Francie je banánová republika

KOMENTÁŘ

Francie je banánová republika
Marine Le Penové v pondělí na pět let odebrali tzv. pasivní volební právo, tedy právo kandidovat ve volbách. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Proti čemu bojujeme, když svádíme boj s dezinformacemi?

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Rumunsko jako kdyby bylo rozcvičkou na Francii. A Francie vzhledem ke své politické i civilizační síle pak může být rozcvičkou pro všechny ostatní země, kde se politická třída hrozí sílících populistů. To je možný výklad šokujícího rozsudku nad francouzskou nacionalistickou političkou Marine Le Penovou, výklad, pro který asi nikdy nespatříme důkazy, interní memorandum à la „soudkyně v Paříži se podívala, jak rumunský stát vyřadil z voleb jejich favorita, a rozhodla se k podobnému postupu“.

Avšak trochu citlivějším pozorovatelům dění v Evropě budiž odpuštěno, když tu vidí trend. Příslušníci establishmentu v různých zemích přemýšlejí podobně. Hrozbu nikoli snad pro režim, ale pro status quo, pro jejich pozice, kterou téměř bez výjimky spatřují zprava, v případě potřeby neutralizují trestním stíháním nebo jiným zásahem státu.

 

Takový neutralizovaný politik může být povedený zjev. V Rumunsku zakázaný Călin Georgescu uctívá z historie svojí země i fašistického diktátora Antonesca, jeho manželka věří, že ženské mají nosit sukně, protože žena čerpá energii od země. Někteří lidé, co s ním mluvili, tvrdí, že ezoterik je i on.

Otec Marine Le Penové Jean zase svou stranu založil na nacionalismu, dokonce bagatelizoval holocaust („Plynové komory jsou pouhý detail dějin.“), takže dcera už patnáct let Národní sdružení (RN) po otci detoxikuje a leští – do té míry, že v Evropském parlamentu odmítla sdílet klub s německou AfD, v níž je etnonacionalismu méně než v její straně. Ale – a to je první velká lekce ze včerejška – v očích establishmentu se očistit nemůže nikdy. Tady nejde o souboj s „extrémní pravicí“ a fašismem, souboj je veden proti populistické pravici, která je „jen“ suverenistická, proti technokracii a její nejvyšší formě, EU, a samozřejmě proti masovému přistěhovalectví.

Hlavní fronta dnešní Evropy je jasná. Pozice drží establishment, dnes levicově progresivistický a paradoxně jestřábí v zahraniční politice. Nemá velké skrupule bránit dříve nepředstavitelným způsobem ne snad demokracii, ale svůj progresivní kánon a své dominantní postavení.

Le Penové v pondělí na pět let odebrali tzv. pasivní volební právo, tedy právo kandidovat ve volbách. Na rozdíl od vězení, ať s podmíněným odkladem, nebo s elektrickým obojkem na noze a pěkně doma, je zákaz Le Penové účastnit se voleb platný hned od verdiktu první instance. Odvolací soudy se mohou táhnout dva tři roky, přičemž za dva roky mají ve Francii řádné prezidentské volby, jichž dosud byla Le Penová favoritkou. Příslušníci nebo sympatizanti establishmentu, a to i na českém twitteru, v těchto dnech užívají nějakou variantu poučky Padni komu padni, právo platí i pro politiky. Jenže to právo dopadá v těchto měsících výhradně na populisty nebo jiné narušitele statu quo.

Stejného „zločinu“ – zneužití peněz vyčleněných pro výkon funkce poslance na běh politické strany, tedy přesun peněz z parlamentního do stranického života poslance – se v europarlamentu i v národních parlamentech dopouštějí víceméně všichni, včetně strany dnešního francouzského premiéra. Křiklavý rozdíl v zacházení nabízí případ Lagardeová. Bývalou ministryni financí Christine Lagardeovou sice francouzský soud uznal vinnou za nadržování jistému boháči vůči státní bance – Lagardeová nařídila pro banku zcela nevýhodnou arbitráž –, ale v tomto případě soud upustil od trestu, mimo jiné to zdůvodnil jejím „mezinárodním renomé“. Takže renomé mezi příslušníky elit vám u soudu může pomoci, renomé mezi dezoláty vám naopak může přitížit. Lagardeová tehdy řídila Mezinárodní měnový fond, dnes vede Evropskou centrální banku.

Ale zaujatost a zpolitizovanost jednotlivých soudců a prokurátorů nevysvětlíme lidem, kteří si vážně myslí, že 34 stíhání za těžké zločiny Trumpa a 0,0 stíhání Bidena bylo dáno tím, že Trump je sériový zločinec a Biden bezúhonný pán. Máme tu jakousi planetární kognitivní disonanci, která kupodivu víc postihuje ty „vzdělanější“ – víc obyvatele Francie A než Francie B, víc obyvatele Spojených států A než Spojených států B, víc obyvatele Česka A než Česka B.

×

Podobné články