Stella Assange v Praze: Největším rizikem pro svobodu slova je kulturní a generační posun

Byla stvořena nová realita se svým vlastním druhem logiky ospravedlňující cenzuru a my jsme do této reality plně ponořeni, říká Stella Assange. Přijela do Prahy, aby mluvila o svobodě slova a tisku. Její manžel a zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange nedávno zaznamenal další dílčí úspěch v mnohaleté snaze zabránit svému vydání z Británie do Spojených států, kde je stíhán za zveřejnění tajných dokumentů. Londýnský vrchní soud mu povolil možnost dalšího odvolání proti extradici, kterou předloni nařídila britská vláda. 13 let trvající právní bitva se tímto verdiktem může protáhnout nejméně o další čtyři měsíce.

Co je podle vás hlavním rizikem pro svobodu slova? Je to legislativa, nebo to, že lidé chtějí sami větší kontrolu sociálních médií kvůli hate speech a dezinformacím?

Největší hrozbou je kultura cenzury, která se vyvinula, ve které jsme teď hluboce zakořeněni, a kvůli které musíte najednou vysvětlovat, proč byste neměli být cenzurováni. A nikoli naopak. Tento kulturní posun se objevil ve stejné době jako zásah proti WikiLeaks a Julianovi. Existuje trajektorie, řekněme, od roku 2010, což bylo v době, kdy svoboda internetu a informací byla na svém vrcholu a kdy server WikiLeaks zveřejnil dokumenty o Afghánistánu a válce proti terorismu. Ten následný zásah proti WikiLeaks a také způsob, jakým „liberální demokracie“ zasáhly, se stal jakýmsi vzorem či manuálem, jak jít po disidentech na Západě.

Dnes je běžné, že finanční instituce blokují své služby alternativním médiím nebo i docela velkým médiím, která by však mohla sdílet názory, které nejsou, řekněme, konsensuální. A zejména se to urychlilo a stalo se to mainstreamovějším během období pandemie. Ale ty mechanismy, které se staly běžně rozšířenými v období pandemie, byly již předtím vyzkoušeny na WikiLeaks.

Byla stvořena nová realita se svým vlastním druhem logiky ospravedlňující cenzuru, my jsme do této reality plně ponořeni a neexistuje dostatečný odpor.

Když srovnáte Británii a EU, kde je svoboda slova ve větším ohrožení?

Nejsem si jistá, protože tam nehraje roli jenom regulační aspekt, ale právě i ta kultura. A v té kultuře je EU dost různorodá. Nedávno jsem mluvila s nějakými lidmi z německé Pirátské strany a francouzské Pirátské strany, kteří se vrátili z Dánska, kde se setkali s politiky a úředníky místní správy. A vyprávěli mi, jak je v téhle konkrétní oblasti všechno online, že tam lidé nepoužívají už hotovost a tak dále. A lidi z Pirátské strany se těch Dánů ptali: „No, ale co soukromí?“ A ti Dánové se tomu smáli: „Soukromí? To je přece zastaralý koncept z roku 2009!“

Tím chci demonstrovat tu obrovskou rozmanitost kultur uvnitř EU. Myslím, že tlak na regulaci se asi v EU liší dle konkrétní země. Ve Velké Británii existuje jakási kultura hrdosti na to, že jsme otevřená společnost se svobodou slova. Tato kultura ale, myslím, není až tak zásadní v některých státech EU, což je nebezpečné.

Ale obecně si o cenzuře myslím, že to může být spíše generační problém než jen problém regulace. Důvěra mladých lidí v sociální sítě a jejich očekávání, že nebudou cenzurováni, to je nebezpečný generační posun. Mladí jsou zvyklí, že jejich komunikace jsou zprostředkovány přes sociální sítě, které oni však nemají pod kontrolou a nemají žádné prostředky, jak je kontrolovat. Jejich projev je spojen s těmito naprosto nezodpovědnými korporacemi, které je mohou kdykoliv odstřihnout. To je nebezpečná generační změna. A u starších generací, než jsme my, dochází někdy zase k nepochopení celé té technologie. A u těchto generací není motivace bojovat s cenzurou.

Vidíte budoucnost v dnešních sítích typu Facebook a X nebo se posuneme k decentralizovaným protokolům, které cenzurovat nelze, jako je třeba Nostr? Většina lidí tomu ale nerozumí a neví, co to je.

To je normální. Byly doby, kdy nikdo nechápal, co je to QR kód, a nikdo ho neuměl používat. A dnes už každý chápe, jak QR kódy fungují. Myslím, že je důležité, že projekty typu Nostr jsou schopné se vyvíjet. Některé se ujmou a jiné ne. A samozřejmě technologická náročnost může být někdy příčinou toho, proč se něco jinak skvělého neujme.

Ale nevidím budoucnost v sítích Facebook nebo Twitter. Kromě nebezpečí cenzury existují i některé další vážné nevýhody těchto obřích sítí. Jsou na nich menší komunity, které mohou být vlastně silnějšími a mohou mít větší potenciál, ale také ekosystémy lidí, kteří mají společné chápání principů. Hodnotou v těchto ekosystémech nejsou technologie, ale ty samotné principy. Takže čím více bude menších projektů, kde se je lidé zapojí do komunity a tak dále, tím větší bude jejich potenciál.

Jak zvládáte každodenní život? Kromě starosti o děti a docházení do vězení za manželem pracujete vlastně na plný úvazek jako bojovnice za osvobození Juliana a za svobodu slova.

V podstatě to zvládám ze dne na den. Potíž je v té nejistotě. V tom, že nevíte, kdy bude Julian propuštěn. Já opravdu věřím, že Julian bude osvobozen. Ale ta nejistota ovlivňuje každý aspekt našeho života. Například já a děti chodíme za Julianem, když má povoleny návštěvy. Nemůžeme proto plánovat moc dopředu, protože věznice zveřejňuje termíny návštěv jen asi deset dní předem. Děti tráví opravdu hodně času uvnitř této věznice s vysokou ostrahou. A není možné dělat žádné dlouhodobé ani střednědobé plány - normální věci, které by rodina jinak plánovala na dva, tři roky dopředu. Nic takového nemůžeme dělat, protože prostě žijeme ze dne na den a od jednoho soudního slyšení k dalšímu.

Například 20. února jsme měli tzv. Den X - den slyšení, v němž kdyby se rozhodlo v neprospěch Juliana, mohla by ho Velká Británie do čtyřiadvaceti hodin posadit do letadla a vydat do USA. A my bychom se pokusili obrátit na Evropský soud. Takže ráno jdete na takové slyšení a nevíte, co se stane, jaký bude váš život za pět let. Nevíte ani, co se bude dít za pět hodin, natož za pět let.

A my jsme byli připraveni řešit jakoukoliv potenciální situaci. Výhru, prohru… to, že bude Julian vydán a my budeme muset jít k Evropskému soudu pro lidská práva. Všechno to se mohlo stát v těch čtyřiadvaceti hodinách. A to je samozřejmě těžké a stresující. Ale nejtěžší a nejvíc stresující je to pro Juliana, protože se s tím vším musí vypořádat sám v malé cele, izolovaný, bez přístupu k internetu, bez možnosti sledovat svůj vlastní případ a to vše za naprosté nejistoty, co se stane.

To je mi velmi líto a moc mě to všechno mrzí. Nyní jsme spolu na největší bitcoinové konferenci v Evropě, kde jste měla možnost prezentovat své názory v diskusním panelu před opravdu velkým publikem. Co si myslíte bitcoinerech v souvislosti se svobodou projevu?

Bitcoin v podstatě umožnil projektu WikiLeaks být nadále životaschopným. V nedávném vlákně Petea Rizza na X, které se jmenuje „Proč je Julian Assange bitcoinovou legendou“ je to podrobně vysvětleno a ten text to vše dává do souvislostí.

Myslím, že svoboda finančních transakcí je klíčová věc v době, kdy se bankovní systém stále více pro disidenty zavírá a státní špehování a kontrola toho, co člověk dělá s vlastními penězi, se v podstatě staly běžným sportem.

Bitcoin je protilátka na tento druh kontroly. Ale je tu také komunita kolem něj. Někteří lidé přicházejí do bitcoinu jen kvůli investičnímu potenciálu a tak dále, ale je tu i velmi silný politický prvek některých velkých postav uvnitř bitcoinu. A ten je opravdu důležitý, protože vychází z ideologie, která chápe, že je důležité být schopen existovat mimo státní struktury, protože stát se může stát utlačovatelem. I když jím třeba není právě teď, může se jím stát v budoucnu.

A když člověk sleduje ten tlak na regulaci, všímá si, že někdy tento tlak ani není záměrně utlačovatelský. Je to jen zdánlivě neškodná prevence praní špinavých peněz, prevence šíření dětské pornografie a podobně. Ale v důsledku toho to budou pak aktivisti, disidenti a nezávislí novináři, kdo na to doplatí.

A to samozřejmě ovlivní celé politické a kulturní prostředí. Takže ano, politická ideologie kolem bitcoinu je možná důležitější než jeho hodnota v dolarech, protože lidi vzdělává a vysvětluje, co máme s tradičními státem kontrolovanými centrálními bankami za problém.

Sledovala jsem vaši přednášku o svobodě slova a Twitter Files na bitcoin konferenci v Amsterodamu. Když srovnáte Amsterdam s pražskou akcí, na které jsme dnes, BTC Prague, je to u nás v Česku stejné, nebo tu máme jinou atmosféru?

To je záludná otázka. Amsterdam byl skvělý. Velice honosný. Praha má jinou atmosféru. Zdá se mi, že lidé jsou zde tak nějak přístupnější. Ale současně je celá ta konference větší. Zatím jsem neměla možnost vidět ostatní řečníky tady, protože jsem prostě ještě neměla čas. Docela mě to mrzí.

Jak se vám líbí Praha?

Ještě jsem ji neviděla! Chystám se na procházku historickým centrem. Mnoho lidí se mě ptalo: „Už jsi byla v Praze?“ Už dlouho jsem sem chtěla jet. Takže se moc těším, až si to vše projdu.