Demokracie výjimečného stavu

„Bidenova vláda pustila do země miliony lidí, mnozí jsou zločinci nejhoršího typu. Čelíme invazi, je to v podstatě válka,“ vysvětlil Donald Trump, proč jeho administrativa používá pro zdůvodnění deportace ilegálních migrantů zákon o nepřátelských cizincích během válečného konfliktu (Alien Enemies Act) z roku 1798. Jistě, drogové kartely z Latinské Ameriky představují pro USA společenský a bezpečnostní problém, nicméně je otázka, zda lze nazvat tento stav válkou.

Zpochybnil to i federální soud a vyzval k zastavení vyhoštění členů venezuelského gangu do středoamerického Salvadoru. „Oops, už je pozdě,“ reagoval lakonicky salvadorský prezident Nayib Bukele na síti X a přidal video z deportace vězňů a smějící se emotikon, což hned ocenil americký ministr zahraničí Marco Rubio.

Před sto lety německý právník Carl Schmitt napsal slavnou větu: „Suverén je ten, kdo rozhoduje o výjimečném stavu.“ Popisoval tím svůj princip „decisionismu“: nezávisle na tom, kolika procedurami a předpisy spoutáme politiku, jejím základem zůstává rozhodnutí konkrétního jednotlivce či entity, které může stávající řád udržovat při životě, ale i pozastavovat. Bude zajímavé sledovat další kapitoly sporu o Alien Enemies Act, protože právě v tomto poměřování sil mezi prezidentem a justicí se bude formovat budoucnost americké politiky.

Liberální média vyhlásila „konec ústavního řádu“ kvůli ignorování soudních rozhodnutí, naopak pravicová varují před tendencemi justice podřídit si politiku. Ovšem tento modus operandi se dnes stává v západním světě normou: ve stále větší míře žijeme v „demokracii výjimečného stavu“. A týká se to i zemí, jejichž mocenské elity se profilují jako obránci liberálnědemokratického systému.

Celý esej si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.