Tak zatím žádní čeští vojáci na Ukrajinu

KOMENTÁŘ

Tak zatím žádní čeští vojáci na Ukrajinu
„Koalice ochotných“ na svém summitu v Paříži. Foto: Emmanuel Macron
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Jak jsme za okupace trpěli? Nejlepší komedie s Novým nebo Burianem vznikly za protektorátu

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Den poté, co se v Paříži sešli zástupci „koalice ochotných“ včetně našeho Petra Fialy, se vyjasnila důležitá věc: ochota vystupňovat pomoc Ukrajině v míře, v jaké ji Spojené státy odebírají, je v této koalici velmi podmíněná. Sešlo – aspoň prozatím – z plánu vyslat na Ukrajinu mírový sbor složený z vojáků některých evropských států. Jak známo, prezident Petr Pavel by ve sboru rád viděl i české vojáky z povolání. Že tam vojáky členských zemí NATO nechce Rusko, jistě není žádné překvapení. Rusko zřejmě šlo do této války hlavně proto, aby odstranilo scénář, kdy jsou na Ukrajině umístěni západní vojáci. Rusko hypoteticky nad přítomností západních vojsk na Ukrajině nemá žádnou pravomoc, ve skutečnosti však už opět má. To se ukazuje na té okolnosti, že USA expedičnímu sboru vypravenému spojenci na Ukrajinu odmítají slíbit vojenské krytí.

 

Spojené státy jsou sobecké, ale nejsou slepé. Plán Macron–Starmer byl pokusem, jak USA, které se nově pokoušejí vyvléci ze svého angažmá na Ukrajině, do tamního konfliktu znovu zavléct. Bez Ameriky by možná šly na Ukrajinu Francie s Británií, ale další ochotní ne – a bez dalších Evropanů zase chybí ochota Britů a Francouzů jít tam sami.

Propast mezi USA a většinou Evropy se v této věci zvětšila na nejvyšší představitelnou míru. Oba břehy Atlantiku diametrálně odlišně hodnotí záměry Ruska. Podle Donalda Trumpa a jeho lidí, jako je zvláštní vyjednavač Steve Witkoff, Rusko nemá úmysl po nešťastné Ukrajině útočit dál a pokračovat do Evropy. Podle Petra Fialy takový úmysl Rusko zcela určitě má. Prý každé čtyři až šest roků po skončené válce je Moskva připravena k další agresi. Převažující náladu v Evropě ilustruje apel Evropské komise evropským občanům, aby si doma udělali zásoby na 72 hodin kvůli mezinárodní situaci a výslovně kvůli Rusku.

Česká vláda je v pomyslném hlavním proudu Evropy na tom křídle, které hrozbu z Ruska vidí palčivě. Vládní politici momentálně ruské hrozbě dávají největší pozornost. Dokud veřejnosti nevysvětlí, co je vede k názoru, že Rusko by mělo sílu jít dál a dál na Západ, dokud v otevřené diskusi neobhájí tezi, že Rusko vede válku imperialistickou, a ne preventivní (byť třeba v paranoidním stavu mysli), nedělají svou práci pořádně. Dokonce by se dalo napsat, že svou práci flákají.

Ale co když už jinak takzvaně ani nemohou? Občanským demokratům v interním průzkumu vyšlo, že jen sedm (!) procent jejich přesvědčených nebo potenciálních voličů mí příznivý názor na Donalda Trumpa. U voličů ostatních vládních stran to měl Trump polepené vždycky. Znamená to, že Praha se bude méně omezovat v gestech, jež mají symbolizovat, že my jsme protipól Trumpovy Ameriky, a ještě víc zaparkuje v táboře macronovských pozérů.

Slova v politice nezůstávají bez následků. Stane se, že politik efektivně vystraší své voliče, načež mu nezbývá než je následovat. Když za slovo „diplomat“ dosadíme slovo „politik“, můžeme přemýšlet o bonmotu Karla Krause starém přes sto let: Válka vznikne tak, že diplomaté lžou novinářům a pak věří tomu, co si přečetli v novinách.

 

×

Podobné články