekají největší změny za posledních 15 let. „Už toho reguluje moc,“ zní i k právu veta

V médiích se hovoří především o právu veta, Evropskou unii nicméně pravděpodobně čeká celá řada dalších změn, od přejmenovávání po změnu vnitřního fungování. Postaral se o to v týdnu Evropský parlament, který schválil návrh změn smluv EU. Nyní je na hlavách států a předsedech vlád EU, aby rozhodli o svolání konventu, který by změny ve smlouvách projednal. Podle odborníků oslovených deníkem Echo24 by mnohé ze změn skutečně fungování unie prospěly, současně ale upozorňují na to, že více integrace už není možné. Z práva veta se v Česku stalo téma poté, co určitou možnost změny hlasování v EU nadnesl prezident Petr Pavel.

Evropský parlament navrhoval změny ve Smlouvách EU údajně z toho důvodu, aby zvýšil schopnost EU jednat a dal větší slovo občanům. Návrhy na změnu smluv byly schváleny 305 hlasy (276 bylo proti a 29 se zdrželo hlasování). Doprovodné usnesení bylo přijato 291 hlasy (274 bylo proti a 44 se zdrželo hlasování).

Hlavním bodem usnesení je zbavení se jednomyslnosti hlasování v Radě EU hned v 65 oblastech, včetně některých bezpečnostních. Dosavadní princip by tak byl téměř zcela zrušen a nahrazen hlasováním většinovým nebo kvalifikovanou většinou. To někteří konzervativní europoslanci označili za pokus o „únos Evropy“ a vytvoření „dystopického superstátu, který degraduje členské země na úroveň regionů“.

Právo veta

Podle expertů na evropské právo by alespoň částečná rezignace na právo veta mnohé urychlila. Je ale otázkou, zda se na tom najde dostatečná shoda.

„Celou řadu věcí by to pochopitelně zjednodušilo, konkrétně třeba při pozastavení členských práv Maďarsku nebo Polsku. To je za dané situace neproveditelné. Na druhé straně se to nemusí líbit řadě členských států, jak se třeba nám nelíbilo hlasování o uprchlických kvótách před několika lety,“ myslí si vedoucí katedry evropského práva právnické fakulty Univerzity Karlovy Michal Tomášek.

„Asi to bude poměrně vyhrocená diskuze, předpokládám, že dojde k nějakému kompromisu, kdy se to někde zruší a posune směrem ke kvalifikované většině a někde to veto bude muset v rámci té domluvy být zachováno,“ dodává.

Jeho kolega z brněnské Masarykovy univerzity Filip Křepelka hovoří podobně. „Francie a Německo zjevně dávají najevo, že nechtějí nové státy z Balkánu, protože by také dostaly právo veta. Jakmile se pustí, povede to k tomu, co se stalo v roce 2015 s uprchlickými kvótami, tedy že byly přehlasovány pouhé tři státy,“ sdělil redakci. Podle něj je pravděpodobnější spíše posun k tomu, že by se proti muselo postavit alespoň několik států.

„Odstranění veta členských států při současném hlasování, kdy stačí 55 procent států s 65 procenty obyvatel, by vedlo více než nyní k přehlasovávání bloku postsocialistických států, které jsou prostě chudší, o 10 až 20 let pozadu v některých kulturně-politických otázkách. To není v zájmu právě těch, co chtějí, abychom se (my Češi) v Evropské unii cítili dobře,“ dodává Křepelka.

Přejmenovávání, nové pravomoci

Právo veta nicméně není jediná změna obsažená v návrzích europarlamentu. Ve hře je i přechod na systém dvou komor, kde by Evropský parlament měl větší pravomoci. Mimo jiné by mohl nově i navrhovat legislativu, což doposud nesměl. Novinky obsahují i volbu předsedy Evropské komise Evropským parlamentem, omezení počtu komisařů na 15 namísto toho, aby měl každý členský stát svého komisaře, nebo povinnost EU vytvořit vhodné nástroje pro účast občanů. Parlament také požaduje rozšíření pravomocí EU v otázkách životního prostředí, veřejného zdraví, civilní ochrany, průmyslu a vzdělávání.

Tak velké změny na stole dlouho nebyly. „Určitě je to zásadní věc, nevím, jestli je větší než reformy představené v souvislosti s Lisabonem. Od roku 1979 přeci jen takových iniciativ bylo hodně,“ soudí Tomášek. Lisabonská smlouva přitom byla podepsána už v roce 2007. „Už je to poměrně dlouho ve srovnání s tím, jak to bylo předchozí desetiletí. Ta situace byla dlouhodobě zamrzlá, je to vlastně už 15 let stejné,“ souhlasí Křepelka.

Podle Tomáška nabízí změny zajímavé možnosti, mimo jiné i to, že by sestavování Evropské komise mělo být více vázáno na výsledky voleb do Evropského parlamentu. „Pokud by se to prosadilo, tak by se zase o něco snížil demokratický deficit, který Evropská unie má,“ myslí si.

Jeho brněnský kolega je nicméně zdrženlivější. „Byl bych k těmto nápadům velmi opatrný. Evropská unie toho reguluje už moc na to, jak to zvládá. Spíše ji udržujme zhruba v té podobě, v jaké je nyní,“ soudí s tím, že dobře je to vidět třeba na rozdílné zahraniční politice jednotlivých států.

Europoslanci dlouhodobě bojují

Reformy, a především právo veta, se staly i častým tématem českých europoslanců. „Znamená to dvě věci, návrh se naštěstí podařilo hodně vykostit a ty nejhorší věci se podařilo vyškrtnout, jako třeba zrušení práva veta. I přesto, že návrh prošel, nebyla ta většina nijak velká, chybělo pouze 17 hlasů pro zamítnutí zprávy. Ukazuje to, že ti kteří tlačí v EP na reformu EU nemají sílu,“ soudí například zamýšlená dvojka kandidátky koalice Spolu Veronika Vrecionová. (ODS)

Naopak lídr evropských Pirátů Marcel Kolaja společně s dalšími pirátskými europoslanci hlasoval pro usnesení vyzývající ke změně zakládajících smluv EU. „Evropané potřebují akceschopnou Evropu. Nemůžeme proto umožnit jedné zemi blokovat šestadvacet zbylých. Bohužel, přesně to se dnes děje. Například maďarský premiér Viktor Orbán nám opakovaně ukazuje, že se neostýchá vzít si celou Evropu jako rukojmí pro své zájmy, třeba aby neoprávněně dosáhl na evropské peníze. Přitom ale celé Evropě znemožňuje efektivně pomáhat Ukrajině zavedením nových sankcí proti ruskému režimu Vladimira Putina nebo poskytnutím financí Ukrajině. Rozhodování jednomyslností v Radě Evropské unie o některých otázkách, jako jsou ty související s bezpečnostně-zahraniční politikou, bere akceschopnost celé Evropě. Věřím proto, že je na čase se jednomyslnosti například v této oblasti zbavit a jsem rád, že k tomu Evropský parlament vyzval,“ prohlásil.

Aby mohlo dojít ke změně smlouvy, musí Evropská rada složená z členských států nejprve prostou většinou odhlasovat ustavení konventu, který by se skládal z poslanců Evropského parlamentu, komisařů, poslanců členských států a vedoucích představitelů EU. Konvent by pak návrhy analyzoval a vydal doporučení, která by musely přijmout všechny členské státy.