I když zpočátku války dominovalo zpravodajství o konci tanku, jelikož ruské stroje uvízlé v bahně padaly za oběť dronům a ručním protitankovým střelám, ukazuje se, že na bojišti stále mají využití.
Foto: Shutterstock
1
Dosavadní republikánský kongresman Matt Gaetz oznámil, že již nebude usilovat o funkci ministra spravedlnosti, kterou mu nabídl zvolený americký prezident ...
„Arzenál demokracie“ je jedno z přízvisek, které získaly Spojené státy během druhé světové války. Byl to historický moment, kdy se průmyslová síla USA přeorientovala na totální válku a dokázala, že nemá rovného. Nejenže dokázala zásobovat americká vojska v Pacifiku a Evropě, ale do toho vyzbrojit Británii a částečně i Sovětský svaz.
Americkou pomoc ocenil sám Stalin, který prohlásil: „Nejdůležitějšími věcmi v této válce jsou stroje. Spojené státy dokážou vyrobit 8 až 10 tisíc letadel za měsíc. Rusko dokáže vyrobit maximálně 3 tisíce letadel za měsíc. Spojené státy jsou zemí strojů. Bez těchto strojů, které jsme dostali skrze půjčku a pronájem, bychom prohráli tuto válku.“ Maršál Georgij Žukov jeho slova v roce 1963 potvrzoval: „Dnes někteří říkají, že nám spojenci vlastně nepomohli. Ale nelze zpochybnit, že bez materiálu, který nám dodali Američané, bychom nemohli vybavit naše armády v záloze nebo pokračovat ve válce... Neměli jsme dostatek munice, a jak bychom asi vyrobili všechny ty tanky bez oceli, kterou nám dodali Američané?“ Před pár dny na americké základně v německém Ramsteinu proběhl pokus tento status vzkřísit.
Již potřetí se tam sešlo na padesát ministrů obrany, aby řešili vojenskou pomoc napadené Ukrajině. Médiím vévodil spor o německé Leopardy 2, tedy tanky odpovídající standardům NATO. I když na počátku války dominovalo zpravodajství o konci tanku, jelikož ruské stroje uvízlé v bahně padaly za oběť dronům a ručním protitankovým střelám, ukazuje se, že na bojišti stále mají využití. Kombinaci pancíře, pohyblivosti a palebné síly se prostě žádná jiná zbraň nevyrovná.
Němci, jako výrobci leopardů, museli schválit jejich předání Ukrajině. Jejich neochota na to kývnout byla hlavním blokem a setkání v Ramsteinu mělo německý odpor překonat. Na první pohled se tak nestalo. Buď se ale na základně přece jenom něco domluvilo, nebo veřejné pobouření bylo tak silné, že Berlín po pár dnech odvolal.
Nejdříve německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková oznámila, že Německo nebude stát v cestě, pokud ostatní země se rozhodnou své leopardy Ukrajině poslat. Včera Polsko oficiálně podalo žádost o schválení předávky svých tanků, kterou Berlín nejen vzápětí schválil, ale dokonce oznámil, že sám leopardy Ukrajině pošle. Kyjev tvrdí, že celkově může dostat až 100 tanků Leopard. Jistě, tvrdí to jen ukrajinské zdroje a může se jednat o propagandu k posílení morálky. Taková lež by se však brzy provalila a notně by snížila důvěryhodnost ukrajinského vojenského snažení. Každopádně Ukrajina obdrží dodávku obrněnců.
Soustředění se na tanky však zastírá kvantum další pomoci. Jen americká pomoc má hodnotu 2,5 miliardy dolarů a obsahuje na 500 obrněných vozidel, od bojových vozidel Bradley, které v Iráku prosluly jako ničitelé tanků sovětské výroby, až po obrněné transportéry Stryker. Francie posílá „lehké tanky“ (mají kola, ne pásy, někteří puristé je tak nepovažují za tanky) AMX-10 RC, Británie slibuje 12 tanků Challenger, Estonsko všechny svoje houfnice ráže 155 mm (mají jich být tucty), Dánsko všech svých 19 samohybných houfnic Ceasar, Lotyšsko slibuje helikoptéry, drony a samopaly, Finsko posílá pomoc v hodnotě 400 milionů eur, hlavně těžké dělostřelectvo a munici. A to je jen část veřejně přiznané pomoci. Dá se očekávat, že spojenci Ukrajiny nebudou chtít veřejně vytrubovat vše, co Kyjevu posílají.
Otázka je, jestli i takto masivní pomoc bude stačit. V prosinci vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Valerij Zalužnyj v rozhovoru pro The Economist prohlásil, že potřebuje od Západu 300 tanků, 600 až 700 bojových vozidel pěchoty a 500 houfnic, aby válku vyhrál. „Vím, že můžu porazit nepřítele, ale potřebuji zdroje,“ řekl.
Kromě Británie a SSSR příjemcem americké pomoci za druhé světové války byla rovněž Čína. Nejlidnatější země světa byla uzavřena v konfliktu na život a na smrt s imperiálním Japonskem. Její výrobní a technické kapacity se nemohly rovnat ani Sovětům, ani Britům. Přesto Čína obdržela od USA menší pomoc než Francie, která de facto po většinu války neexistovala. Britské impérium dostalo podle zákona o půjčce a pronájmu, hlavního programu americké válečné pomoci, materiál za 31,3 miliardy dolarů, SSSR 10,9 miliardy, Francie 3,2 miliardy a Čína 1,6 miliardy.
Mezi válkou v Číně a válkou na Ukrajině lze nalézt jisté paralely. Po počátečních úspěších, kdy Japonci zabrali část země, se válka proměnila v krvavý pat. Americká pomoc byla nedostatečná, jelikož Washington považoval Čínu za vedlejší bojiště, ale také protože Američané považovali čínský režim za zkorumpovaný. V roce 1944 Japonci provedli úspěšnou operaci Iči-Go, jedno z jejich posledních vítězství ve válce. Čínu to nezlomilo, nikdy však nedokázala Japonce ze svého území vyhnat, ti se stáhli teprve po své kapitulaci, ke které je dotlačilo americké atomové bombardování. Zničená Čína si míru dlouho neužila. V podstatě ihned začala občanská válka. Mezinárodně uznávaná a odporem vůči Japonsku vyčerpaná vláda nedokázala čelit komunistům, kteří se po většinu druhé světové války drželi zpět.
Výsledky jednání v Ramsteinu jsou tedy pro Ukrajinu lepší, než se z prvotních informací mohlo zdát. Pokud ale Ukrajina má vytlačit Rusko ze svého území, potřebuje násobně větší dodávky, než nyní dostává. Jinak skončí jako Čína proti Japonsku a atomové vysvobození od Američanů tentokrát nepřipadá v úvahu. Zdá se, že si to uvědomují i Američané. Včera Wall Street Journal oznámil, že Washington zvažuje vyslat na Ukrajinu „signifikantní počet“ svých tanků Abrams. Arzenál demokracie stále funguje.
00:02
