Tíha bolševického uvažování je tady s námi pořád, říká přední chirurg z IKEM

Profesor Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM, mi ukazuje fotografii své usmívající se pacientky. Její příběh obletěl před časem Česko a dostal se i do zahraničí: v lednu 2025 se Rozálie stala jedním z nejmenších a nejmladších dětí na světě, jimž byla provedena transplantace jater. V té době jí bylo pět týdnů a vážila 3,5 kilogramu. Bez operace, během které jí byla transplantována játra živého dárce, v tomto případě jejího strýce, jí přitom zbývaly jenom desítky hodin života.

Narodila se v prosinci 2024 – vzápětí se dostavilo akutní jaterní selhání s možností přežití v řádu jednoho dvou dnů. Tříměsíční holčička v kočárku, kterou jste mi před chvílí ukázal na fotografii, ale vypadá až neuvěřitelně spokojeně…

Daří se jí výborně, k nám do nemocnice už jezdí s rodiči jen na kontroly. Stejně jako její strýc, který jí daroval část svých jater. Ležel u nás jen zhruba týden po operaci, za další dva týdny v domácím ošetření šel do práce – jeho rekonvalescence proběhla výborně. Je to velká operace, ale je-li provedená s maximální pečlivostí i maximální přípravou, zůstává dárci orgánu pouze jizva vedoucí do pravého podžebří. Tyhle výkony se v zahraničí už provádějí robotem, takže jakmile budeme mít i my v IKEM robota, bude jizva ještě menší a celý proces ještě šetrnější.

Jak dlouho taková operace trvá?

Nejprve operujeme žijícího dárce, v průměru šest hodin. Následně tu odebranou část jater musíme ještě upravit, někdy zmenšit pro potřeby dítěte, což byl případ této malé dívenky, a současně nastavit cévy od jiného, zemřelého dárce. To trvá až čtyři hodiny. Pak musíme u příjemce nejprve odstranit nemocná játra, potom vkládáme jaterní štěp, což může trvat čtyři i víc hodin.

Program transplantace jater od živého dárce je v IKEM zánovní: potřebují lidé stále slyšet, že být „živým dárcem“ pro osobu blízkou není nebezpečný hazard ohrožující život?  

Rozhodně. Potřebují slyšet, že žijícímu dárci jater rozhodně neublížíme, protože nejsme šílenci, kteří by se pustili do rizika. Bohužel ale slýchám, že dárce často zrazují lidé, kteří o celé problematice vůbec nic nevědí. K takovým lidem bohužel patří i někteří obvodní nebo praktičtí lékaři.

Co říkají?

„Do toho nejděte, to špatně dopadá!“ A další podobné řeči z neznalosti. Takže bych jen prosil, až někdo bude chtít program transplantace od živých dárců soudit, ať se nejdřív informuje, klidně i přímo u nás, rádi s ním promluvíme. Tuto možnost pomoci bližnímu u závažných stavů jsme začali nabízet z jediného důvodu: zemřelých dárců orgánů není dostatek a pacientů na čekací listině přibývá. Pro řadu pacientů tak bude transplantace od žijících dárců jediným řešením – populace stárne, počet orgánů od zemřelých dárců se zmenšuje a my musíme hrát s kartami, které máme k dispozici. Žijící dárcovství je pro budoucnost zásadní.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.