Co s věkem prvovoličů? Zvýšit na 21 let

ÚHEL POHLEDU

Co s věkem prvovoličů? Zvýšit na 21 let
S přáním snížit věk prvovoličů na 16 let přišla šéfka Mladých starostů Zdena Kašparová (CNN Prima NEWS), není sama. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Sebevraždy liberální demokracie

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

S přáním snížit věk prvovoličů na 16 let přišla šéfka Mladých starostů Zdena Kašparová (CNN Prima NEWS), není sama. Že právě to u dosud apatických juniorů probudí, nebo snad dokonce vyrobí intenzivní vzplanutí pro věci veřejné, se domnívají také mladí Piráti nebo prezident Pavel. Tomu to hodně leží na srdci: poté, co absolvoval besedy se středoškoláky, shledal, že se mládež v politice orientuje lépe než jejich rezignovaní rodiče. V té části o rezignaci dospělých se s ním dá souhlasit. Naopak o orientovanější a principiálně aktivnější mládeži mám určité pochyby.

 

Náctiletí, kteří spí s mobilem pod polštářem, platí přes Qerko, protože se stydí říct servírce o účet, a vydrží se soustředit přesně třicet sekund – na jeden TikTok, většinově nepůsobí jako čerstvá krev do zduřených tepen naší demokracie.

Ale řekněme, že je to opravdu tak.

Že velkým dětem v cestě jejich politického zrání brání pouze a jenom prehistorická obstrukce, despotické segregační opatření z temných dob nerespektující výchovy, ageistická bariéra, kterou na ně nastražili kdyby jen boomeři, ale i boomeři těch boomerů, celé boomerské generace před nimi! Že jen železná pracka zákona udrží útlou, ale přece tak odhodlanou šestnáctiletou ručku od toho, aby to tam hodila té nejradikálnější nejvíc cool a free nabídce, a tím zachránila planetu, k čemuž přesně šestnáctileté ručky tíhnou. Případně aby ukázala všem těm starým konzervám, jak totálně mimo jsou.

V tom případě samozřejmě zeď není potřeba strhnout, ale vyfutrovat a zvýšit. Ne snížit věk prvovoličů na šestnáct, ale zvýšit na jednadvacet.

Politická mládež z levého spektra tvrdí, že se konzervativci mladých hlasů bojí. Ano. Jsou k tomu určité důvody. Mozek není zralý ani v šestnácti, ani v osmnácti, mozek se vyvíjí nejméně do pětadvaceti. Jako jedna z posledních dozrává prefrontální kůra, oblast za čelem, která je zodpovědná za dovednosti, jako je plánování, stanovování priorit a dobrá rozhodnutí.

Mládí lze ocenit v tolika různých ohledech! Schopnost dobře se rozhodnout k nim nepatří.

Když se podívám do svého vlastního příběhu, naprostá většina mých rozhodnutí z doby mých -nácti spadají do dvou kategorií: byla buď dost pitomá, nebo úplně idiotská. S věkem k nějakému poučení přece jen došlo. Do stejné řeky lze vlézt dvakrát, napotřetí si to leckdo rozmyslí. S inteligencí to nesouvisí, ale s dosaženou příčkou na životním žebříčku ano.

Velké děti si zároveň reálně moc nedovedou představit, co ještě neměly příležitost prožít a co znají jen pojmově – velmi těžko dávají „velkým slovům“ obsah. Něco jiného je absolvovat se spolužáky exkurzi do Osvětimi a něco jiného je i jen číst o Osvětimi poté, co se vám narodí dítě. Většina extrémně levicové agendy, k níž velmi mladí dospělí tíhnou, i když ženy víc než muži, stojí na neprožitém obsahu (to jsou všechny ty moje těla moje volby, práva na děti z průmyslu náhradních matek, vůbec celý rodinný a sexuální „progress“, ale i hesla o ekonomickém „narovnání“, která se nejlépe deklarují, dokud rodiče ještě každý měsíc dobíjejí kredit na mobil a platí kapesné).

Co chybí na empatii, toho často přebývá na radikalitě, případně dokonce krutosti. Je důvod, proč tolik (krvavých) revolucí bylo neseno na křídlech revolučního mládí. Odrostlí chlapci nejochotněji sekali ruce za války v Sieře Leone, hrdinům Pána much muselo být tolik, kolik jim bylo. Děti trhají broukům nožičky, dospělí už méně. Atd. atp. Je to přirozené, i to patří k zrání, ale jak by ještě víc extrémů pozvedlo veřejný život, je s otazníkem.

Zároveň bývají velmi mladí lidé totálně konformní. Rozdíly ve vizáži se neakceptují, nebo jen minimální typu značky, o půl centimetru delšího nebo kratšího střihu trička atd. K mysteriím lidské psychiky patří, že si těch třicet identických postav středoškolské třídy jedna každá myslí, jak nejsou originální.

Čili vůle k originálním politických řešením by také nebyla kdovíjaká.

Ale hlavní námitkou proti šestnáctiletým voličům je, že ještě nemají odmakáno. Rozumím ambici ovlivňovat společnost, ale tomu nejdřív musí předcházet fáze úklidu ve vlastním pokoji. A tam mívají velké děti z podstaty věci většinou ještě dost binec.

 

×

Podobné články