Jak se prezident Pavel ztratil v holocaustu

KOMENTÁŘ

Jak se prezident Pavel ztratil v holocaustu
Nezbývá než projev prezidenta Pavla v Terezíně brát nikoliv jako přeřeknutí, ale jako projev ideologie, píše Daniel Kaiser. Foto: Kancelář prezidenta republiky
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nejdřív snad bylo možné myslet si, že to je jen formulační nešikovnost. Petr Pavel se s úřadem teprve sžívá, pořád hledá správnou polohu pro prezidentské projevy. Tuto neděli v Terezíně, kde se připomínalo 78. výročí konce druhé světové války, mimo jiné pravil: „Na oběti našich historických chyb nesmíme zapomínat“ a pak ještě: „Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout.“ A protože těsně předtím mluvil o nacistické genocidě Židů, zdálo by se, že ten zjevný nesmysl byl dán nepozorností.

O pár dní později však čteme vyjádření prezidentovy mluvčí Martiny Řehákové pro Parlamentní listy: „Slova pana prezidenta si vykládejte tak, jak byla řečena, tedy že druhá světová válka byla chybou lidské společnosti, ze které se musíme poučit všichni.“ Pokud je tohle myšleno vážně a z kanceláře prezidenta už ta slova nebudou chtít dále upřesňovat, nezbývá než projev v Terezíně brát nikoli jako přeřeknutí, ale jako projev ideologie. Nevím, jestli ji prezident sám sdílí. Třeba ji načerpal od svých poradců jako nějaký chatbot řadící za sebe obraty a věty, které se předtím nejčastěji vyskytovaly v jeho dosahu.

 

Je to ideologie pozdního „evropanství“, určité pojetí dějin, v němž se monstrózní zločiny jednoho konkrétního společenství, totiž německého národa čtyřicátých let, rozprostřou i na ostatní národy dnešní Evropské unie. Není to pokus přepsat historii druhé světové války v tom nejprimitivnějším smyslu, tedy zbavit Němce viny. Ne, Němci a s nimi my všichni v Evropě si pěkně společně máme uvědomovat nástrahy národního státu, národních egoismů a nepřekážet technokratům v díle evropské integrace.

Profesor politologie z Brém Lothar Probst o této „europeizaci holocaustu“ psal v nultých letech zajímavá pojednání. Probst si všímá, že až do konce 90. let ležel holocaust na bedrech Němců zcela samozřejmě. Ale od let 2000, 2001, kdy vznikla měnová unie, nikoli však politická unie, kdy se EU chystala přijmout postkomunistické státy a i kvůli tomu si chvatně psala evropskou ústavu, byla najednou mezi kapitány integrace poptávka po nějakém hodnotovém základě. K tomu se hodila i „Osvětim“, jako negativní zakladatelský akt Evropy pro 21. století. Možná je to náhoda, ale od těchto let i nacisté zpětně ztrácejí národnost. Roku 2005 viceprezidentka Evropské komise Margot Wallströmová přímo z Terezína o odpůrcích evropské ústavy říká: „Chtějí, aby se EU vrátila k čistě mezivládní spolupráci. Těmto lidem říkám: Přijeďte do Terezína a podívejte se, kam ty staré cesty vedou.“

Je zajímavé, že český prezident i přesto, že v Terezíně mluvil na Národním hřbitově, tedy mezi ghettem a Malou pevností, na místě, kde jsou pohřbeni Židé i příslušníci odboje, český odboj, který v Malé pevnosti krvácel a krvácel tam hlavně pro státní suverenitu, vůbec nezmínil.

Jestli se něco opravdu nehodí pro politické zneužívání, jsou to místa s tak pohnutou historií jako Osvětim, Treblinka, Terezín… K nedorozumění je tu vždycky jen krůček a nezachrání to pak ani Česká televize, když ze „zločinů našich předků“ na svých stránkách udělá „zločiny předků“.

×

Podobné články