Každý si bude hrát na svém písečku. Jinak to neustojí

Stav české energetiky je žalostný. Dostaly nás do něj dlouholetá nečinnost vlád předchozích i té současné, chybějící investice a fungování energetického trhu upřednostňujícího neflexibilní zelené zdroje. Celá energetika je otázkou co největší soběstačnosti, my však míříme opět k tomu, že se jednotlivé země budou uzavírat. Protože jinak to neustojí, říká celoživotní energetik a profesor na ČVUT František Hrdlička.

Vy jste byl od roku 2008 členem Pačesovy uhelné komise. Co jste tenkrát vládě doporučovali?

Už tenkrát jsme předpokládali, že cena povolenky bude vysoko. Závěr komise byl poměrně jasný: Milá vládo, nebudeš-li dělat nic, dopadne to hodně špatně. A předpokládali jsme nezbytný okamžitý rozvoj jádra. Odhadli jsme tehdy také, kolik by mohlo být obnovitelných zdrojů. To číslo je stále podobné, lépe to u nás bez následků jejich přezdrojování nelze. V té době se ale s těmi zástupci zelených dalo domluvit, byli ochotni diskutovat. Dnes už to možné není. Ale zpět k uhlí. Už když jsme viděli první těžební grafy, bylo jasné, že černé uhlí bude končit kolem roku 2022. Pak ale ze dne na den přišel plán, že ještě můžeme navýšit těžbu. Nicméně v roce 2025 by měl být konec černého uhlí z toho důvodu, že při těžbě se dostanete tak hluboko, že musíte změnit celou těžební techniku. Aby bylo možné těžit ve velkých hloubkách. Takže nejde o to, že by černé uhlí už nebylo, ale znamenalo by to obrovské investice, se kterými se nepočítá.

A hnědé uhlí?

Tam jde jen o dva doly: Bílinu a ČSA. Vršany totiž mají uhlí na dalších třicet let, ale je to uhlí s nízkou výhřevností. A že brzy skončí těžba na Sokolovsku, to bylo jasné, tam už se nesmí směrem na západ na nic ani sáhnout, protože by byly ohroženy západočeské lázně. Bílina může fungovat také ještě dalších třeba třicet let. Jenže my k Bílině potřebujeme i ty Vršany. Nejen kvůli typu uhlí, ale hlavně kvůli dopravě. Elektrárny se stavěly u dolů. Anebo bylo třeba k nim uhlí nějak dovézt. Dopravní cesty jsou nastaveny a jejich přesměrování není ani jednoduché, ani zadarmo.

Takže aby to všechno dohromady fungovalo, musely by zůstat v provozu doly Bílina i Vršany a k tomu uhelné elektrárny. Což by znamenalo mít vyřešenou podporu provozovatelů.

Ano. A nezapomeňme, že třetina výkonu z uhlí je v teplárnách. A ty mají připraveny plány dekarbonizace, které ještě nejsou zdaleka dokončeny, a ani nevíme, jak reálně budou fungovat.

Pořád slyšíme o plynu a o tom, že má nahradit uhlí.

Uvědomme si, že Němci tranzit plynu zatížili poplatkem a ten se zřejmě ještě navýší. To je jedna věc. A navíc, oni ho budou sami potřebovat. Takže k nám dojde jen to, co nespotřebují. A ještě k tomu bude plyn extrémně drahý kvůli zatížení emisními povolenkami, pokud dojde k tomu, co se v Bruselu už odsouhlasilo. Tedy že emise se budou počítat od místa těžby. Pak bude cena povolenky pravděpodobně shodná jako u výroby z uhlí. A pokud bychom dováželi zkapalněný krakovaný plyn z USA, bude i vyšší.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.