„Říkají nám statečná šestka.“ Česko během války ukázalo, že umí hledat spojence, míní experti

Před rokem spustilo Rusko frontální agresi na Ukrajině. Kromě vojenské a humanitární pomoci napadené zemi Západ zahájil celou řadu dalších komplexních opatření, ať už šlo o sankce namířené vůči Rusku nebo zahájení rozhovorů s Ukrajinou o přístupu do Evropské unie. Výraznou roli hrálo i Česko, která celou druhou polovinu roku bylo předsednickou zemí EU. Češi ukázali, že umí být dobrými vyjednavači a umí hledat užitečné spojence, vstup Ukrajiny do EU ale zdaleka není jistý, míní odborníci.

K tématu české zahraniční politiky se sešli zástupci ministerstva zahraničí a odborníci z řad akademiků na konferenci Česko a Ukrajina: od podpory ke strategii, kterou pořádala Fakulta sociálních věd UK. Ti se věnovali mimo jiné tomu, jak by mohla vypadat případná jednání mezi Ruskem a Ukrajinou o míru. „Je potřeba nechat Ukrajinu, ať si sama rozhodne, jak bude postupovat dál. My jako spojenci Ukrajiny musíme vytvořit takové podmínky, aby Kyjev nemusel přistoupit jednoznačně nevýhodné podmínky, například ve formě vzdání se části svého území,“ uvedla česká velvyslankyně při Politickém a bezpečnostním výboru EU Jitka Látal Znamenáčková.

Šlosarčík: Ukrajinu v EU za pět let nevidím

Podle odborníka na unijní právo z FSV UK Iva Šlosarčíka se v nejbližší době sice dá očekávat určitá formalizace vztahů mezi Ukrajinou a EU, ale reálný vstup napadené země do unie je ještě daleko, pokud k němu vůbec dojde. „Já Ukrajinu v EU třeba za pět let nevidím. Letos podle mě dojde ke zformalizování vztahů mezi unií a Ukrajinou, což ale nutně ke vstupu do EU vést nemusí,“ míní Šlosarčík. „Jedním z těch procesů může být doladění asociační dohody v režimu pro pracovníky. Ale pokud k tomu dojde, tak z hlediska odpůrců vstupu Ukrajiny to může vypadat tak, jakože ty praktické věci už mají, tak proč spěchat s tou vstupní formalitou,“ dodal Šlosarčík.

S tím souhlasí i Jan Marian, zvláštní zmocněnec pro otázky Východního partnerství z MZV. „Ukrajinci po nás chtějí silné kroky, které my děláme. Ale případné rozšiřování EU bude náročný proces, především z pohledu pozic členských států, pro řadu států to přijatelné nebude,“ domnívá se Marian.

Odborníci se shodují, že Česko sehrálo od začátku války významnou roli v mezinárodní politice. Podle Znamenáčkové dokonce politici a diplomaté interně označují Česko spolu se Slovenskem, Polskem a pobaltskými státy za „statečnou šestku“. Šlosarčík se domnívá, že vývoj posledního roku může být impulzem k ukončení něčeho, čemu říká „intelektuální lenost“. „Je to výzvy k tomu, abychom začali přemýšlet, co vlastně bezpečnost znamená, že není daná. Přemýšlet o tom, jaké jsou politické náklady zajištění bezpečnosti a že je naivní si myslet, že za nás všechno udělá NATO nebo EU. Je potřeba si uvědomit, že Česko je na mezinárodní scéně aktivní hráč,“ dodal Šlosarčík.

Visegrád na úrovni EU nefunguje

Odborník na mezinárodní politiku z FSV UK Michal Parízek uvedl, že historicky nebyla zahraniční politika EU jako celku nijak výrazná. „V zásadě byl konsenzus, že EU neumí v zahraniční politice nic moc dělat, ale od začátku války je EU ve zbytku světa dramaticky více viditelná, což dokládají třeba jen analýzy mediálních výstupů ze zemí mimo unii. To je hrozně zajímavá zpráva,“ řekl Parízek. Dodal, že česká diplomacie během války na Ukrajině může pomoci lidem intenzivněji vnímat důležitost zahraniční politiky.

Znamenáčková uvedla, že Česko získalo v Evropě díky své aktivitě novou roli, kterou by měla během následujících let využít. Podle Jana Mariana je změna patrná i na úrovni EU jako celku. „Ještě před pár lety nebylo možné v oficiálních dokumentech Evropské komise označit Rusko za hrozbu, protože na tom nebyla shoda. Teď na tom ta shoda je,“ popsal Marian.

Ivo Šlosarčík dodal, že v Česku si již dlouho všichni uvědomovali, že spolupráce zemí V4 (Česko, Polsko, Slovensko, Maďarsko) na evropské úrovni nefunguje, ale dlouho se s tím nic nedělalo. „Dlouho jsme říkali, že musíme být kreativnější ve vytváření koalic uvnitř EU, že Visegrád nefunguje. Válka vedla k tomu, že se tyto koalice vytvářely snadněji. Důsledkem krize může z pohledu ČR být to, že najdeme partnery, kteří jsou v EU schopni nejen něco zablokovat, ale třeba také něco prosadit,“ domnívá se Šlosarčík.

Podle Mariana zatím nehrozí, že by ČR nebo západní mocnosti v podpoře Ukrajiny polevily. „Rusko vždycky udělá něco, co nás probere, takže neupadáme do letargie. Vzpomeňme třeba na masakr v Buče. Daří se nám udržet jednotu navzdory různým změnám v mezinárodní politice, třeba volbám v jednotlivých zemích. I díky tomu jsme sankce na Rusko a podporu Ukrajině udrželi,“ uvedl Marian.

Česko má nyní nicméně velmi dobrou výchozí pozici v mezinárodní politice, shodli se experti. „Pokud si budeme dělat ‚domácí úkoly‘ a nerezignujeme na to postavení, co jsme získali i naším předsednictvím v EU, tak se nám tu pozici podaří udržet,“ řekl Marian a jako příklad uvedl vyhoštění ruských diplomatů v souvislosti s kauzou Vrbětice. Tento krok od nás podle něj ostatní státy okoukaly.

Michal Parízek dodal, že není nerealistické, že válka bude trvat ještě několik let. „Aby vůbec mohlo dojít k nějakému jednání mezi Kyjevem a Moskvou, musí nastat alespoň elementární kompatibilita zájmů. Ta zatím neexistuje. Aby k jednáním mohlo dojít, bude se muset na jedné nebo druhé straně něco velmi zásadně změnit,“ dodal Parízek. Podle náměstka ministra zahraničí Jiřího Kozáka by bylo velmi naivní uvažovat o jakémkoliv kompromisu ve chvíli, kdy Rusové vraždí Ukrajince.