Mluvení o periodě, mlčení o znásilnění

ÚHEL POHLEDU

Mluvení o periodě, mlčení o znásilnění
Masová imigrace obohacuje jak slovník, tak policejní statistiky. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

ÚHEL POHLEDU: Skupinové znásilnění, jak zdůrazňují němečtí kriminalisté stejně jako vetší kmeti, kteří pamatují ještě nultá léta, nedejbože devadesátky, býval jev tak výjimečný, že pro ně němčina hledala výraz. Masová imigrace obohacuje jak slovník, tak policejní statistiky. Jen v Berlíně bylo loni ohlášeno 111 případů znásilnění víc než jedním mužem, polovina pachatelů nebyli rodilí Němci. Pro ty se ujal (sebe)ironický „Biodeutsch“.

Neněmci znásilňovali 41krát v bytovkách a panelácích, 16krát v parcích, ale i dvakrát v MHD, čtyřikrát v restauračních zařízeních a jednou ve škole. Informaci o národnostech agresorů zveřejnil berlínský Senát na žádost poslance AfD.

 

Jen jeho prohnilá stranická příslušnost mu dovolila vznést dotaz po jejich původu, z levicových stran se rozhodně nikdo neptá, odkud jsou, vládne politický konsenzus, že pouhý zájem potvrzuje xenofobii a rasismus tazatele, a do slušné společnosti chce přece patřit každý, zvlášť před volbami.

Ze stejného důvodu také berlínský Senát ve své odpovědi dále uvádí, že nebyl zaznamenán žádný nárůst související se „sociokulturním pozadím“ těch odporných lidských zmetků. Jistě. Jdete-li ven za deště a bez deštníku, jste durch zřejmě proto, že jste si mezitím vlezli k sousedce do vany. Jak pro Bild vyjádřil třeba expert z CDU, „každé znásilnění je pro oběť traumatizující, je jedno, zda to byl Němec, nebo cizinec“. To je určitě pravda, stejně jako že z Damašku nebo Tripolisu si na Němku v berlínské hospodě s kamarády nepočíháte.

Od ledna 2015 do loňského září přijalo Německo přes dva a půl milionů žádostí o azyl. Dvě třetiny podávají mladí muži. Podle zveřejněné oficiální policejní statistiky – která by v daném kontextu možná mohla přestat tak důsledně používat obě rodová zájmena (pachatel/ka, násilníci/ice atd.), ale chápu, že je to věc vkusu – cizinecká kriminalita například v prvních třech loňských kvartálech vyskočila o třetinu.

Ukrajinské uprchlíky před Putinem Německo přitom ve valné většině nezahrnuje do stejné skupiny žadatelů o azyl a těžištěm jejich trestné činnosti jsou krádeže v obchodech. Imigranti z arabských zemí (Sýrie, Irák) a z Afghánistánu jsou v celkových počtech sexuálních útoků nápadně nadreprezentováni. Syrští imigranti například tvořili v roce 2022 přibližně jedno procento celkové populace, ale figurovali v pěti procentech všech podezřelých ze znásilnění, sexuálního napadení a napadení.

Podle spolkové německé kriminálky sexuálně napadli žadatelé o azyl od roku 2015 osm a půl tisíce žen. Hlášen je jen zlomek, snad desetina, možná by se statistika mohla začít používat nějakým způsobem s těmito stínovými čísly. Že se nejedná jen o německý fenomén (jak by mohl), dokládají data dalších evropských zemí, byť se shromažďují nerada z výše uvedených důvodů.

Podle rakouských údajů z roku 2017 figurovali žadatelé o azyl v 11 procentech všech nahlášených případů sexuálního napadení, byť netvořili ani procento populace. Že je Dánsko statisticky poctivější, víme už z období covidového, kdy (na rozdíl od českého SÚKLu) měli zájem propojit konkrétní šarže vakcín s nežádoucími účinky. Podíl imigrantů z nezápadních zemí v Dánsku vzrostl v posledních letech ze čtyř procent na šest procent, jenže toto číslo vyskočí na devět, když započítáte potomky první generace. Nezápadní přistěhovalci v Dánsku způsobili až 17 procent sexuálních deliktů (2017), s potomky první generace už 21 procent.

Identitu lze ale měnit snáz než ponožky. Osmnáctiletý agresor Islam El-M. (skupinové znásilnění u berlínského Schlachtensee) se sice u soudu objevil jako Němec, ale k soudu potřeboval tlumočníka. Ještě před několika lety navštěvoval kurz němčiny pro cizince nabízený dětem uprchlíků.

Německá federální vláda problém bagatelizuje. Konkrétní opatření proti sexuálním deliktům způsobeným přistěhovalci neplánuje. Kde problém být nemá, tam nebude, a to ani když tam je. Titíž lidé (zde zelená ministryně pro rodinu Lisa Pausová) raději v rámci „boje za ženská práva“ například za veřejné peníze rituálně oslavují menstruaci, neboť „mlčení o periodě diskriminuje menstruující lidi v otázkách vzdělání, povolání a rovnosti pohlaví“. Oficiálně žijeme v satiře.

 

×

Podobné články