Diasporismus – bláznivý nápad jednoho pošahaného Žida

Nastal čas vrátit se do Evropy. Vznik Státu Izrael byla tragická chyba. Očekávat, že cosi jako židovský stát může existovat v samém srdci islámu, byla od začátku nesmyslná iluze, ba ještě něco horšího – byla to sebevražda. Jakkoli byl Hitler pro Židy úděsný, vydržel pouhých dvanáct let, a co je pro Židy dvanáct let? Tady hrozí ještě něco horšího, druhý holocaust Židů, tentokrát na Blízkém východě, kam Židé z Evropy přišli, aniž je někdo zval. Nastal čas vrátit se do Evropy. Tam patříme. Proti sionismu je třeba prosazovat diasporismus. Návrat do diaspory, to je program záchrany Židů jako lidí, který má přežít. Už v roce 1988 je pomalu pozdě.

V tom roce 1988, přesněji v lednu, přijíždí do Izraele americký spisovatel Philip Roth (1933–2018), aby se jako divák zúčastnil soudního procesu s Ivanem Demjanjukem, Ukrajincem žijícím od konce války v Americe, kde byl odhalen jako „Ivan Hrozný“, bestiální vrah z vyhlazovacího tábora Treblinka.

Byl to složitý proces, ve kterém se tehdy nepodařilo starého polodementního muže usvědčit a ztotožnit, takže byl propuštěn, pak byl po několika letech znovu zatčen a souzen v Německu. Byla to doba pořád ještě vynořujících se zločinců, které hledal a odhaloval legendární Simon Wiesenthal. Lidé s vytetovaným číslem na paži byli ve středním věku, takže holocaust byl vlastně pořád ještě blízko a Izrael stále ještě jaksi mladý stát. V několika obranných válkách osvědčil svou životaschopnost, ale každá vítězná válka mu zároveň ubírala na nevinnosti a přidávala nepřátele – a těch přibývalo právě i mezi těmi z tzv. vlastních řad. Už tehdy patřilo k dobrému pokrokovému tónu se o Izrael otírat a plakat nad krutým osudem utlačovaných Palestinců, kteří právě tehdy začínali svou první intifádu. Západním světem už tehdy projela vlna sympatií s rebely v kefíjích, Jásir Arafat se stal novým Che Guevarou, Noam Chomsky a jeho klika zakládali protiizraelské výbory a organizovali bojkoty.

Philip Roth mezi ně nepatřil. Byl to americký Žid, kterému, jak se jednou vyjádřil, Amerika místo zplynování poskytla docela příjemné dětství. Na něm byla nejhorší pruderní výchova, se kterou se pak slavně a skandálně vyrovnal v Portnoyově komplexu, románu z roku 1969. Holocaust se ho týkal jako katastrofa těch druhých Židů, z nichž mnozí, kdo přežili, nalezli novou vlast v Izraeli. V tomhle smyslu Roth na Izrael také pohlížel: jako na zemi, která k němu patřila, a zároveň to jeho země nebyla.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.