Putin bude letos kasírovat biliony jen na ropě a plynu. Nahrávají mu řeči o brzkém zhroucení ruské ekonomiky

Režim ruského prezidenta Vladimira Putina bude v tomto roce pořádně kasírovat na prodeji ropy a plynu, a to navzdory západním sankcím. Lidé, kteří neustále zpochybňují výkon ruské ekonomiky jako vylhaný a neudržitelný, prokazují Rusku tu nejlepší službu. Protože nejrychlejší cesta k prohře je podcenění soupeře

Ruský rozpočet letos může počítat s meziročně o zhruba 20 procent vyššími příjmy z ropy a plynu, v přepočtu se jedná o přibližně 2,9 bilionu korun, plyne z výpočtů Bloombergu. Zmíněných zhruba dvacet procent tedy odpovídá nějakým 500 miliardám korun.

K výraznému nárůstu příjmů ruského rozpočtu má dojít ze tří klíčových důvodů.

Zaprvé, Rusku nahrává, že teroristický režim Hamásu, který si zvolili obyvatelé Gazy, loni krvavě udeřil na Izrael. Výsledkem je izraelská odveta a zvýšené blízkovýchodní napětí, které zvyšuje světové ceny ropy a plynu, tedy i příjmy Kremlu.

Zadruhé, Kremlu se daří obcházet západní sankce prostřednictvím neoficiální, stínové flotily tankerů operující v ruských službách. Existence této flotily umožňuje minimalizovat sankční slevu na vyvážené ruské ropě. Například letos v dubnu se Rusku dařilo prodávat svoji ropu Ural Indii za 75 dolarů za barel, tedy 15 dolarů nad stropem stanoveným sankcemi.

Zatřetí, Kreml rovněž navyšuje těžební daně domácím energetickým podnikům, včetně Gazpromu.

Gazprom, ruský plynárenský monopol, se přitom loni topil v rekordní ztrátě, v přepočtu přes 160 miliard korun. Ztrátový byl poprvé od roku 1999. Rusko totiž nyní dodává Evropě nejméně plynu od počátku 70. let minulého století, přičemž Asie zatím markantně snížený odběr nedokáže kompenzovat.

Ruské dodávky potrubního plynu do Evropy jsou teď zhruba jen šestinové v porovnání se situací před válkou na Ukrajině a před covidem. Potrubní plyn mají z Ruska ve větší míře již jen čtyři evropské země, a sice Slovensko a Rakousko, kam proudí přes Ukrajinu, a Maďarsko a Srbsko, které jej dostávají černomořským plynovodem.

Evropské země, včetně některých ze západní části EU, získávají ruský plyn také ve zkapalněné podobě, avšak objem tohoto ruského vývozu do Evropy zůstal loni zhruba shodný jako předloni. Navíc, koncem letoška vyprší pětiletá dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou o tranzitu plynu na Slovensko a do Rakouska. A prodloužena zřejmě nebude... Takže Rakousko a Slovensko budou muset zřejmě hledat jinde...

I tak však platí, že ruská válečná ekonomika se mocně rozjela. Tak, že to dělá vrásky na čele samotným vrcholným ruským představitelům, jak uvádí ve svém aktuálním vydání magazín Businessweek. Doplňme, že lidé, kteří neustále zpochybňují výkon ruské ekonomiky jako vylhaný a neudržitelný, prokazují Rusku tu nejlepší službu. Protože nejrychlejší cesta k prohře je podcenění soupeře, což ví každý začínající sportovec.

Rusům, kteří se vyhnuli odvodu, se v současnosti finančně nebývale daří, což jen upevňuje jejich podporu Putinovu režimu. Ruská ekonomika se ale přehřívá a „nejsou lidi“. Domácnosti uskutečňují celkem vydatnou spotřebu, zatímco jsou přitom schopny ještě navyšovat úspory. Mají peníze na oboje. Šéfka ruské centrální banky Elvíra Nabiullinová proto poznamenává, že jde o věru mimořádnou situaci.

Výrobu klíčových zbraní navýšilo Rusko několikanásobně, přičemž tento mocný impuls se přelévá do dalších částí ekonomiky. Sankce na ruský vývoz jsou nevynutitelné, nejen ty týkající se vývozu ropy.

Přitom ruský dluh se má až minimálně do roku 2029 udržet velice nízko, pod úrovní 25 procent HDP, jak plyne z nové prognózy MMF. Bude tak i za pět let bezmála pětkrát nižší než třeba dluh Francie.

Pokud chce Západ ve střetu s Ruskem uspět, musí sundat růžové brýle vyhlížející brzké ruské hospodářské zhroucení. Musí si přiznat třeba to, že sankce sice možná částečně zabraly na Gazprom, ale na Rusko jako celek zatím příliš ne.

Čím dříve Západ růžové brýle sundá, tím dříve bude sám schopný přejít na ekonomický režim více odpovídající válečným potřebám. V něm už Rusko je. A právě válečná ekonomika je, jak vidíme, Rusku mocným růstovým impulsem.

A že je válečná ekonomika neudržitelná? Možná ano, možná ne. To uvidíme, až pokud – pokud vůbec – se Rusko vážně zhroutí. Zatím tomu ale nic moc nenasvědčuje.

A nezapomeňme: z Velké hospodářské krize 30. let dostal podle řady ekonomů Spojené státy nikoli Rooseveltův Nový úděl, ale teprve válečné zbrojení spjaté se druhou světovou válkou.

Není radno podceňovat soupeře. A není radno podceňovat potenciál válečné ekonomiky a zbrojení být impulsem širšímu a trvalejšímu ekonomickému růstu.