Patologické lhaní se podle odborníků má stát diagnózou. Nebezpečné jsou už dvě lži denně

Když se Timothy Levine v roce 2016 pustil do psaní knihy o klamu, chtěl zahrnout kapitolu o jedné z jeho nejextrémnějších forem: patologickém lhaní. Podle jeho slov nenašel dostatečně silnou základnu pro jeho výzkum, nyní je to však jediná věc, o které s ním chce mluvit nespočet novinářů. Předmětem jeho výzkumu se nakonec stal kontroverzní americký poslanec George Santos, píše web CNN. Odborníci usilují o to, aby se z patologického lhaní stala regulérní diagnóza.

„Santos mi za posledních pár týdnů přivedl více reportérů než pravděpodobně za poslední rok,“ vyjádřil se Levine k prvotnímu nepříznivému vývoji jeho výzkumu.

Americký poslanec George Santos, republikán z Long Islandu, který byl nedávno zvolen za zástupce třetího newyorského kongresového obvodu, čelil kontroverzi v souvislosti s jeho biografií. Předmětem diskuze se například stala otázka, kde získal vysokoškolský titul nebo jeho údajné zaměstnání v Citigroup a Goldman Sachs či ve skupině na záchranu zvířat, kterou podle svých slov dokonce založil. Pochybnosti i o jeho příslušnosti k židovské náboženské komunitě. Jeho zprvu silné výroky zeslábly pod náporem reportérů a dalších ověřovatelů faktů. Nyní se opravil a říká, že nemá vysokou školu, nebyl zaměstnán u Citigroup nebo Goldman Sachs. Také tvrdí, že nikdy neuvedl, že je Žid, ale spíše jen „židovský“.

Před médii svoje výroky hájil tím, že pouze potřeboval vycpat životopis a nezvolil k tomu správná slova. Odmítá dále jakákoliv nařčení, že by byl zločinec nebo podvodník. Jen čas ukáže, jak se situace pro Santose vyvine. Doposud se bránil výzvám k odstoupení s tím, že hodlá své funkční období odsedět v Kongresu. Tento týden však Santos oznámil, že během vyšetřování odstoupí z jakýchkoli úkolů ve výboru.

Právě tento příběh poskytl profesionálům, kteří studují lhaní v jeho nejextrémnějších formách, příležitost, aby zvýšili povědomí o lhaní jako o duševní poruše – o té, kterou podle nich lékaři a terapeuti do značné míry doposud opomíjeli.

„Je vzácné najít veřejnou osobnost, která tak často lže ověřitelným způsobem,“ komentoval Santose psycholog Christian Hart.

Patologické lhaní bylo lékaři rozpoznáno již od 19. století, nebyla mu však věnována dostatečná pozornost, pouze se objevovalo jako jeden z rysů dalších duševních onemocnění. Nemá ani svojí vlastní diagnózu. V důsledku toho není ani žádný známý postup jak patologické lhaní léčit. Standardní přístup k léčbě lhaní se opírá o techniky kognitivně behaviorální terapie. Důraz je na pochopení a následnou změnu vzorců myšlení.

Odborníci se však snaží neustále usilovat o uznání patologického lhaní jako samostatné diagnózy. Christian Hart se svým týmem publikovali studii poskytující důkazy na podporu zařazení patologického lhaní jako samostatné diagnózy do DSM (diagnostický a statistický manuál duševních chorob). Dalším problémem je definice patologického lhaní, téměř dvacet odborníků podalo návrh na definici, je však stále nedostatečná vzájemná shoda, vysvětlil Hart. Jediný společný rys je vysoká míra lhaní.

Jaká míra lhaní je normální

Levine uvádí, že není důvod lidí k obavě, protože patologické lhaní je jen ojedinělé: „Tito skutečně plodní lháři jsou docela neobvyklí.“

Podle všeho je nebezpečná míra lhaní zhruba dvakrát denně, jinak je občas lhát normální. Levine věří, že upřímnost je náš výchozí způsob komunikace jednoduše proto, že lidé k sobě musí být upřímní, aby mohli efektivně pracovat ve velkých skupinách, což je něco, co lidé dělají v živočišné říši opravdu dobře.

Jaká je tedy definice patologického lhaní a kdy zbystřit. Hart ve svých studiích zjistil, že většina lidí řekne v průměru zhruba jednu lež denně. Na druhé straně spektra stojí lidé, kteří lžou v průměru asi 10 lží denně. Hart odhaduje, že se setkal pouze se dvěma lidmi s klasickým popisem případové studie patologického lhaní. Podle něj je závažné, když lidé začnou lhát natolik, že nemohou přestat nebo to začne bolet je či dokonce lidi kolem nich – to se to stane abnormálním a může vyžadovat léčbu.

„Při zkoumání všech případů jsme zjistili, že lhaní se zdá být poněkud nutkavé,“ řekl Hart. „To znamená, že lžou v situacích, kdy by rozumný člověk pravděpodobně nelhal, a zdá se, že v mnoha případech dokonce k jejich vlastní škodě. Ukázalo se, že většina z nich jinou psychickou poruchu nemá. A tak se zdá, že lhaní je jejich hlavním problémem,“ dodal váhu myšlence proč si zaslouží být vlastní diagnózou.

Hart se ještě vyjádřil k otázce, kde se takový lháři vyskytují nejvíc, co se týče povolání. Odmítá však jednoznačně myšlenku, že by v nějaké sféře bylo lhaní oceňované. Připustil ale, že například obchodníci a jiné práce s vysokou koncentrací lidí mají větší sklony k tomu lhát.