Hřeby pro mrtvé. Vědci poodhalili okultní praktiky a lékařství starého Říma

Na císařském pohřebišti na jihozápadě Turecka z dob starověkého Říma bylo nově objeveno velké množství železných hřebů, které údajně byly používány v rámci léčitelských, magických a okultních praktik. Staří Římané z 2. století používali pokroucené a zahnuté hřebíky k léčbě epilepsie, odvrácení pohrom nebo zabránění nočním můrám. Léčitelé zatloukali hřebíky do země v místě, kde ležela hlava postiženého či nemocného. Hřeby z rakví či křížů nosili tehdejší římští občané také jako talismany na krku, což je mělo chránit před horečkou, malárií nebo zlými kouzly. Na neobvyklý nález hřebů - talismanů v horské metropoli na předměstí tureckého Sagalassosu upozornil americký deník The New York Times. Někteří odborníci také poukazují na symbolický význam hřebů v rámci okultních, náboženských či magických účelů.

Nedávno archeologové vykopali 41 železných různě pokroucených a zohýbaných hřebů na císařském pohřebišti z 2. století, které se nachází u horského předměstí Sgalassos na jihozápadě Turecka. Výzkumníci objevili neobvyklou sadu hřebů sloužících jako talismany, které byly roztroušené mezi zpopelněnými ostatky dospělého muže z 2. století n. l. Přes 20 hřebíků bylo bez hlavičky a záměrně zahnutých do pravého úhlu, což přikazuje starořímská pohřební praxe.

Lower agora-Sagalassos
Built during the reign of Augustus,(27 BC- 14 AD). The eastern portico had a row of shops and was lined with statues of important citizens. In the C6th AD in the west portico, restaurants and..(1/2)
📷2018-21#RomanSiteSaturday #Roman #Türkiye #Archaeology pic.twitter.com/GlymVuSJqi

— Rachel Atherton-Charvat (@athertoncharvat) March 25, 2023

"Hřeby nebyly použity při stavbě pohřební hranice a neměly žádný praktický účel," uvedl archeolog z Katolické univerzity v Lovani Johan Claeys. "Byly by dostatečně cenné na to, aby byly vyzvednuty, pokud by byly ještě použitelné. Byly to však mrtvé hřeby a způsob, jakým byly rozmístěny po obvodu hrobky, naznačuje, že jejich umístění bylo účelné," řekl Clays s tím, že označení "mrtvé hřeby" znamená, že hřebíky mají okultní moc.

Archaeologists found a coin and bent and twisted nails that had been placed around a 2nd-century A.D. cremation pyre at the ancient city of Sagalassos in southwestern Turkey.https://t.co/5fEcmwNtFe pic.twitter.com/2wZskABmTQ

— Archaeology Magazine (@archaeologymag) March 17, 2023

Ve starém Římě se popel a nespálené zbytky zpopelněných těl běžně ukládaly do urny, pohřbívaly do hrobu nebo se umisťovaly do mauzolea. V tomto případě byla urna pečlivě uzavřena za dvěma desítkami cihel, které byly uspořádané ve čtyř řadách. Spodní strany cihel byly odbarvené, což naznačovalo, že byly položeny na stále ještě doutnající uhlíky. Cihly byly následně potřeny hašeným vápnem, doplňuje deník The New York Times.

"Nejednalo se o tenkou, dočasnou vrstvu, která se obvykle používá k zakrytí kosterních pozůstatků před jejich vyzvednutím k pohřbení," vysvětluje Claeys a dodává, že se jednalo o silné vápno, které "zajistilo ostatky stejně, jako pevná rakev". Podle archeologa se vápno při pohřbech v římské době používalo jen zřídka. Ze zhruba 180 hrobů, které badatelský tým pod Claeysovým vedením na pohřebišti prozkoumal, byl tento jediný vápenný.

Všechny tyto prvky jako jsou hřeby, vápno a cihly se nacházely a byly nalezeny také v hrobech na území starověkého Středomoří. Aktuálně ale archeologové našli všechny tyto prvky pohromadě, což by mohlo naznačovat, že se jednalo o ochranné amulety bránící tomu, aby "neklidní mrtví" zasahovali do života.

"Ať už byla příčina smrti tohoto muže traumatická, záhadná nebo byla důsledkem nakažlivé nemoci či trestu, zdá se, že truchlící se obávali jeho návratu," domnívá se archeolog. "Jsme zde svědky nejméně tří deviantních zásahů, z nichž každý sám o sobě lze chápat jako prostředek k připoutání zesnulého k místu posledního odpočinku. Tato kombinace pevně vychyluje kyvadlo směrem k ochraně živých před mrtvými," řekl Claeys.

Nová výzkumná studie zároveň poskytla významný důkaz o tom, že v nekropolích císařského Říma používala "ochranná magie". Profesorka starověkých dějin na univerzitě ve španělské Zaragoze Silvia Alfayéová se domnívá, že starověcí Římané kombinovali okultní praktiky a léčitelské metody s magií.

"Kremace ze Sagalassosu nám vypráví osobní, ale i společenský příběh o péči, naději, pohrdání, úctě, smutku a strachu tváří v tvář ztrátě," řekla profesorka. "Tento nález nám odhaluje volbu magie jako nejvhodnější rituální technologii pro zvládání úzkosti ze smrti a přízračných hrozeb," domnívá se Alfayéová.

Sagalassos byl postaven na svazích pohoří Taurus ve výšce asi 5 000 metrů nad mořem na konci 5. století př. n. l., kdy byl tento region součástí Achaimenovské říše. Město v roce 333 př. n. l. dobyl Alexandr Veliký během válečného tažení pobřežní Anatolií. Ve 2. století př. n. l. se Sagalassos stal městským státem helénistického Attalidského království a po smrti krále Attala III. v roce 133 př. n. l. byla osada darována Římské republice a o 100 let později začleněna do Římské říše.