Dovoz ze zahraničí by potraviny zlevnil. Tak proč v obchodech dominuje Agrofert či Madeta?

Zdražují všichni. Zemědělci, potravináři i obchodníci. Ti chtějí potraviny ještě zdražit kvůli tomu, že jim zdražují jejich dodavatelé. Jaké produkty k nám převážně dovážíme a odkud? A proč se větším dovozem ze zahraničí nebráníme drahotě českých dodavatelských monopolů?

„Obchodní řetězce v České republice běžně dováží a následně prodávají produkty od zahraničních dodavatelů. Řada z nich se zároveň snaží z různých důvodů nabízet české výrobky, které představují významnou část nabízeného sortimentu. Ať už kvůli preferencím spotřebitelů, snadnější dopravě, dlouhotrvajícím obchodním vztahům, ceně a dalším. S cenami některých českých dodavatelů je ale v poslední době problém,“ řekl redakci ekonom Pavel Peterka s narážkou na to, že tuzemští potravináři zvedají ceny a už oznámili, že kvůli zvyšujícím se nákladům budou zdražovat dál.

Přeorientování se na jiné dodavatele, třeba i ze zahraničí, s sebou podle Peterky nese řadu nákladů a dalších komplikací. „Nová jednání, nastavení spolupráce, logistiky, kontroly kvality a řešení případných výpadků v dodávkách je zátěží pro maloobchodní řetězce. Jedná se navíc o relativně dlouhodobý proces. Dále je nutné při rozhodování o změně dodavatele zohlednit i riziko budoucího vývoje, kdy se může cena zahraničních dodavatelů přehoupnout přes cenu těch českých. Zůstává i otázka kvality,“ říká.

Podle Peterky je navíc problém to, že dokud čeští spotřebitelé rychlý růst cen v maloobchodních řetězcích akceptují a zboží stále nakupují, tak si obchodníci mohou udržovat pohodlnou úroveň svých marží a nemusí se odlivu zákazníků obávat. „Přílišná motivace pro významné změny v dodavatelských řetězcích pak není,“ dodává.

Podle údajů ministerstva zemědělství o agrárním zahraničním obchodu sledujících období od začátku roku do letošního září se do Česka dováželo hlavně vepřové maso, pekařské zboží, přípravky k výživě zvířat, potravinové přípravky a sýry a tvaroh. Dováželo se hlavně z Německa a Polska (19,5 procenta a 15,8 procenta). Dalšími významnými dovozci byly Nizozemsko (7,2 procenta), Slovensko a Itálie (shodně 6,4 procenta) a Španělsko (6,2 procenta). Z třetích zemí byly hlavními dodavateli Čína, Ukrajina, Norsko, Spojené království, Turecko a Brazílie.

Od ledna do září se k nám dovezlo vepřové v hodnotě přes 16 miliard korun, což znamenalo výrazný nárůst oproti stejnému období v loňském roce, téměř o 25 procent. Drůbežího masa jsme dovezli za necelých šest miliard a dovoz vzrostl o skoro 8 a půl procenta. Za 11 a půl miliardy korun jsme dovezli pečivo, což byl také nárůst o 22 procent oproti loňsku. Dovoz sýrů a tvarohu měl hodnotu 9 a půl miliardy a zvýšení oproti loňsku zde bylo naopak jen ani ne jedno procento.

U nás je, co se týče výroby mlékárenských produktů, na trhu jedničkou společnost Madeta. Její ředitel Milan Teplý nedávno uvedl, že produkty bude muset od ledna ještě zdražit, protože prý od státu nedostane slíbené dotace a vzrostou mu náklady na energie. Produkce mléčných produktů, ale také masozpracující průmysl je z velké části ovládán i holdingem Agrofert ze svěřenského fondu expremiéra Andreje Babiše.

„Agrofert má v řadě potravinářských výrob významné postavení. Je to minimálně v oblasti pekárenství, mlékárenství a masozpracujícího průmyslu. A je skutečností, že podle lídrů na trhu se často řídí i cenová politika těch menších subjektů. Když, řekněme modelově Agrofert zdraží, tak ostatní mohou také, protože de facto Agrofert prorazí cenovou bariéru, ze které pak mohou těžit i ostatní,“ vyjádřil se nedávno pro Českou televizi agrární analytik Petr Havel.

Od roku 2007 Agrofert plně ovládá také Kostelecké uzeniny a do koncernu spadají také další podniky zpracovávající maso, jako je Kmotr – Masna Kroměříž, Krahulík – Masozávod Krahulčí, Masokombinát Klatovy a Vodňanská drůbež. Co se mlékárenských produktů týče, pod Agrofert spadá jedna z největších českých mlékáren Olma. Stejně tak do holdingu patří i Mlékárna Hlinsko se značkou Tatra.

Nejdůležitější je proto tlak na zdravou konkurenci jak u dodavatelů, tak u obchodníků. „Český trh je relativně malý a do významné míry rozebraný několika řetězci. Každé menší město je vybaveno hned několika menšími či většími prodejnami. Konkurenční boj s nově příchozími prodejnami by proto byl velmi tvrdý a dlouhý, což by se negativně projevilo na ziskovosti takového podniku. Tyto důvody a zřejmě řada dalších tlumí zájem zahraničních maloobchodních řetězců o vstup na český trh,“ domnívá se Peterka.