Tutanchamon a dnešek

KOMENTÁŘ

Tutanchamon a dnešek
Co máme společného s Tutanchamonem a jeho dobou? První dvě lidské univerzálie: lásku a smrt, píše Marian Kechlibar. Foto: Jean-Pierre Dalbéra from Paris, France, CC BY 2.0 , via Wikimedia Commons
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Sebevraždy liberální demokracie

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

První písemné záznamy lidstva se vynořují z naprosté temnoty ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. Cokoliv, co se stalo předtím, známe jenom z archeologických nálezů. Nejstarší příběhy, mýty a oficiální historie, které se nám dochovaly, jsou „jen“ něco přes pět tisíc let staré.

 

Dvě nejstarší civilizace v našem okolí, Egypt a Sumer, byly „tak dávno, že už to skoro není pravda“. V každodenním životě na jejich stopy moc často nenarážíme. Nepíšeme jejich písmem, neuctíváme jejich bohy, zákony se od té doby také dost změnily. Ale stejně stojí za to, seznámit se občas s jejich historií, protože se v ní dají vysledovat společné prvky. Zůstalo-li něco od těch časů stejné, nejspíš je to lidsky univerzální věc.

Taková příležitost je teď v Praze-Letňanech, kde až do konce června běží výstava o faraonu Tutanchamonovi, tom jediném, jehož hrobku v Údolí králů nikdo nevyloupil. Musím pořadatele pochválit, protože celá akce je pojata zábavně a přitom precizně. Nepodlehli pokušení zjednodušovat věci až příliš, které je jinak u popularizace vědy dost běžné.

Co tedy máme společného s Tutanchamonem a jeho dobou? První dvě lidské univerzálie: lásku a smrt. Zesnulý faraon stihl mít se svou mladičkou ženou dvě děti, ani jedno nepřežilo; zachovaly se ale společné portréty, které naznačují, že se manželé měli rádi. Smrt si brzy přišla i pro samotného Tutanchamona, v pouhých devatenácti letech. Nevíme s naprostou jistotou, co bylo její příčinou, ale levé koleno mrtvého je těžce pochroumané. Vědci soudí, že šlo o čerstvý úraz, který mohl faraona zabít. Otevřené zlomeniny snadno vedou ke gangréně. Dnes by se takový úraz ošetřil snadno, tehdy to byl potenciální rozsudek smrti.

(Těžko si představit život v časech, kdy každá banalita typu bolavého zubu mohla zabít i samotného krále. Ale nějak se žilo, a možná si lidé roku 3000, až se budou dívat zpět na tu naši primitivní éru, budou klást otázku, jak jsme mohli snášet takové věci, jako je rakovina nebo stárnutí, a nezešílet z té hrůzy všude kolem.)

Další společný prvek našich životů: sport. V hrobce se našlo hned několik rozložených vozů a je možné, že ta zlomenina, která ukončila králův život, vznikla při jezdecké havárii. Zase něco, co se příliš nezměnilo – mladí muži s „rychlou rukou“ umírají na silnicích dodnes, bohatí i chudí.

Pak je tu politika, nejvděčnější zdroj srovnání. Tutanchamon nastoupil na trůn jako dítě, takže zpočátku reálně vládnout nemohl; moc spočívala v rukou „hlubokého státu“, všelijakých úředníků, kněží a generálů, kteří se jí nejspíš vzdávali jen neradi. Dlouho také panovalo podezření, že mladý faraon byl zavražděn. Teprve poté, co jeho tělo prošlo vyšetřením na moderním CT přístroji, se odhalila ona těžce pochroumaná noha.

Symbolická témata byla asi stejně důležitá jako dnes. Před více než 3000 lety sice asi lidi tolik nezajímala preferovaná zájmena, ale o to víc řešili otázku, kdo uctívá jaké bohy, a Tutanchamon se vlastně původně jmenoval Tutanchaton. Kult boha Atona zavedl jeho otec Achnaton – a změnou vlastního jména dal mladý faraon najevo, že reformy svého otce ruší a vrací se k uctívání starých bohů.

A na samotný závěr – „cancel culture“ po staroegyptském způsobu. Po Tutanchamonově smrti nechal faraon Haremheb, generál, který se dostal k moci, vymazat zmínky o něm ze všech možných oficiálních záznamů. Dokonce i na Tutanchamonově soše vyškrábali jeho jméno a nahradili jej jménem Haremheb.

Jenže si přitom nevšimli, že totéž jméno je napsáno i na zadní straně podstavce… Je možné, že ta socha stála u zdi nějakého chrámu a nikomu se s ní nechtělo moc hýbat. Díky tomu víme, že zpodobňovala mladého muže, kterého nový vládce nařídil vymazat z historie.

Zase jedna společná věc s dneškem. I horliví cenzoři někdy dělají chyby a zničit pravdu tak, aby po ní nezůstalo ani stopy, je těžké.

×

Podobné články