Může za ženskou averzi k Turkovi hormonální antikoncepce?

KOMENTÁŘ

Může za ženskou averzi k Turkovi hormonální antikoncepce?
Slyšeli jsme dost nenápaditých důvodů, proč Filipu Turkovi fungovala #hranatost, respektive proč tak dobře zabírala u mužů a tak málo u žen, píše Tereza Šimůnková. Foto: Echo24
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Slyšeli jsme dost nenápaditých důvodů, proč Filipu Turkovi fungovala #hranatost, respektive proč tak dobře zabírala u mužů (dvě třetiny mužů vnímají Turka pozitivně nebo neutrálně) a tak málo u žen (nadpoloviční většina žen ho vnímá negativně). Rozpor se vysvětluje buď příklonem k primitivnímu machismu, nebo naopak jeho uvědomělým odmítnutím, z čehož je zjevné, které pohlaví z toho vychází jako lepší lidi, což obloukem podporuje feministický mýtus o ovládání a utlačování a společenskou prospěšnost dosazování žen na vedoucí pozice bez ohledu na kompetence.

Ještě jsem ale neslyšela následující argument, který je na první pohled sice naprosto banální, jenže povrchnost, nebo lépe řečeno zjevnost ho spíš podporuje. Jde o důvod čistě vizuální. Je prokázáno, že ženy, které berou hormonální antikoncepci, preferují feminnější muže. Jinými slovy uživatelky hormonální antikoncepce, voličky, podle studií (známy jsou patnáct let) v důsledku narušené chemické rovnováhy podvědomě odmítají tradičně maskulinní a dominantní mužské typy.

 

Antikoncepce totiž zastavuje ovulaci, díky které ženy přirozeně tíhnou k partnerům jim co nejméně podobným. Jak v životě, tak v politice proto upřednostňují – přeneseně – svůj vlastní obraz, muže co nejméně „mužské“. Jak by si asi Filip Turek vedl, kdyby ženy masově nebraly pilulku? Získal by od nich větší podporu? Směr úvah nás vede ještě dále: hranatá čelist byla možná vidět tak dobře i proto, že pozadí bylo dostatečně rozplizlé, nemyslím jen politicky.

Poprvé jsem to četla v jednom z rozhovorů s doktorkou Helenou Máslovou někdy na přelomu nultých a desátých let. Rozhovor dávala k tématu svobody porodu, Máslová byla z řad českých lékařů vůbec první, kdo měl odvahu říct veřejně, že porod není nemoc, pak už trvalo jen pouhých asi dvacet let, než se tytéž názory dostaly do mainstreamu (viz aktuálně probíhající kampaň za vertikální porody #kozaven). Ale to jen na okraj, záležitosti rození a plození nebudou v centru našeho zájmu. I když, svým způsobem vlastně ano.
Zkrátka tahle lékařka Helena Máslová se kromě jiného poprvé dotkla toho, že muži dnes podezřele často vypadají jako chlapci. Že tvářím dospělých mužů často chybí klasické mužské obličejové rysy – typicky široká brada, někdy s důlkem, výrazná čelist, prořezanost, tvrdost, definovatelnost. Aby toto vytvořili, potřebují chlapci mezi třinácti až patnácti testosteronovou stimulaci, kterou jim ale nedodá to, co myslíte, nýbrž fyzická námaha. Tu už nemají. Málo pohybu pak vede k nižší produkci testosteronu, což v dospělosti ovlivňuje sekundární mužské pohlavní znaky. „Sleduju to třeba u politiků… Paroubek a Topolánek jsou už poslední prototypy („mužských“ mužů), po nich nastoupila generace ,chlapců‘, typický je Ondřej Liška. Nebo premiér Nečas, i to je takový čtyřicetiletý chlapec. Obecně se tomu říká estrogenizace populace,“ prohlásila Máslová třeba v rozhovoru pro Instinkt.

Koho ze současných politiků by zmínila dnes? A zmínila by je jako výjimku, nebo pravidlo? Pozor, případný mladší věk v jejich vzezření přerostlého plyšáka nehraje žádnou roli, jak vidno ze starých fotek, prvorepublikový gymnazista slul maskulinnějšími rysy než leckterý dnešní čtyřicátník. Tuk, populární to obalový materiál věčně jinošských lící, za to může jen částečně. Záležitost je hormonální. „Množí se i gynekomastie, kdy kluci mají dvojky prsa,“ dodala Máslová. Hranatonormativ je prostě pryč.

Erozivnímu procesu takzvané demaskulinizace se začínají věnovat i zahraniční populární média; přičítají ji kromě vlivů prostředí a pubertální lenosti ztrátě tradičních výrobních a průmyslových míst, rozpadlým rodinám a také ideologiím, které ovlivňují už děti v předškolním věku. Nedávno jsem zhlédla virální spot, v němž se mladých Američanek ptali, s kým by radši zůstaly opuštěné v lese, jestli s mužem, nebo s medvědem. Mnoho dívek volilo medvěda. O toxické maskulinitě slyšely mnoho, naopak kampaně proti toxickým medvědům neprobíhají. Ironickou ilustrací mužské feminizace jsou stále oblíbenější plastické maskulinizace obličejů, kterým chirurg dodává právě tu chybějící hranatost.

 

×

Podobné články