Změny pro polovinu populace. „Nedává smysl spořit na stáří a pak si koupit auto“

Vláda chystá výrazné změny v důchodovém spoření, které využívá prakticky polovina české populace. Pro miliony lidí to tak bude znamenat navýšení minimální hranice příspěvků v takzvaném třetím pilíři, které zavdávají nárok na státní podporu. V případě nových smluv se pak mluví o možnosti uvalení sankcí za výběr prostředků jinak než formou měsíční renty. Změny mají přitom podle vlády především motivovat k výraznějšímu spoření na důchod. „Pro řadu lidí to možná nějaké omezení je. Nicméně potom je otázkou, zda pro ně má vůbec tento produkt smysl,“ říká v rozhovoru pro deník Echo24 vedoucí produktového oddělení poradenské společnosti Swiss Life Select Tom Kadeřábek.

Chystané změny ve spoření na penzi mají především motivovat lidi k ukládání více peněz. Vidíte v chystaných krocích potenciál, který by lidi skutečně motivoval?

K poslední změně u penzijního spoření došlo v roce 2013, od té doby, i když se mluví pořád o tom, že je v důchodovém systému problém a je neudržitelný, se nic nedělo. Takže každý krok, ať může být třeba malinký, který vláda udělá, je určitě ku prospěchu věci. Jestli ale tyto kroky povedou k tomu, aby důchodové spoření bylo nějakým způsobem více „sexy“ pro větší skupinu investorů, to je samozřejmě otázka.

Beru to jako takový první krok. Dokážu si představit, že právě i vyšší příspěvek od státu, který bude 20 % z investované částky od hranice 500 korun, by tomu mohl pomoci. Stát bude nově přispívat až do maximálního příspěvku 1 700 korun měsíčně, to znamená, že se posouváme výše, dosud byl maximální příspěvek 230 korun. S tím jde ruku v ruce i ono zvýšení minimálního příspěvku z 300 na 500 korun, to také dává smysl – od poslední změny uplynulo hodně času a navíc s inflací, kterou máme v posledních letech. Neberu to určitě jako nějaký problém, dnes jde o adekvátní hranici. Beru to jako určitou možnost pro zlepšení pohledu na spoření jako takové. A co je zajímavé, že nově bude moct investor investovat do podstatně zajímavějších a „rizikovějších“ produktů.

Když se podíváme na jednotlivé kroky, navýšení státního příspěvku je změna, která se týká všech střadatelů. Může se těch 110 korun navíc výrazně projevit v případné výši uspořených prostředků?

Z pohledu absolutního je to vlastně snížení, dnes dostáváte na 1000 korun státní příspěvek 23 %, nyní se dostanete pouze na hodnotu 20 %, tedy na 1 700 korunách získáte 340 korun. Z tohoto pohledu je to možná nedostatečné, dokážu si určitě představit podstatně vyšší příspěvek jako větší motivaci. I proto jsem zmiňoval, že nevím, zda je to dostatečná změna k tomu, aby se tento produkt více využíval. Rozdíl není takový, spoříte si o 700 navíc a dostanete za to navrch jen 110 korun. Ale i tak si musí člověk uvědomit, že dostat 20 % navíc na 1 700 korunách bez jakéhokoliv rizika je něco, co vám asi prakticky žádný jiný produkt nedá.

Mají vzniknout dvě novinky, alternativní účastnický fond a dlouhodobý investiční produkt. Komu se mohou riskantnější investice vyplatit?

Pokud je to člověk v produktivním věku, kolem padesáti, pětačtyřiceti, v 99 % případů bych mu to doporučil. Riziko, že se ty peníze výrazně znehodnotí, je myslím minimální. Hraje pro to dlouhodobý investiční horizont. Abyste mohl příspěvky vybrat či si nechat vyplácet rentu, musíte dosáhnout šedesáti let věku. Rizikovost je velmi důležité brát na zřetel, ale pokud máte horizont deset, patnáct let či případně více, pokud do toho bude vstupovat mladý člověk, určitě bych mu doporučil tu nejagresivnější strategii. Jakákoliv vyvážená či konzervativní strategie pro takového investora na dlouhodobém horizontu určitě nemá smysl, připravil by se o zajímavé výnosy.

I pokud má člověk už před důchodem, minimální horizont spoření, který novela nastavuje u nových smluv na deset let, je už dostatečný na to, aby člověk volil nějakou dynamičtější strategii. Investoři se nemusí bát, bude to probíhat pod dozorem České národní banky, půjde o bankovní domy či případně investiční společnosti, licensované subjekty, nejsou to žádná devadesátá léta a harvadské fondy.

Ministerstvo práce mluví také o dalším možném přitvrzení – sebrat státní podporu těm, kteří si nenechají uspořené peníze vyplácet jako rentu a budou je chtít vybrat najednou. Měl by podle vás stát lidem omezovat, jak mohou se svými úsporami nakládat?

Rozumím té rétorice a čeho chce stát docílit. Pokud si padesát let spoříte v nějakém investičním produktu a naspoříte si peníze na stáří, abyste měl každý měsíc nějakou pravidelnou rentu k důchodu, je potom nesmysl, pokud v šedesáti peníze vyberete a odjedete za to na dovolenou nebo si zrekonstruujete byt. V takovém případě se nejednalo o žádné přilepšení důchodu, ale spíše stavební spoření.

S tímhle tedy určitě souhlasím. Nicméně, ač by to bylo náročnější na kontrolu, myslím si, že by stát měl umožnit lidem prostředky vybrat s tím, že je třeba umístí do nějakého jiného investičního produktu, případně jiného účtu, kde se dále zhodnocují a nechá si z něj vyplácet rentu. Takové produkty už dneska existují, když tam vložíte naspořenou částku za čtyřicet let penzijního spoření, peníze se vám mohou nejen zhodnocovat, ale můžete si z nich nechat vyplácet i pravidelnou rentu. V tomto případě nevím, proč by vám měl stát prostředky poměrně výrazně krátit.

Neměl by z tohoto pohledu nechat stát rozhodování na lidech?

Minimálně by měl tlačit a edukovat, pak samozřejmě kontrolovat účel využití prostředků. Chápu, že to je pro stát poněkud složité, nicméně pokud se dnes bavíme o nějakém dlouhodobém investičním produktu, dokážu si představit, že by to ani nemusel kontrolovat stát. Mohla by to být povinnost samotného investora, nahlásit, kam peníze vložil a obhájit si to. To dnes funguje například při prodeji nemovitosti, pokud prokážete, že jste koupil nové bydlení, neplatíte daň z příjmu. Dokážu si představit, že by to v tomto případě bylo stejné.

Co se přitvrzení pravidel týče, stát chce také sebrat státní příspěvky lidem, kteří dosáhnou důchodového věku. V současnosti je totiž spoření hojně využíváno i nynějšími důchodci. V době, kdy stát tlačí na konsolidační balíčky a nemá úplně peníze na rozdávání, si myslím, že je to správně. Neplní to už účel, na který je ten produkt vytvořený.

Nečekáte tedy, že by přitvrzení vůči výběrům naspořených peněz naráz bylo nějakým způsobem demotivační?

Ano, to je častý argument, pro řadu lidí to možná nějaké omezení je. Nicméně potom je otázkou, zda pro ně má vůbec tento produkt smysl. Je to produkt opravdu určený na stáří, na penzi a v tomhle směru dává logiku, aby člověk ty peníze nemohl vybrat a utratit za nové auto.

V současnosti nepanují jednotné podmínky v otázce, kam směřují uspořené prostředky v případě úmrtí. Objevily se i případy, kdy následně prostředky mohou propadnout fondu. Jaké jsou v tomto ohledu současné podmínky?

Tohle je problém transformovaných fondů, tedy smluv před novelizací v roce 2013. V těch je sice pořád velká část lidí, nicméně dnes nenesou v podstatě nic a ten produkt nemá příliš smysl. Vzhledem k tomu, že se člověk nemohl dostat do záporu, prostředky se příliš nezhodnocují. V novelizaci z roku 2013 se vymyslel produkt důchodového penzijního spoření, kde už tento problém nebyl a v případě úmrtí člověka byla určena osoba, která prostředky dědí. Pokud se stalo to, že určená osoba zemřela současně s investorem, spadalo to do dědického řízení. U nového dlouhodobého investičního produktu by to mělo spadat do dědického řízení, stejně, jako u ostatních investičních produktů. U nových produktů by to tedy nemělo nastávat.