Boj o transgender sportovce zuří již pěknou řádku let. Na jedné straně stojí bojovníci za práva transgender osob. Tvrdí, že transgender ženy jsou ženy, mají tedy plné právo účastnit se všech aktivit, které jsou normálně vyhrazené biologickým ženám. Tedy včetně sportovních klání. Kritici upozorňují na prostý fakt: muži jsou větší, rychlejší a silnější než ženy. Je to důsledek mužské puberty, kdy chlapci nabývají na síle. Kdokoliv, kdo prošel mužskou pubertou, má tak v sobě zabudovanou neférovou biologickou výhodu, kterou nelze lehce odbourat. Ve většině sportů mají transženy prostě jenom větší šanci na vítězství.
Ve fyzických kontaktních sportech to může být ale rovnou nebezpečné. Ukázal to včerejší boxerský zápas na olympijských hrách. Toho se účastnila intersex boxerka. Ta je právně považovaná za ženu, ačkoli její DNA obsahuje mužské chromozomy XY. Není to stejný případ jako u transboxerů, otázky ohledně intersex sportovců jsou mnohem starší, ale dobře ilustruje výhody, kterými oplývají biologičtí muži nad biologickými ženami.
Do olympijského ringu se proti sobě postavily Italka Angela Cariniová, stříbrná ze světového šampionátu v roce 2019, a alžírská boxerka Imane Khelifová. Testy DNA potvrdily, že má XY chromozomy, a je tedy biologický muž. Cariniová zápas vzdala po 46 vteřinách. Vypověděla, že ji nikdy nikdo takhle silně neudeřil, a seznala, že to dále nemá cenu. Má nejspíše zlomený nos.
Khelifové Mezinárodní boxerská asociace zakázala minulý rok soutěžit na světovém šampionátu, když „nesplnila kritéria způsobilosti kvůli zvýšené hladině testosteronu“. Přesto Mezinárodní olympijský výbor jí a další podobně zatížené boxerce – Lin Yu-tingové z Tchaj-wanu – závodit v Paříži dovolil. Toto rozhodnutí bylo široce kritizované. Rozdíl mezi těmito boxerkami a ostatními byl vidět již od pohledu. Navíc box je nebezpečný sport, od konce 19. století, kdy byla zavedena moderní pravidla boxu, zemřelo v ringu přes 500 sportovců. V roce 2023 zahynuli tři, letos zatím dva. Na olympiádě se sice zápasí podle pravidel amatérského boxu, ne profesionálního, ale i tak je jasné, že biologická výhoda Khelifové a Yu-tingové představuje pro ostatní boxerky nebezpečí. Zápas s Cariniovou to potvrdil.
Nejde zcela o záležitost kulturních válek. MOV kvůli podezření z korupce suspendovala spolupráci s boxerskou asociací. Ověřovat pohlaví sportovců měly národní organizace. Alžírsko evidentně přihmouřilo oči. Khelifová je sice biologický muž, ale narodila se jako intersex, tedy bez jasných pohlavních orgánů. Ženské pohlaví ji tedy bylo úředně přiděleno. Stala se z toho ale kulturní bitva a je potřeba k tomu tak přistupovat.
Zvláště s přihlédnutím k trendu v posledních let. Poté, co se sportovní federace předháněly v podlézání transaktivistům a hlásaly svou ochotu nikoho nediskriminovat kvůli jeho identitě, začaly tento postoj opouštět. Zkušenosti z reálných závodů ukázaly, že píchání si ženských hormonů a snižování hladiny testosteronu prostě výhody získané v pubertě nesmažou. Závodit transženám tak zakázalo World Rugby, v červnu 2022 Mezinárodní plavecká federace a v březnu 2023 Světová atletika. Ragby, další tvrdý kontaktní sport, své rozhodnutí odůvodnilo právě i obavami o bezpečnost hráček.
Aktivisté se dlouho snažili zpochybnit, že mezi výkony žen a mužů existuje jakýkoliv rozdíl. Naznačovali, že horší výsledky žen jsou důsledkem diskriminace. Bohužel proti mluví reálné příklady. V roce 1998 sestry Williamsovy tvrdily, že jsou tak dobré, že dokážou porazit jakéhokoliv muže mimo top 200. Výzvu přijal Karsten Braasch, německý tenista, tehdy hodnocený jako 203. a „muž, jehož tréninkový režim se soustředil na krabičku cigaret a více než pár lahví vychlazeného piva“, jako ho popsal jeden novinář. Braasch s každou ze sester odehrál jeden set. Serenu porazil 6:1, Venus 6:2.
Podobný případ je zápas, který odehrál americký ženský národní fotbalový tým v roce 2017 s týmem středoškoláků. Tehdy se jednalo o zřejmě nejlepší ženský tým na světě, Američanky vyhrály světový pohár v letech 2015 a 2019. V dubnu 2017 nastoupily proti mančaftu chlapců FC Dallas pod 15 let. Prohrály 5:2.
Jediným příkladem, kdy muž prohrál ve vrcholovém sportu se ženou, je tenisový zápas Billie Jean Kingové s Bobbym Riggsem z roku 1973. Kingová vyhrála 6:4, 6:3, 6:3. Kingové tehdy bylo 29, Riggsovi 55. Zápas ale doprovází značná kontroverze: Riggs byl známý gambler a spekuluje se, že měl nemalé dluhy. Prý prohrál naschvál – aby si jeho věřitelé mohli vsadit na Kingovou a jeho dluh smazali.
Celkový trend je ovšem jasný. Muži, i ti, kteří se identifikují jako ženy, mají proti ženám ve sportu výhodu několika tříd. Jedinou sportovní výjimkou, kdy se ženy mužům rovnají, či je dokonce předčí, je střelba. Ale nebude náhoda, že se tak děje ve sportu, kde nerozhoduje fyzická síla.
Zápas Cariniové s Khelifovou tak nejspíše bude dalším hřebíčkem do rakve působení „mužských sportovkyň“ v ženských sportovních kategoriích.
00:02
