„Střední Evropa nesmí opouštět Západ. Česko se dělí na dva světy“

Řadu let vedeme s politologem Petrem Sokolem dialog o české politice. Tentokrát jsme se pokusili popsat její půdorys, konfliktní linie a varianty směřování.

Řada lidí říká, že tvrzení o dvou pevných voličských světech v Česku je nesmysl. Přitom politická geografie od roku 1992 hovoří jasně – jsou zde oblasti a regiony, které hlasují celá léta podobně, ne-li stejně. Kdosi ty dva voličské světy překřtil na Česko A a Česko B. Schematicky řečeno, na Česko městské, spíš středopravicové, a na Česko venkovské, které více volí levici. Samozřejmě že společnost se vyvíjí a každoročně přibývají nové voličské skupiny. Přesto voličské mapy vzniklé na základě hlasování v celostátních volbách hovoří jasně: máme tu dva světy, které jsou navíc relativně neprostupné.

Není problém spíš v označení Česko A a B? Že to zní příliš elitářsky?

Odpůrci teze o dvou voličských světech ji popírají jako celek. Tvrdí, že vůbec neexistuje. Volební mapy ale říkají opak. Navíc každoročně dospívají noví voliči a jiní tento svět opouštějí. Přes tuto obměnu stále platí, že pravice má nejlepší výsledky ve velkých krajských městech a v pásu českých okresů mezi Jabloncem a Českými Budějovicemi. Voliči se obměňují, voličské chování v jednotlivých regionech zůstává víceméně stabilní.

A ten název?

Označení Česko A a Česko B bylo použito z polského vzoru. Chápu, že to může vytvářet emoce. V teorii dvou světů ale nejde o to, že by Česko A bylo v něčem lepší než Česko B. Klidně bychom jim mohli říkat třeba modré Česko a červené Česko. V obou těchto světech jsou ale zažité nějaké hodnoty a možná i emoce, které v nich vedou pravidelně ke stejné volbě. To je nepopiratelný fakt.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.