Kde je správná strana a za co bojovat

Česko čekají za půl roku volby do Poslanecké sněmovny a bez přehánění půjde o jedny z nejdůležitějších voleb od revoluce v roce 1989. Prezident proti zvyklostem zatím přesné datum neurčil, ale to není podstatné. Ostatně jejich význam tentokrát víc než kdy jindy určí kromě domácích faktorů také ty vnější, evropské, ale nejsilněji ty zaoceánské. Na uspořádání poměrů doma totiž pod náporem bruselských směrnic a nařízení ztrácíme čím dál více vliv. Jejich destruktivní charakter vidíme zcela jasně na ekonomickém a geopolitickém oslabování – zoufalá a bezvýznamná role Evropy při řešení války na Ukrajině budiž toho jasným důkazem.

Evropa a její nejsilnější země se sice vzpouzely proti způsobu, jakým americký prezident Trump jedná o míru s ruským protějškem Putinem, vyjadřovaly rozhořčení až opovržení nad způsoby, jak se Bílý dům chová k ukrajinskému prezidentu Zelenskému, francouzský prezident Macron chřestil jadernými zbraněmi, pořádal mimořádné summity, EU slibovala miliardy na podporu Kyjeva, Francouzi s Brity oznamovali vojenskou alianci… Silná slova, ale stačilo pár dnů a zůstalo po nich jen jedno velké prázdno – šéfka evropské diplomacie Kallasová nevyjednala mezi unijními zeměmi finanční podporu pro Ukrajinu ve výši 40 miliard eur, Francie a Británie zase nezajistily podmínky pro vyslání vojáků z „koalice ochotných“. Jistě, v mírových jednáních příliš nepokročila ani americká strana, ale v jejím případě ještě zdaleka není všem nadějím konec.

A v tomto třaskavém mezinárodním chaosu vstupují české politické strany do předvolebního boje. Vládní koalice SPOLU do toho jde zase spolu a zahájila kampaň s tím, že oni stojí na správné straně. O slovo se hlásí i menší strany, SPD Tomia Okamury se spojilo se Svobodnými, Trikolorou a PRO. Neokomunistické Stačilo! Kateřiny Konečné ohlásilo své lídry, mezi nimiž se objevil sžíravý satirik Daniel Sterzik, známý jako Vidlák, a možná trochu překvapivě i stálice veřejné scény Jana Bobošíková, která se tak velkým obloukem přes zastávku v demokratickém establishmentu vrací ke svým svazáckým kořenům.

To jsou ale politické nížiny, v nichž budou zápasit také Motoristé, a o zázrak v podobě udržení se ve skupině parlamentních stran se budou pokoušet také Piráti. Hlavní souboj se nicméně odehraje jinde: mezi favoritem voleb, ANO Andreje Babiše, a vládnoucí koalicí SPOLU premiéra Petra Fialy. A půjde o to, komu z nich se podaří nastolit rozhodující téma voleb. Babiš bude nepochybně sázet na ekonomiku a prosperitu, čemuž Fiala nemůže vzhledem k tristním výsledkům jeho vlády v této oblasti konkurovat – porušil totiž všechny své předchozí předvolební sliby a lidem se vede jednoznačně hůře. V jiných ohledech si ale nevede až tak zle, aby na voliče nemohl zafungovat koaliční apel, že hlavní je „stát na správné straně“ – a zbytek jsou podružnosti. Boj to bude nepochybně tvrdý a v mnohém nechutný, náskok Andreje Babiše se jeví zatím sice nedostižně, pořád ale může do hry vstoupit mnoho nečekaných vlivů a událostí, třeba mír na Ukrajině.

To nejdůležitější téma však zatím v české debatě bohužel zůstává stranou: je jím reforma Evropské unie. V jejích byrokratických strukturách je totiž zakletý celý ekonomický i mocenský úpadek Evropy. Česko nevyjímaje.