Chybí nám pravicoví partneři, zní z ODS k daním. „Po superhrubé mzdě zůstala díra“

Od občanských demokratů zaznívají obavy, že ani po volbách v letošním roce, pokud by byla ODS ve vládě, nebude možné nijak výrazně snižovat daně. Podle nich k tomu v současné době nelze sehnat politické partnery. Hovoří tak například o rušení různých daňových výjimek, jako je třeba ta na tiché víno, pokud to podmínky dovolí, tak zvýšení slevy na poplatníka.

V ODS se před volbami mluví například o redukci některých daňových výjimek, ale zároveň zaznívají obavy z tlaku na navyšování veřejných výdajů a různých „levicových nápadů“. „Velmi bych si přál, aby pozitivní vývoj ekonomiky a redukce některých státních výdajů umožnila diskusi např. o zvýšení slevy na poplatníka. Zároveň se obávám opačného trendu a kombinace tlaku na zvyšování veřejných výdajů, které vidíme u opozice skoro u každého zákona, a nápadů některých levicových ekonomů, například na zavádění sektorových daní, zvyšování majetkových daní a progrese, které moji podporu rozhodně nemají,“ řekl pro Echo24 místopředseda rozpočtového výboru sněmovny Vojtěch Munzar (ODS).

Ekonomický expert ODS Jan Skopeček v rozhovoru pro Echo24 řekl, že se domnívá, že není a nebude čas a prostor na revoluční myšlenky, jako když ODS kdysi přišla s konceptem rovné daně. „Na to doba úplně není. Jednotlivé strany budou přicházet spíše s parametrickými, milimetrovými změnami. Všichni ale víme, že náš daňový systém je složitý, to je jeho základní problém a tam je prostor pro práci, respektive rušení výjimek velký,“ uvedl Skopeček.

TÝDENÍK ECHO: Trumpův budíček pro Evropu. Jak nový americký prezident ovlivní geopolitiku

Debata o daňovém systému má podle něj tři roviny. Jedna je celková výše zdanění, respektive daňové zátěže, druhá rovina je struktura, tedy to, jak daňové břemeno dopadá na jednotlivé skupiny ve společnosti, a třetí rovina je právě administrativní složitost, náklady spojené s plněním daňových povinností.

„Já jako pravicový politik a liberální ekonom bych si přál, aby zdanění spíše klesalo, ale ve stávající politické konstelaci žádné razantní snížení daní očekávat nejde. Složitě se totiž hledá skupina, která by zároveň dokázala šetřit na výdajích státu. Takže v té první rovině žádné revoluční změny nečekám, byť bych si přál, aby nás takto smýšlejících politiků bylo více,“ řekl Skopeček s tím, že to se musí odpracovat i mimo sněmovnu, ve veřejném prostoru.

„Škrtat by bylo potřeba plošně“

V souvislosti se strukturou daní připomněl, že v rámci konsolidačního balíčku dala vláda Petra Fialy (ODS) o něco větší důraz na majetkové daně, které byly historicky velmi nízké a podle Skopečka stále v mezinárodním srovnání velmi nízké zůstanou. „Myslím, že už nikdo nechce opakovat debatu o jejich dalším zvyšování. Takže ani nečekám, že by se v příštím volebním období našla většina, která by nějak dramaticky chtěla měnit strukturu zdanění, jakkoliv na to jako ekonom můžu mít silný názor. Zůstane to tedy u té debaty o naprosto dílčích otázkách, jako je zdanění tichého vína, vyšší zdanění neřestí apod. Zatímco s tím prvním souhlasím, u vyššího zdanění cigaret, alkoholu a hazardu varuji, že už jsme často v bodě maxima či dokonce za ním tzv. Lafferovy křivky,“ míní Skopeček. Neprůchodné je podle něj i zavedení jedné sazby DPH, což chce TOP 09. Sám by to ale podpořil.

Zjednodušování daňového systému a odstraňování výjimek je podle něj chvályhodný záměr, nicméně nelze zde čekat velké dodatečně objemy. „Zároveň si nelze nevšimnout, že některé křiklavé výjimky, které nemají logiku, konsolidační balíček nenapravil. Jedná se hlavně o absurdní výjimku ze spotřební daně pro tiché víno či daňové zvýhodnění hypoték. Snížena, ale nikoliv zrušena, byla i podpora stavebního spoření. To všechno jsou příklady zvýhodňování konkrétních skupin obyvatel na úrok ostatních, které nedávají žádný ekonomický smysl,“ míní Hradil.

Souhlasí s tím, že tak obrovské deficity, jaké má aktuálně Česko, nelze dost dobře řešit drobnými úpravami, ale vyžádají si drastičtější, plošná opatření. „To je samozřejmě nepříjemné, ale přesně na to měli poslanci myslet v momentě, kdy plošně snižovali výběr daní zrušením superhrubé mzdy. Možná by si bývali již tehdy uvědomili, že za ni žádnou náhradu vymyšlenou nemají a tento krok by si lépe rozmysleli,“ řekl Hradil.