Špion s českými kořeny ovládl předvolební Rakousko
KOMENTÁŘ
V září proběhnou v Rakousku parlamentní volby. Momentálně jsme tam svědky vyšetřování největší špionážní aféry posledních desetiletí, která s politikou hodně souvisí, píše Bohumil Pečinka.
Foto: Shutterstock
1
Sněmovna nestihla v pátek závěrečné schvalování energetické novely, která by po poslaneckých úpravách mohla omezit peníze ze státního rozpočtu vyplácené na podp ...
V září proběhnou v Rakousku parlamentní volby. Momentálně jsme tam svědky vyšetřování největší špionážní aféry posledních desetiletí, která s politikou hodně souvisí.
Ústřední postavou, která se proplétá rakouskou politikou, je Rakušan s českými kořeny Jan Marsalek. Tento polyglot a hochštapler na sebe poprvé upozornil v roce 2020, kdy byl jedním ze dvou ředitelů německé firmy Wirecard, na jejíchž účtech chyběly dvě miliardy eur. Firma sídlící v bavorském Mnichově se zabývala zprostředkováním plateb v oblasti hazardních her a pornografie.
Den poté, co se informace objevila, Marsalek s pomocí špičkového agenta rakouské tajné služby odletěl do Běloruska a pak do Moskvy. Následně se rozjelo vyšetřování, které vrcholí v těchto měsících a odhaluje způsoby ruského pronikání do rakouské politiky a tajné služby.
Podle vyšetřovatelů byl Jan Marsalek zřejmě získán jako agent ruské tajné služby GRU během svých pobytů v Moskvě. Zpočátku šlo jen o byznysové věci typu praní špinavých peněz pro ruské tajné služby právě přes Wirecard. Pak si ruská služba všimla neobyčejných Marsalkových schopností při navazování různých kontaktů se špičkami rakouské politiky a představiteli kontrarozvědky (Spolkový úřad pro ochranu ústavy a boj proti terorismu – BVT).
Konkrétně s jedním z šéfů Martinem Weissem (dnes na útěku v Dubaji) a jeho podřízeným agentem Ottem (dnes ve vazbě). Mezi lety 2015 a 2017 trojice předávala Rusku stovky informací, hlavně o různých osobách nepřátelských Putinovu režimu. Zvrat nastává po parlamentních volbách v roce 2017, kdy Kurzovi lidovci berou do vlády Svobodné (FPÖ).
Svobodní jsou národně populistická strana, založená po válce vysoce postavenými příslušníky nacistické strany. Ve druhé polovině osmdesátých let se stala alternativou velké koalice dvou největších rakouských stran. Byla to právě nehybnost politického systému v Rakousku a nedostatek alternativ, co z FPÖ udělalo stranu s téměř třicetiprocentní voličskou podporou.
Zahraničněpoliticky se v posledních patnácti letech tato strana formovala jako kritik migrace a velký přívrženec Ruska. V roce 2016 dokonce podepsala partnerskou smlouvu o „družbě“ s Putinovým uskupením Jednotné Rusko. Řada představitelů Svobodných také byla členy Společnosti přátelství mezi Rakouskem a Ruskem, na jejichž setkání v roce 2018 přijíždí i Vladimir Putin.
Pár měsíců nato se ruský prezident do Rakouska vrací na svatbu vlivné rakouské političky (tehdy už ministryně zahraničí) Karin Kneisslové a symbolicky s ní tančí, přičemž ona se mu poté nepochopitelně klaní. Mimochodem, Kneisslová dnes žije a pracuje v ruském Petrohradě, kde vede Putinovi blízký think tank, pravidelně chodí do ruských televizí a šíří teorii, že Západ chtěl Rusko rozdělit, a proto bylo nutné zaútočit na Ukrajinu.
Podstatné je, že v prosinci 2017 vstoupili Svobodní do Kurzovy středopravicové vlády, kde získali mj. ministerstvo zahraničí a vnitra, pod něž spadá civilní kontrarozvědka. V té době už řadu měsíců rozehrával Jan Marsalek svou největší zpravodajskou hru. S pomocí informací Weisse a Otta přesvědčil řadu špičkových politiků Svobodných, že kontrarozvědku je třeba celou přebudovat, protože získává nelegální informace na Svobodné. Sám politikům FPÖ předkládal řadu návrhů, jak tajnou službu přeformátovat.
Až příliš to připomíná českou situaci z poloviny devadesátých let, kdy řada zneuznaných lidí vyhozených z BIS předkládala Miloši Zemanovi jednu konspirační teorii za druhou – a on na veřejnosti šířil teorie o „tajných kufřících“ plných kompromitujících informací, které se nakonec ukázaly jako špatný podvrh.
Marsalekovi se však podařilo na svou stranu získat zčásti pravé, z větší ovšem vyfabrikované informace o zneužívání kontrarozvědky. Díky Weissovu svědectví získali na svou stranu jednoho rakouského soudce a v létě 2018 provedli v sídle BVT razii, kde zabavili disky s informacemi. Část z nich se později dostává do rukou Rusů, což od té doby vedlo k informačnímu odříznutí BVT od řady západních tajných služeb. I tahle zpackaná akce vlastně až příliš připomíná české reálie, konkrétně razii Roberta Šlechty na Úřadu vlády a v centrále vojenské tajné služby. V Česku i v Rakousku šlo o bagatelní provinění, jichž bylo zneužito pro politické cíle.
Plán na reorganizaci rakouských tajných služeb zkrachoval už v létě 2019, po aféře Ibiza. Tehdejší šéf Svobodných Strache naletěl provokaci a v tajně pořízené nahrávce sliboval údajné neteři ruského oligarchy veřejné zakázky výměnou za peníze do stranické pokladny. Aféra vymetla Svobodné z vlády i vlivu na tajné služby. Přesto pracoval Weiss i Ott pro Marsaleka ještě další léta.
Proč se o tom všem vůbec bavit v létě 2024? Ministrem vnitra, který zodpovídal za tajnou službu v roce 2018, byl dnešní kandidát Svobodných na rakouského kancléře Herbert Kickl. Mimochodem, blízký spojenec Andreje Babiše v evropské frakci Patrioti pro Evropu. Jejich oficiální napojení na Rusko, odmítání protiruských sankcí i odhalené záměry vedení Svobodných neutralizovat kontrarozvědku vlastní země vyvolávají otázky, jak by se Svobodní zachovali v případě volebního vítězství a sestavení vlády.
Před několika měsíci se ukázalo, že Jan Marsalek nebyl jen dobrodruh a defraudant, ale i rezident GRU většího formátu. Zasloužila se o to britská tajná služba, která odhalila síť šesti Bulharů působících na území Británie. Jejich činnost koordinoval právě Marsalek, na něhož je vypsán mezinárodní zatykač.
00:01
