„Náhradní mateřství je pokrokové pohrdání ženami a dětmi“
ROZHOVOR
Česká veřejnost mohla do nitra obchodu s náhradním mateřstvím nakouknout v roce 2022. Protagonistou byl Alexander Feskov, vedoucí reprodukční kliniky v Charkově, který je zároveň uznávaným specialistou na léčbu neplodnosti. Na Ukrajině verboval chudé ženy, aby se staly náhradními matkami pro západní, povětšinou bohaté páry i jednotlivce. Těhotné ženy byly letecky přepravovány z Ukrajiny do Prahy, aby zde porodily. Legálně nechráněné děti se pak přeprodávaly heterosexuálním i homosexuálním párům, ale také lidem žijícím single nebo ženám, které si těhotenství nemohly – či spíše nechtěly – dovolit třeba z kariérních důvodů. Nejstaršímu objednavateli bylo šestašedesát let.
Česká policie tehdy hovořila o cynické výrobě dětí. V knize Koupím si dítě, která vychází současně v němčině, polštině a češtině, poznamenává německá novinářka Birgit Kelleová: „Klinika dále funguje, státy jsou bezmocné. Chtějí-li si naše společnosti uchovat důstojnost, je třeba nelidské počínání spjaté s náhradním mateřstvím zcela zakázat, přinejmenším v civilizovaném světě.“
Setkáváme se v Praze. Je pro vás důležité, že vaše kniha vychází právě i u nás? Podle toho, co jsem se ve vaší knize dočetla, by tomu tak mohlo být.
Svým způsobem máte pravdu, Praha je předurčena k tomu, aby sehrávala významnou roli v obchodu s náhradními matkami. Na rozdíl od Německa zde neexistuje žádná právní regulace. Organizace provozující náhradní mateřství této šedé zóny zneužívají. Každý, komu leží na srdci lidská práva, by se proti tomu měl ozvat. Ale vnitrostátní regulace nic nevyřeší. Sama víte, že v Německu jsou tyto praktiky zakázány, ale přesto se u nás pořádají veletrhy s náhradními matkami a miminky, přičemž se celý proces, tedy těhotenství a porod, odvíjí už v zahraničí, tedy mimo Německo. Potřebujeme mezinárodní legislativu a zákazy anonymního dárcovství spermií a vajíček.
Když zmiňujete, že se v Německu může ledacos domluvit, ale reálné kroky se dějí v zahraničí, máte na mysli Ukrajinu.
Ukrajina je ta levnější varianta. Existuje i ta luxusní, což jsou Spojené státy. Ale především je třeba se shodnout na tom, že civilizovaná část světového společenství by měla vytvořit právní rámec, který by těmto praktikám zabránil.
Není to tak, že jsme náhradní mateřství jako západní společnost přijali? Tušíme, co se děje, ale nějak to přehlížíme – třeba proto, že chápeme, jak obrovskou touhu po dítěti může někdo mít.
Myslíte si tedy, že je to falešná tolerance, protože lidé ve skutečnosti nevědí, co se děje?
Sama jste před vydáním knihy předstírala, že si chcete najmout náhradní matku. Jak jste pochodila?
V souvislosti s náhradním mateřstvím hovoříte o progresivní formě prostituce. Proč?
Jak je to z právního hlediska? Dítě je přece oficiálně potomkem ženy, která je porodila.
Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.
