Skrytá katastrofa: muži, kteří nenávidí práci

Vzpomenete si na úplně první epizodu Simpsonů? Homer jde s Marge a dětmi nakupovat vánoční dárky, jenomže zjistí, že mu Mr. Burns letos nedal bonus, a rodina je tedy na mizině. Nadílka nebude. Je z toho naprosto zdrcený. Aby je nenechal ve štychu, najde si brigádu jako Santa… Homer je sice ňouma, který pokazí, na co sáhne, není modelovým otcem ani manželem a má věčně hluboko do kapsy (i santovská brigáda se ukáže být placená tak mizerně, že radši vsadí na chrty), jedno mu ale nemůžeme upřít: ať je, jaký je, pořád ví, že se musí postarat o svoji rodinu.

A opravdu se snaží. Nakonec vždycky přijme zodpovědnost a nějak se pochlapí. To se nedá říct o milionech jeho práceschopných krajanů z masa a kostí, kteří se rozhodli, že pracovat nebudou.

Útlý, ale výživný svazek politického ekonoma a demografa Nicholase Eberstadta Men without work, tedy Muži bez práce, vyšel poprvé v roce 2016, loni se dočkal „postpandemické“ reedice. Autor v něm pomocí extenzivních datových analýz mapuje to, čemu říká kolaps práce v moderní Americe, respektive skrytá katastrofa. Všiml si totiž paradoxu: optimistické zprávy o rekordně nízké nezaměstnanosti a vzniku stovek tisíc nových pracovních míst měsíčně naprosto ignorují sedm milionů práceschopných mužů ve věku 25 až 54 let, kteří nepracují a pracovat nechtějí.

Jak je vůbec možné, že vypadli ze statistiky? Snadno. Jejich „kategorie“ totiž vůbec neexistuje. Americký statistický systém vznikl v časech, kdy bylo potřeba vědět, kdo místo má a kdo místo hledá. Těch, kdo místo nemají, ale ani je nehledají, si nevšímal. Proč taky? Ve třicátých letech minulého století skoro žádného dospělého muže nenapadlo nepracovat. Dnes je ale těchto mužů čtyřikrát víc (!) než „skutečných“ nezaměstnaných.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.