Technologie, multiplikátor moci

KOMENTÁŘ

Technologie, multiplikátor moci
Íránská vláda začala na ulicích instalovat kamery, s jejichž pomocí chce odhalovat ženy nenosící šátek. Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Íránská vláda začala na ulicích instalovat kamery, s jejichž pomocí chce odhalovat ženy nenosící šátek. Od loňských nepokojů totiž zejména ve velkých městech přibylo žen, které už onen posvátný hadr na hlavě nechtějí strpět a které dávají svojí odkrytou hlavou najevo nesouhlas s režimem. A to je něco, co každý správný autoritář nesnáší až do morku kostí: viditelný nesouhlas.

Kombinace raně středověkého náboženského dogmatu se zcela moderní technologií, navíc téměř jistě dovezenou z „nevěřících“ států, jako je Čína, působí bizarně, ostatně jako celá struktura islámské republiky Írán. Nedá se ale říci, že bychom vůči podobným hrozbám byli imunní. Technologie působí jako multiplikátor moci: pokud předtím někdo dokázal udělat X, s její pomocí dokáže 2X nebo snad 3X.

 

V počáteční fázi digitalizace světa stála výhoda na straně jednotlivců, kteří si technologické výdobytky osvojili rychleji než těžkopádná státní byrokracie, a tak vůči státu posílili svoje schopnosti. Nyní ale stát původní náskok jednotlivců dohnal, a tím pádem začíná onen multiplikátor moci působit v jeho prospěch. Právě kvůli rozsáhlému nasazení technologie se stáváme vůči státu bezbrannější, průhlednější, snadněji „prověřitelní“ a případně i „odstíhatelní“. Při dnešním přemnožení regulací a zákonů totiž patrně neexistuje člověk, který by – vědomě či z nedbalosti – neporušil aspoň jednu svoji úřední povinnost.

Hezký příklad, ne tak drastický jako ten íránský, ale zato náš: finanční úřady České republiky využívají data z policejních kamer na dálnicích k tomu, aby při daňovém řízení ověřovaly údaje v knize jízd. Státní zvůle má široký rozsah, od brutality až po absurditu, a celý koncept „knihy jízd“ je podivným přežitkem z 20. století. Moderní daňový systém by měl dvojí použití firemních aut řešit nějak jednodušeji, bez hypertrofovaného papírování, nejspíš paušálem. Ale ne; a jelikož, podobně jako v Íránu povinný hidžáb, i u nás přežívá v zákoně zastaralá kniha jízd, využívají příslušné státní orgány v Teheránu i v Praze technologické možnosti, jak příslušnou absurditu vynucovat po řadovém občanovi. U nás to má tedy blíže k frašce, v Íránu je to tragédie. Ale základní princip je ten samý: pokud má stát možnost proti občanovi něco použít, dříve nebo později to zkusí. Na benevolenci držitelů úřední moci se nedá spolehnout; přinejlepším (nebo přinejhorším?) je taková benevolence selektivní, kdy se Petrovi tiše toleruje něco, co by Pavel odskákal v plném rozsahu.

Moderní koncept občanských práv vznikl jako reakce na staleté zneužívání lidí ze strany aristokracie, totalitních stran, vojenských diktátorů a dalších mocipánů. V demokratických právních státech se celá struktura osvědčila, vyžaduje ale poměrně nutně další doplnění. Nové technologie totiž otevírají i demokratickým státům další možnosti, jak sledovat, šikanovat a možná i terorizovat svoje obyvatele na základě hromadného sběru dat. Právě proto, že stát už má dost velkou moc sám o sobě, neměl by ještě v neomezeném rozsahu disponovat jejími technologickými multiplikátory. Jinak je představitelná i budoucí dystopie, ve které vás chytrá toaleta automaticky udá na policii za nadměrnou produkci skleníkových plynů z vaší zadnice a chytré bankovnictví vám vzápětí automaticky strhne tučnou pokutu z konta.

×

Podobné články