A na signál vstaňte! Nabít ústa si musí každý národ sám
ÚHEL POHLEDU
Rozhledna na Petříně duhově zazářila a opět zhasla, skončil festival Prague Pride. Příznivce potěšil, odpůrci se mohli utěšit třeba tím, že oslava všech barev genderu trvala týden, nikoliv měsíc jako ve Spojených státech nebo v Británii. Většině ostatních, kterých se téma osobně nijak zvlášť nedotýká, doporučuji si onen pocit lhostejnosti užít, nebude trvat dlouho. Globální trendy k nám sice přicházejí se zpožděním, ale zastavit je lze asi tak snadno jako plyn pronikající pod špatně utěsněnými dveřmi. Nabít ústa si musí každý národ sám. O co jde tentokrát?
Skupina rodičů ve Velké Británii se rozhodla zažalovat svou vládu, respektive ministerstvo školství kvůli genderové indoktrinaci na základních školách. Do osnov ji protlačil takzvaný třetí sektor, nevládní organizace, které samy sebe nejdřív prohlásily za expertní a prospěšné, následně ovládly veřejný diskurz a teď produkují a do škol dodávají materiály, které jsou podle rodičů nejen blbé jako troky, ale také protiprávní. Jde o „obvyklé podezřelé“, tedy o válku proti biologii, patriarchát sem, útisk tam, rozmělňování pilířů společnosti, až to spadne, nevládky oběti z trosek jistě tahat nebudou, povinné školení v newspeaku a spřádání identitárních fantazií, vše opepřené věkově zcela nepřiměřeným, sexuálně explicitním obsahem.
„Spousta toho, čemu říkáme sociální problémy, pramení z faktu, že intelektuálové mají teorie, které se neslučují s reálným světem,“ říkal už Thomas Sowell, prominentní černý konzervativec a ekonom. „Z toho pak soudí, že chyba je v reálném světě a ten se potřebuje změnit.“ Teorie mají i sociální inženýři s dostatkem prostředků a apatickým publikem. A nebojí se praxe.
Kromě podrobného popisu „sta technik masturbace“ se tak prepubertální žáci z oficiálních materiálů kupříkladu dozvědí, že „láska a city jsou často důležité pro dobrý sex, ale ne vždycky“ nebo že „dobrý sex je často rychlý, tvrdý a anonymní“. Děti z vyučování stáhnout nelze, curriculum je povinné, debata zakázaná a volné ruce nemají ani učitelé, výhrada svědomí sice existuje vždycky a vnitřně svobodného člověka nelze donutit dělat (vyučovat) nesmysly, ale nové místo se také nechce hledat každému.
Kdykoli se ozvali sami žáci, třeba náctileté slečny z věřících rodin, byly „průkopníky tolerance“ označeny téměř za fašistky a jejich výpověď za „nenávistnou“. „Je to, jako by pytlák určoval pravidla lovu a myslivci jenom přikyvovali,“ shrnula advokátka rodičů, která se mimochodem specializuje na – lidská práva. Je ostatně fascinující, jak destruktivní vliv měla akvizice „T“ a všech těch dalších písmenek do původní LGB party. V zahraničí je na spadnutí dlouho očekávaný rozvod mezi gayi, bi a lesbami, tedy původním, na jazyk se dere reálným, protože v biologii ukotveným jádrem sexuálních menšin, které svou cestu k rovnoprávnosti poctivě odšlapalo odspoda, chce žít a nechat žít a které nevnucuje svému okolí nesmysly, a parazitickým nábalem okolo.
Asi nejhorší je ideologická stránka věci: britským školákům se jako naprostý fakt předkládá sto pohlaví, mezi nimiž si mohou volit takovým způsobem, jakým se přecvakává televizní program; podívejte, jé, všechny ty virtuální identity jsou krásně barevné; každý den mohu mít zcela nové já! A přesně tady podle právních zástupců nespokojených rodičů udělali soudruzi chybu. V Británii totiž existuje zákon, který zakazuje jednostrannou propagaci sporných idejí a názorů ve školách. Přesně to se děje. Progresivní je upřednostňováno, na tradiční se hledí s posměchem.
Advokátka uvádí svůj oblíbený příklad, obrázek tzv. „genderové galaxie“: zářivé genderově inkluzivní slunce je na obrázku obklopeno velkou spoustou šťastných a spokojených pestrých genderových identit, zatímco v pozadí visí malá a nudná galaxie „pohlaví určených při porodu“, kde se plouží pouhé dvě umolousané planety, tedy muž a žena. Žádné dítě nechce být nudnou planetou. Dopady genderového vymývání mozků jsou reálné, britské děti věří, že jsou kočky, a okolí mňouká s nimi. Morálního na tom není nic. Problémy se sebepřijetím neznamenají povinnost okolí je odsouhlasit, natož jim zatleskat. Anorektičkám taky nebereme jídlo z talíře, aby se cítily víc samy sebou.
A proč Britové tak dlouho dopouštěli něco, co jejich dětem ubližuje? (Dlužno říct, že se školy náplní diskutabilního předmětu vyloženě nechlubí.) Nápovědou může být jeden roztomilý psychologický pokus, jehož záznam lze snadno dohledat na YouTube. Do plné čekárny před oční ordinací přijde mladá žena. Posadí se, vytáhne časopis. Náhle se ozve signál a přítomní vstanou. Po odeznění se opět posadí. Ženě se to zdá samozřejmě bizarní, nerozumí situaci, jak by taky mohla. Opět se ozve signál, vše se opakuje. Když se ozve potřetí, žena váhavě vstane taky. Neví proč, ale když to dělají všichni… „Pacienti“, tedy najatí herci, postupně odcházejí do ordinace, čekárna se posléze vyprázdní. Žena osamí. Ozve se signál. Vstane, nebo zůstane sedět? Je to přesně tak, jak si myslíte. Mňau.
