Několik týdnů teď bude nejlepší ne snad úplně vypnout pozornost, ale zdržet se úsudku a přijímat všechny informace jako provizorní, píše ve svém komentáři Martin Weiss.
Foto: Shutterstock
2
Ve věku 69 let zemřel senátor, dlouholetý člen ODS, lékař a emeritní ředitel fakultních nemocnic v Brně Roman Kraus. Uvedl to mluvčí Občanské demokratické ...
Kdo sledoval v posledních letech americkou politiku, může být zaskočen tím, jakou energii vlilo demokratům do žil nahrazení prezidenta Bidena Kamalou Harrisovou na kandidátce. Vždyť přece mezi řadou důvodů, proč se vrcholní demokrati tak dlouho zdráhali postavit se Bidenově stařecké umíněnosti a kandidatury ho zbavit, byla právě osoba viceprezidentky. To nebyl jen názor konzervativců, kteří si léta vychutnávali sestřihy jejích nejvydařenějších slovních salátů na YouTube. Malé nadšení z ní potvrzovaly i průzkumy. Byl to i převládající tón mainstreamových médií. Teď najednou jako by to bylo zapomenuto a Kamala roztáhla křídla a vzlétla k oblakům.
Jenže nevíme, jak vysoko letí. A protože to ještě nějaký čas nebudeme vědět, lze teď vyslovit jedno doporučení pro čtenáře, kteří chtějí mít o americké volební kampani obrázek: několik týdnů teď bude nejlepší ne snad úplně vypnout pozornost, ale zdržet se úsudku a přijímat všechny informace jako provizorní. Shrňme pro to hlavní důvody.
Statistik Nate Silver v pondělí znovu nahodil svůj model predikce prezidentských voleb, který po Bidenově odstoupení pozastavil. Zatímco Bidenovi model dával naposledy jen pravděpodobnost vítězství 26,9 procenta (a bývalo to spíš okolo 35 procent), Harrisové přisoudil 38,1 procenta a ve středeční aktualizaci dokonce 42,5 procenta. Ale zároveň varuje, že model je provázen větší nejistotou – je zatím málo kvalitních průzkumů z klíčových států a sled událostí je tak intenzivní, že si s tím model neumí poradit (Tak například měli republikáni nominační konvent, po němž na základě letitých statistických řad model předpokládá dočasný vzestup podpory pro nominanta. Ale jak odhadnout jeho efekt, když byl tentokrát přehlušen tak nebývalými událostmi jako atentát na Trumpa a výměna na čele demokratické kandidátky – událostmi, se kterými, jak Silver přiznává, si model neumí poradit?).
Zároveň má Harrisová z komplikovaných důvodů těžší cestu k vítězství ve volebním kolegiu. Zjednodušeně řečeno, kvůli variacím podpory v různých státech potřebuje větší převahu v celkovém počtu hlasů, aby nasbírala dostatečný počet hlasů ve volebním kolegiu.
V zásadě se ale nestalo nic jiného, než že Harrisová zřejmě dosahuje vůči Trumpovi pozice, jaká v průzkumech vychází, když se průzkumníci ptají, zda by lidé volili Trumpa, nebo „generického“ (nejmenovaného, libovolného) demokrata. Nezapomínejme, že Donald Trump je navzdory mítinkům nabitým náruživými fanoušky dlouhodobě nepopulární. Má, řečeno politickou hantýrkou, vysokou podlahu podpory, ale nízký strop. A demokrati provedli ten neslýchaný krok, že nakonec nominovali někoho, komu není pomalu sto let. Jak kousavě poznamenává Silver, „demokrati, kteří popírali problémy Bidenova věku, teď musí doufat, že jeho problémy v průzkumech přece jen byly způsobeny hlavně jeho věkem“.
Když se dnes podíváte na hlavní stránky webů jako Washington Post, New York Times nebo Politico, snadno nabudete dojmu, že Kamala Harrisová je reinkarnací Johna Kennedyho nebo Baracka Obamy. Z výběru témat a tónu článků na vás dýchá úleva, nadšení a fandovství. Můžeme se setkat s tak nepokrytými známkami tendenčnosti, jako že novináři recitují stranická komunikační doporučení jako fakta. Ale než z toho dostanete infarkt, je třeba připomenout dvě důležité okolnosti: Jednak to tak do jisté míry vždycky bylo. A jednak mají tato média v posledních deseti letech prokazatelně čím dál tím menší vliv.
To, co nás teď může dezorientovat a bránit nám v tom, abychom si udělali spolehlivější obrázek, jsou informační bubliny. Informační ekosystémy bojovníků obou táborů jsou oddělené a informace, které se v nich virálně šíří, často do druhého tábora vůbec neproniknou. Mysleli jste si, že tento úryvek z rozhovoru, kampaňového vystoupení či projevu, který nějaký váš spolubojovník někde vyhrabal, Harrisovou dokonale vyřídil a navěky ji znemožnil. Jenže do druhého tábora se tenhle váš zásah vůbec nedonesl, v jejich očích je Harrisová stále velmi nadějná kandidátka, která říká samé rozumné věci. Podobně to platí v opačném gardu, i když ne o Trumpovi, kterého už dávno každý zná, ale o nové republikánské tváři, senátoru J. D. Vanceovi.
Co z toho bude mít takovou vypovídací hodnotu a průraznost, že to přeskočí i mezi relativně nezúčastněné publikum? Ví průměrný, nepříliš pozorný, ale získatelný volič, jaké všechny programové pozice Harrisová zastávala, jež se dnes pokouší vygumovat, od zákazu těžby plynu frakováním přes zrušení soukromého zdravotního pojištění po zrušení pohraniční policie? Ví, že Vance chce zvýšit daně bezdětným, provést čistky ve státní službě za účelem posílení moci a nemá rád „bezdětné kočičí dámy“? Nevíme, jejich obraz v očích voličů vykrystalizuje až časem.
00:02
