Platy státních zaměstnanců ničí prosperitu

KOMENTÁŘ

Platy státních zaměstnanců ničí prosperitu
Porovnání výdělků ve státní a soukromé sféře. Foto: Echo24
1
Komentáře
Lenka Zlámalová
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Země, kde stát platí lépe než soukromé firmy, nemůže prosperovat. Přirozeně. Bere jim ty nejtalentovanější a nejschopnější. Ty, kdo mají talent, schopnosti a píli vytvářet bohatství. Jenže k tomu nejsou motivováni, protože stát jim dá více peněz. Velmi často zároveň menší riziko, více jistot a zpravidla také menší pracovní zátěž.

Ve službách státu se až na čestné výjimky typu školství, zdravotnictví nebo vědy bohatství nevytváří. Dobře fungující stát jen nastavuje co nejlepší podmínky, aby ho lidé a firmy vytvářet mohli. Práce ve veřejném sektoru je správa. Servis.

Proto se v bohatých zemích v průměru vydělává v soukromé sféře výrazně více.

 

Přitahuje ty, kdo dávají přednost vyšším ziskům a riziku výměnou za méně jistot. Pro stát jdou naopak pracovat ti, pro něž jsou jistota a stabilita podstatnou hodnotou a smíří se kvůli ní i s nižším platem. Všechno má plusy a minusy. Každý si vybírá podle své povahy a životních priorit. To je zdravá harmonie, v níž fungují ty opravdu prosperující země. Taková společnost pak přirozeně směruje ty správné lidi na ta správná místa. Ekonomie tomu říká optimální alokace zdrojů. Ta je podmínkou prosperity a bohatství.

U nás jedeme už desátým rokem po šikmé ploše, kdy ti, kdo pracují pro stát, vydělávají víc než lidé v soukromém sektoru. Zároveň jich ten stát zaměstnává čím dál víc. Tento trend začal nikoliv náhodou s nástupem Andreje Babiše do politiky v roce 2014.

Babiš velmi pragmaticky od začátku zaměřil svou politiku na ty, kdo jsou na státu plně finančně závislí. Důchodce, státní zaměstnance a příjemce sociálních dávek. A těm začal přidávat. Všude chodil s grafy, o kolik zvedl důchody a platy státních zaměstnanců. To je to jeho „dal jsem peníze lidem“ a „starám se o lidi“. To „Babiš vždycky pomáhá“, známé z jeho neúspěšné prezidentské kampaně.

Takže v těch osmi letech, kdy byl u moci, se příjmy lidí žijících ze státních financí výrazně zvýšily. S nimi i rozpočtové schodky a přirozeně inflace. Když rozdáváte peníze, které nejsou kryté tím, že se zároveň vytvořilo více bohatství, tedy zvýšila se nabídka zboží a služeb, nemůže to skončit jinak než prudkým zdražením.

Firmy si zároveň stále stěžují, že nejsou lidé. Aby byli, když je blokuje stát tím, že jim lépe platí. Zvrácený model, kdy stát platí lépe, se postupně dostává pod kůži čím dál mladším lidem. Když mají například absolventi ekonomie uvést firmy nebo instituce, kam by chtěli jít po studiích pracovat, na prvních místech končí zpravidla Česká národní banka nebo polostátní energetická společnost ČEZ.

Vláda Petra Fialy má ideální příležitost babišovskou šikmou plochu zvrátit. A ani nemusí nic dělat. Stačí použít premiérův oblíbený styl, kdy se snaží problémy spíš vysedět a počkat, až samy odplynou, než je řešit. Stačí zmrazit platy těch, kdo pracují pro stát.

 

×

Podobné články