Umřít vlastní rukou. Co stojí za nárůstem sebevražd na Západě?

„Sebevražednost se nyní projevuje ve všech civilizovaných zemích s intenzitou zastrašující,“ poznamenává T. G. Masaryk v přelomové knize Sebevražda z roku 1881. Ač Masaryk zvedl téma šestnáct let před francouzským filozofem Émilem Durkheimem, byla to Francouzova monografie, která ustavila souvislost mezi nárůstem sebevražednosti a modernitou. Durkheim titulem Sebevražda z roku 1897 navíc předložil studii, která měla být vzorem pro to, jak se má v sociologii, této mladé disciplíně, pracovat.

Jenže jakkoli je to teze svou přímočarostí přitažlivá, neobstojí zcela. Durkheim i Masaryk měli pravdu v tom, že v jejich době sebevražednost stoupala, mýlili se však, když spojili vysokou míru sebevražednosti s moderním individualismem. Dokonce lze stanovit opačnou tezi: jakmile si člověk na individuální svobodu a s ní spjatou nejistotu zvykl, je k sebevraždám méně náchylný.

Aspoň statistiky ukazují, že v západních státech sebevražednost mezi lety 1950 a 2009 klesá; naopak nejvyšší míru sebevražd vykazují země jako Rusko, Lesotho a Zimbabwe. Na sto tisíc lidí tam spáchá sebevraždu ročně třicet až čtyřicet lidí. Severní Amerika a západní Evropa vykazují míru sebevražednosti, která se pohybuje kolem jedenácti sebevražd na sto tisíc obyvatel. Česká republika se podle Českého statistického úřadu držela pod úrovní dvanácti sebevražd na sto tisíc osob až do roku 2021, v roce 2022 číslo vzrostlo na 12,1.

Lidé strádají všude, ale západní společnosti nabízejí vysokou životní úroveň a dostupnou péči. Nakonec i ta proklínaná individualizace a s ní spjatá osobní svoboda mohou být veskrze cenným impulzem, proč raději žít. Jenže je také třeba dodat, že se situace zvrací.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.