„Program SPD do evropských voleb jsem schopný celý podepsat,“ říká Petr Mach, volební lídr koalice SPD a Trikolory. Mezi základními body programu, které Mach s ...
Occamova břitva je známá poučka říkající, že nejjednodušší vysvětlení bývá to správné. Méně známá, ale podobně užitečná poučka je Hanlonova břitva. Ta praví: „Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost.“ Tu se hodí mít na paměti zvláště v éře dezinformací. Je módní za každou lží, polopravdou a překroucením hledat temné prsty Kremlu snažící se ovlivnit dění na Západě. Takové případy existují a jsou zdokumentované. Ale ve velké většině případů za pochybnými zprávami nestojí zlovolná genialita Vladimira Putina, ale obyčejná stupidita.
Vezměme si asi největší ruské PR vítězství posledních dní, kterým je divadlo sehrané v kanadském parlamentu. Ten navštívil ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj. Při té příležitosti předseda kanadské Dolní sněmovny Anthony Rota vzdal hold osmadevadesátiletému bojovníkovi za ukrajinskou nezávislost Jaroslavu Hunkovi, který nyní žije v Rotově okrsku. Hunkovi pak vestoje zatleskala celá sněmovna. Zelenskyj mu zamával. Nádherný, i když trochu kýčovitý moment.
Lidé se však rychle začali ptát, kdy tak téměř stoletý stařec mohl bojovat za ukrajinskou nezávislost. Odpověď je, že za druhé světové války jako člen 14. divize Waffen SS, tvořené především ukrajinskými dobrovolníky. Hunka se tím nijak netajil, v roce 2011 o tom napsal článek na blog mapující historii této formace. Popisuje dětství v Haliči, tehdy patřící Polsku. Na Poláky vzpomíná překvapivě vřele. V roce 1939 území zabral Sovětský svaz a začaly rozsáhlé čistky.
Když o nějaké dva roky později přijeli Němci, tamější obyvatelstvo je vítalo jako osvoboditele. Hunka uznává, že i německá okupace byla brutální, ale pořád lepší než ta sovětská. O holocaustu prý nic nevěděl. Když se začala znovu blížit Rudá armáda, desetitisíce Ukrajinců narukovaly do německého vojska. Sověty nenáviděli více než Němce. Hunka tvrdí, že nebyl ideologický nacista, naznačuje, že si v podstatě vybral tu pro něj méně hroznou volbu ze dvou špatných. Jeho jednotka postupně ustoupila až do Rakouska, kde se vzdala Britům. Hunka evidentně měl štěstí, nebyl vrácen do SSSR, usadil se v Británii a později emigroval do Kanady.
Jinak se o svých válečných zážitcích příliš nezmiňuje. Jeho divize je spojená s několika válečnými zločiny a potlačovala například Slovenské národní povstání. Nicméně v roce 1986 kanadská vyšetřovací komise zkoumající působení divize došla k závěru, že ji nelze považovat za zločinnou jako celek. Jestli je tedy Hunka přesvědčený nacista, či za nacisty „pouze“ bojoval, tak není zcela zřejmé.
Pro Kanadu ani Ukrajinu ale celá epizoda není nic pěkného. Ruská propaganda se vytrvale snaží tvrdit, že současná Ukrajina je nacistický stát podporovaný Západem. Válka na Ukrajině je tak spravedlivým bojem a pokračováním druhé světové války.
Celé je to samozřejmě nesmysl. Nacistický stát by si asi jen těžko zvolil židovského prezidenta. Podle průzkumu Pew Research Center z roku 2018 jsou Ukrajinci nejméně antisemitský národ střední a východní Evropy. Jen 5 % by nechtělo Žida za souseda.
Nyní tu však Moskva má jasný důkaz spřáhnutí se starých nacistů se současnou Ukrajinou a Západem. Bojovníkovi SS tleskal kanadský parlament a ukrajinský prezident. Je třeba nějaký další předmět doličný? Navíc se teď více mluví o tom, že část Ukrajinců bojovala za druhé světové války na té špatné straně, což pomáhá navozovat atmosféru, že to vždy byla banda nacistů, a nějak se zapomíná, že drtivá většina bojovala proti nim. V roce 1944 Ukrajinci tvořili třetinu Rudé armády.
Takovéto propagandistické vítězství si trollové v Kremlu nemohli představit ani ve svých nejnadějnějších snech. A vše jen proto, že v kanceláři kanadského předsedy sněmovny neumí nikdo googlovat.
Pokud se takto umí zachovat vedení kanadského parlamentu, je třeba si připustit, že nepříliš chytří lidé mohou žít i v České republice. Šéf kontrarozvědky Michal Koudelka přišel v pondělí s výbušným obviněním, že ruský agent platil známým osobnostem za šíření ruské propagandy. Měl jim zaplatit několik tisíc eur. O koho se přesně jedná, neřekl. Pár tisíc eur není příliš velký rozpočet na vlivovou operaci. To Kanaďané toho napáchali nejspíše mnohem více, a zadarmo.
V honbě za ruským agentem ale zapadlo jiné Koudelkovo sdělení, jak upozornil Adam Růžička z Institutu H21. Totiž: „Přímé zásahy do informačního prostoru ze strany Ruské federace jsou menšinové oproti domácí produkci konspirací a dezinformací. Česká dezinfo scéna šíří dezinformace spontánně a v zásadě není nikým centrálně řízena. Dezinformační prostředí v ČR funguje primárně přirozeně, decentralizovaně. Dezinfo scéna je roztříštěná, nezaznamenává nárůst obecenstva a není tak efektivní, jak očekávala. Dezinfo weby mají návštěvnost v řádech vyšších 100 tis., některé milionů za měsíc (počítají se jednotlivé návštěvy, nikoli unikátní čtenáři). Plošně nelze dezinfo weby označovat jako přímo řízené ze strany cizí moci,“ shrnul Růžička závěry z Koudelkova projevu na Twitteru.
Možná tak hlavní zprávou není nebezpečí ruských vlivových operací, ale jejich selhání. Šíří se jen mezi pár hlupáky. Pokud aplikujeme poučky Occama a Hanlona, tak dojdeme k závěru, že tu není spiknutí Rusů, ale spolčení hlupců. A neustálým upozorňováním na ně jim dáváme prostor. Abychom nakonec neudělali Ukrajincům medvědí službu, podobně jako Kanaďané.
00:01
