Český atentát. Výstřelem na ministra chtěl střelec „prospět proletariátu“

Před 100 lety, 5. ledna 1923, byl spáchán atentát na významného právníka, národohospodáře a politika Aloise Rašína. Muž, jenž se jako ministr financí zasloužil o stabilitu měny samostatného Československa, utrpěl při útoku vážné zranění, jemuž po více než měsíci ve věku 55 let podlehl. Pachatelem atentátu byl devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal. Na ministra Rašína vystřelil z revolveru ve chvíli, kdy politik vycházel ze svého bytu v Žitné ulici. Šoupal se po činu pokusil utéct, byl však zadržen. Po svém zatčení prohlásil, že svým činem chtěl prospět proletariátu.

Kulka, kterou na Rašína vystřelil, uvízla politikovi v páteři a poranila mu míchu. Přes veškerou snahu lékařů 18. února 1923 Alois Rašín zemřel. Jeho smrt urychlila přijetí zákona na ochranu republiky, který vládě udělil pravomoc ke zpřísnění trestů za rozvracení republiky.

Atentátník Šoupal byl čtyři měsíce po spáchání činu odsouzen k 18 letům těžkého žaláře. Protože mu v době činu bylo 19 let a plnoletost byla v tehdejším Československu až od 21 let, unikl hrozícímu trestu smrti pro nízký věk. Vyměřený trest si odpykal v Kartouzích u Jičína a na Borech. Z vězení byl Šoupal propuštěn v únoru 1942.

Po propuštění z trestu odešel Šoupal do rodného Německého Brodu (nyní Havlíčkův Brod), v roce 1947 si změnil příjmení na Pravda (nejprve se chtěl jmenovat Ilja Dněprostroj, což mu ale nebylo dovoleno) a odstěhoval se do severních Čech. Do smrti zůstal přesvědčeným komunistou, když se ale po válce snažil vstoupit do KSČ, byl odmítnut, neboť by stranu diskreditoval.

Alois Rašín nebyl jediným prvorepublikovým politikem, na něhož byl spáchán atentát. Počátkem ledna 1919 vystřelil levicově orientovaný Alois Šťastný na tehdejšího předsedu vlády Karla Kramáře. Střela jej zasáhla do hrudi v místech, kde nosil peněženku a pouzdro na cvikr. Definitivně se zastavila ale až o kovovou přezku šlí, která tak Kramářovi zřejmě zachránila život.

První československý ministr financí Alois Rašín byl jedním z mužů, kteří mají největší zásluhu na vzniku Československa v roce 1918. Byl jednou z vůdčích osobností protirakouského odboje v Čechách. Se jménem politika je také úzce spjata měnová reforma z roku 1919, díky němu se česká koruna stala jednou z nejstabilnějších měn na evropském trhu.

Rašín se narodil 18. října 1867 v Nechanicích na Královéhradecku jako deváté dítě do rodiny pekaře a rolníka. Krátce studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, odkud však ze zdravotních důvodů přestoupil na Právnickou fakultu UK. Již během studií, která úspěšně ukončil v roce 1891, patřil do skupiny tzv. pokrokářského hnutí, které se řadilo k mladočeské levici. Poté působil v hlavním městě jako advokát. Rašín byl jako člen radikální české studentské a dělnické mládeže Omladina v roce 1894 odsouzen a až do následujícího roku byl vězněn v Plzni na Borech. Po amnestii dostal zpět titul doktora práv.

Podílel se na založení Radikálně státoprávní strany (oficiálně České strany státoprávní). V roce 1900 se však Rašín z aktivní politiky stáhl; založil advokátní kancelář, zastupoval například Živnobanku a politické dění příležitostně komentoval na stránkách tisku. V roce 1907 vstoupil do vedení strany mladočeské. V období 1911 až 1917 byl Rašín poslancem rakouské Říšské rady (celostátního parlamentu).

Za první světové války se aktivně zapojil do protirakouského odboje. V roce 1915 jej rakouské úřady zatkly, stejně jako například Karla Kramáře, a odsoudily pro velezradu a vyzvědačství k trestu smrti. Po nástupu nového císaře Karla I. Habsburského byl Rašín amnestován a v roce 1917 propuštěn. V protirakouském odboji ale pokračoval i poté; byl jedním z těch, kteří v říjnu 1918 přímo organizovali převzetí moci a stavěli základy nové Československé republiky.

Jeho zásluhou vyšel první zákon a také manifest k národu: „Lide československý, vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů.“ Po vzniku Československa byl Rašín členem Revolučního Národního shromáždění a po volbách v roce 1920 poslancem parlamentu za národní demokracii. Byl blízkým spolupracovníkem Kramáře a už v jeho první vládě na sklonku roku 1918 ministrem financí.

Při měnové reformě Rašín řídil efektivní finanční rozluku s Rakouskem. Na základě zvláštních pravomocí nechal uzavřít hranici a okolkovat veškeré oběživo. Cílem bylo oddělení měny nového státu, zmenšení množství bankovek v oběhu a podřízení emisní politiky nově vzniklé centrální bance. Rašínově deflační politice, směřující ke zhodnocení koruny, se podařilo zastavit poválečný inflační vývoj, i když vysoký kurz koruny na čas znevýhodnil exportní odvětví průmyslu. Podle některých kritiků ale Rašín zájmy státu a své ekonomické koncepce prosazoval na úkor nejchudších obyvatel. Pro chudinu se proto stal symbolem útlaku.

V roce 1899 se Rašín oženil s Karlou Janskou (jedním z jejích bratrů byl Jan Janský, objevitel krevních skupin), v manželství se jim narodili dva synové a dcera. Syn Ladislav Rašín byl rovněž právníkem a poslancem. Po zatčení gestapem prošel řadou věznic, kde těžce onemocněl. Zemřel v roce 1945 krátce před příchodem americké armády ve vězeňské nemocnici ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1995 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam.