Republikáni již na internetu připomínají videoklipy Kamaly Harrisové, kterak například požaduje zrušení soukromého zdravotního pojištění, zákaz frakování nebo dekriminalizaci ilegálního překročení hranic, píše Martin Weiss.
Foto: Shutterstock
1
Česko rozjelo obří jadernou investici v podobě dostavby dvou bloků v Dukovanech. To je bezesporu dobré rozhodnutí, energii z jádra potřebujeme a životnost stáva ...
Souboj o Bílý dům může získat nečekanou dynamiku. Na jedné straně demokratická viceprezidentka, kterou nikdo za zvlášť silnou političku nepovažoval. Na druhé straně Trumpova kampaň, která s čím dál tím víc nemohoucím Joem Bidenem stojí víc, než si mnozí připouštěli. Skoro by se chtělo ptát: Stojí a… padá?
Kamala Harrisová má v zásadě dvě možnosti. Buď bude pokračovat tak jako dosud a veřejnost zaujme hlavně svými neumnými projevy, na které přesně pasuje výraz slovní salát. Republikáni jí pověsí na krk její odpovědnost za situaci na hranicích a invazi ilegálních imigrantů. A její výroky z demokratických primárek v minulé sezoně. Ty probíhaly ve znamení vlny Black Lives Matter a vůbec vrcholící woke vlny, která dnes mimo akademické kruhy opadá a většině lidí už se na ni nechce vzpomínat.
Demokratičtí uchazeči tehdy soutěžili o to, kdo bude nejprogresivnější, a Harrisová nezůstávala stranou. Republikáni již na internetu připomínají videoklipy Kamaly Harrisové, kterak například požaduje zrušení soukromého zdravotního pojištění, zákaz frakování nebo dekriminalizaci ilegálního překročení hranic.
Anebo může Harrisová překvapit mnohé včetně sebe samé a vzít za svou kritiku, která se na ni tehdy sesypala zleva. Vystihovala ji fráze „Kamala is a cop“, Kamala je policajt. Připomínala, že jako nejvyšší státní zástupkyně státu Kalifornie tehdy šla s jinou módou a vyznávala tvrdý přístup k veřejnému pořádku. To, co je u progresivní bubliny minus, může u většinového publika být plus. Však taky Harrisová v jednom ze svých prvních veřejných vystoupení po Bidenově odstoupení připomněla, že bývala státní žalobkyně: „Šla jsem proti pachatelům všeho druhu. Proti predátorům, kteří zneužívali ženy, podvodníkům, kteří okrádali spotřebitele, šejdířům, kteří porušovali pravidla pro svůj vlastní prospěch. Takže mě poslouchejte, když říkám: Typy jako Donald Trump znám.“
Kdyby zaujala šarži prokurátorky, těžko by na ni republikáni mohli útočit zleva. Jenže není jisté, že to dokáže, protože už na ni číhají jiné svody. Novináři nadšeně zaznamenali, že Kamala Harrisová se může spolehnout na náruživou podporu mladých online influencerů. A že ona i její lidé jsou na tuto vlnu lépe naladěni než osmdesátník Biden. Již jí vyjádřila podporu jakási zpěvačka jménem Charli XCX, načež tým Kamaly vytvořil twitterový účet v barvách nového alba Charli XCX a všude bylo plno vzrušení nad tím, že „Kamala je brat“, což je jakýsi obskurní slangový přívlastek zpopularizovaný Charli XCX.
Toho jsem se bál, posteskne si nejeden demokratický profesionál. To, že se cítí až příliš dobře v bublině aktivistů a online influencerů, je totiž Achillovou patou demokratických kandidátů. Jsou to tyto kruhy, které je nutí k manýrům, jako je oznamování svých „zájmen“ nebo používání umělého výrazu „Latinx“ pro Američany hispánského původu. Mnoho lidí – včetně mnoha Hispánců – nad tím jen kroutí hlavou.
Liberální komentátor Matt Yglesias k tomu už v roce 2021 napsal zajímavý článek, v němž připomněl plný význam proslulého hesla „It’s the economy, stupid“, které v roce 1992 umístil James Carville do volebního štábu Billa Clintona. Lidé pracující v kampani, připomíná Yglesias, byli vzdělaní političtí profesionálové, kteří měli vyhraněné, o historii opřené a v diskusích vycizelované kritické názory na ideologii a politiku Reagana a Bushe. Vedle toho jim aktuální pomalé oživení z hospodářské recese přišlo jako všední, nezajímavá záležitost. Jenže, připomínal jim Carville svým heslem, běžný volič jejich ideologické spory neprožívá. Toho nejvíc pálí to pomalé oživení.
Podle Yglesiase by si typický aktivista nějaké kampaně demokratů měl přilepit na monitor cedulku, jež by mu neustále připomínala, že „typický volič je běloch přes padesát bez vysokoškolského vzdělání, který žije na nezajímavém předměstí“. Typický aktivista totiž je vysokoškolsky vzdělaný a žije ve velkoměstě na pobřeží anebo v nějakém univerzitním městě, kde je obklopen vysokou diverzitou. A je extrémně online.
Kampaň Hillary Clintonové v roce 2016 zařídila, že kandidátka vystoupila v jednom díle televizního seriálu Broad City, který byl o dvou mladých kamarádkách v New Yorku. Kampaň přesvědčila sama sebe, že výsledek byl senzační. Pro jiné ilustroval spíš jiný, známější slangový výraz – cringe. Nezdá se, že by Kamala Harrisová byla proti tomuto nebezpečí obrněna.
Jiný problém se odhalil před republikány. Reportér Tim Alberta v časopise Atlantic po Bidenově odstoupení z kandidatury popsal své starší rozhovory se stratégy Trumpovy kampaně. Vyplývalo z nich, že z kampaňového aparátu Demokratické strany mají stále respekt, považují ho za silnější než republikánský. Jejich sebejistota stála v podstatě jen na osobnosti kandidáta Bidena. Ten totiž působil na celý demokratický aparát a voličské jádro jako mokrý hadr. Třeba i chtěli věřit ujišťování Bílého domu, že Biden je stejný jako dřív a to, co vidí, jsou „cheapfakes“. Ale i před tou fatální debatou 27. června cítili, že jejich kandidát prostě není příliš silný. Teď, i při všech pochybnostech o Harrisové a její „korunovaci“, z nich spadlo závaží. Najednou je Trump tím nejstarším kandidátem v dějinách a oni mohou vést normální kampaň. Vyklube se z Kamaly génius volebních kampaní? Je to sice nepravděpodobné, ale možné. Dosud měli demokrati jen jistotu, že Biden neomládne.
Alberta ve svém článku taky říká, že mu Trumpovi lidé přiznali, že výběr J. D. Vance na viceprezidentského kandidáta byl svým způsobem luxus. Měl nadchnout tvrdou republikánskou základnu. Má-li být kampaň vyrovnanější, má-li se bojovat o každého nerozhodnutého voliče, je Vance chybná volba. To, co se obvykle od viceprezidentského kandidáta čeká, tedy jistá komplementarita vůči prezidentskému kandidátovi, vykrývání jeho slabých míst, Vance nepřináší. A je, statisticky vzato, vůbec dost mizerný kandidát. Volby do Senátu ve státě Ohio sice vyhrál, ale s menším náskokem (6 procent) než Trump (8 procent), natož republikánský guvernér Ohia Mike DeWine (25 procent). Vance by byl ideální kandidát, pokud by největším nebezpečím, jež Americe hrozí, byl návrat reaganismu. Na jeho zbytky v řadách republikánů umí soustředit svou zášť. Ale teď?
Jestliže republikáni budou častovat voliče záběry z woke excesů Demokratické strany, demokrati využijí toho, že se Vance agresivně vkládal do debat o transformaci konzervatismu. Už vytáhli klip z rozhovoru s Tuckerem Carlsonem, kde si Vance stěžuje na to, kolik je mezi vlivnými lidmi bezdětných. „V podstatě nám vládne, ať už v osobách demokratů, nebo korporátních oligarchů, parta bezdětných ,kočičích paní‘, které jsou nešťastné ze svých životů, a tak chtějí, aby byl zbytek země nešťastný taky,“ prohlásil. Debata o krizi porodnosti je důležitá, ale nedá se příliš přesvědčivě vést takhle, a hlavně se takhle nedá vést ve volební kampani. V ní stojíte o hlasy každého, bezdětné paničky koček nevyjímaje.
00:01
