„Tak nás třeba zabijte.“ Premiér Fico ve speciálu 30 rozhovorů o roztržce s Českem i válce na Ukrajině

Rozhovor s Robertem Ficem vzniknul v březnu tohoto roku. Po dvou měsících pak atentátník vystřelil několikrát z pistole a téměř připravil slovenského premiéra o život. Přenesme se však do doby před atentátem, která byla ve znamení zhoršených vztahů mezi Prahou a Bratislavou.

Iniciátorem oněch zhoršených vztahů je česká strana, odůvodňuje to prostě: nepřijatelnými názory slovenské vlády na rusko-ukrajinskou válku, které se mj. zhmotnily v setkání ministrů zahraničí Slovenska a Ruska při diplomatické konferenci v turecké Antalyi. Vyrazili jsme tedy pořídit rozhovor s předsedou slovenské vlády Robertem Ficem.

Je to česko-slovenská, nebo slovensko-česká roztržka? Kdo ji odstartoval?

Pane redaktore, přijel jste ze západního břehu řeky Moravy, tak toho využiji a budu upřímnější, než bych možná byl u tohoto tématu vůči slovenským médiím. Začnu tím, že já jsem si vždycky vážil principu nezasahování do vnitřních záležitostí jiného státu. Určité šťouchance už tu byly. Český pan prezident něco říkal před volbami u nás (ze září 2023 – pozn. red.), já jsem na to reagoval, což vyvolalo bouři nevole na české straně. Nebudu hodnotit, v jakém stavu je česká politická scéna, jak se daří nebo nedaří české vládě, i když sleduji průzkumy a nějaké trendy. To je věc České republiky a je věcí českých občanů, koho si v dalších parlamentních volbách vyberou. Ale přece jen bych si dovolil malé doporučení politikům, všeobecně, toto není adresované panu Fialovi: Měli byste se především méně dívat na americké filmy, jako je například Vrtěti psem, a místo toho si uvědomovat realitu. Pokud si někdo myslí, že když má doma problémy, vyřeší to útokem na někoho jiného – jako to bylo ve zmíněném filmu, kdy byla zkonstruována válka v Albánii, aby se zakryl sexuální skandál amerického prezidenta –, tak já si myslím, že takový postup nemůže fungovat.

Kdo je tu tím psem?

Získal jsem dojem, jako kdyby zrušení jednání, které bylo motivované rozdílným názorem na válku, ničím jiným, mělo posloužit nějakým vnitropolitickým záležitostem u vás. Samozřejmě nevím, kdo poradil předsedovi české vlády, aby zrušil chystané společné zasedání vlád. Ale bylo to mimo mísu. To téma nemá nic společného s česko-slovenským spolužitím. Pane redaktore, za to, že já mám jiný názor na válku na Ukrajině, se někdo rozhodne dát v sázku slovensko-české vztahy? Pro mě jsou příliš vzácné, tudíž jsem řekl, že zítra tu nemusím být ani já, ani pan Fiala, ani český prezident, ani slovenská prezidentka. Ale český a slovenský národ tu zůstanou. Proto jsme nešli do konfrontace a to nešťastné rozhodnutí vzali na vědomí. Takže se nechci vyviňovat, ale mluvit o nějaké roztržce ze strany Slovenska odmítám. V čem by ta roztržka měla spočívat? Že jsme řekli, že na Ukrajinu nechceme posílat zbraně? Nebo v tom, že nevěříme ve vojenské řešení války na Ukrajině? Fakt nevím.

Ještě předtím se v Praze konal summit Visegrádské skupiny, který taky neměl idylický průběh.

V Praze to byl evidentní pokus rozbít V4. Nebudu prozrazovat věci z kuchyně, ale já jsem se tam proti rozbití V4 postavil. Já si nestěžuji, zažil už jsem leccos, ale nikdy by se nestalo, že kdyby k nám přijel pan premiér České republiky, že by ho tu před úřadem vlády píšťalkami a hanlivými transparenty vítali nějací poloblázni. Ale asi na tom někomu záleželo, aby zasedání V4 začalo takto. Pořád mám pocit, že byl obrovský zájem naše uskupení rozpustit. Velkým zemím západní Evropy nevyhovuje, když jsou pohromadě čtyři státy, které dohromady reprezentují víc než 60 milionů obyvatel. To je síla, která toho dokáže hodně zařídit.

Já si pamatuji, jak jsme se kdysi ve formátu V4 na něčem dohodli, za vás tam byl tehdy ještě Bohuslav Sobotka, dohodli na něčem, co šlo proti závěrům Evropské rady – a už klepali na dveře, Merkelová, Sarkozy... Museli s námi jednat. Zbavit se takových regionálních uskupení je pro západní státy velmi důležité v době, kdy přicházejí s rušením práva veta. Já si členství Slovenska v EU velmi vážím, dosud to byl neuvěřitelně úspěšný příběh. Jenže co se děje na politické úrovni dnes, je nepřijatelné. Jen co máte na něco jiný názor, hned jste Putinův agent. Válka. Podívejte se, co se děje kolem Svatého otce. Vždyť oni by ho odvolali, kdyby mohli. Kdyby mohli, uvalili by na něj ekonomické sankce. Jen proto, že něco řekl o válce. Kam tohle zajde? Jen řeknete něco trochu odlišného, už vám píší, že vám seberou evropské fondy. A jestli zruší právo veta, je to začátek rozkladu EU a Evropa jde do pekel.

Čekáte něco od voleb do europarlamentu?

Myslím, že po nich se předáci Evropské unie budou muset poprvé probudit, že jejich výsledek může být ohlušující. Může oznamovat, že pohled evropské veřejnosti na Unii je úplně jiný než pohled úředníků a čelných představitelů EU. Po volbách nás čeká téma reformy evropských institucí, tam by V4 měla stát pohromadě. Stejně tak u společné zemědělské politiky, u migrace.

Tam už je hotovo, ne? Migrační pakt byl přijat.

No... Zatím si budete moci vybrat, jestli přijmete migranta, nebo zaplatíte pokutu. Slovenská republika hlasovala proti migračnímu paktu. Ale eurovolby toho, myslím, hodně změní. Některá rozhodnutí se budou muset revidovat. Je podle vás udržitelné, aby se po roce 2035 už v EU nemohla prodávat auta s klasickým motorem? Tlaky na změny v evropské politice budou velké. Zelená politika – je pěkné, že jsme v tomto ohledu nejlepší na světě, než jednou zjistíme, že nás předběhly Brazílie, Indie a další. Budou se prostě znovu otvírat témata a v tu chvíli by funkční V4 byla dobrá. Jiné země využívaly rozdílných názorů na válku uvnitř V4, aby nás dostaly ze hry.

Celý text si můžete přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů. Ten naleznete v prodejnách tisku, nebo si jej můžete objednat zde.