Příčinou „naší nynější krize“, projevující se růstem polarizace a vzestupem „populistů“, jsou sociální sítě a dezinformace, které tyto napomáhají šířit. Z této odvážné teze, kterou by před deseti lety podepsali asi jen největší fanoušci devadesátkového filmu Spiknutí s Melem Gibsonem, je dnes tisíckrát opakované dogma. Dogma užitečné, protože namísto zamyšlení se nad nutností změn, které by demokratickým společnostem vrátily stabilitu, definuje viníka a z jeho vymýcení dělá recept na návrat ke starým dobrým časům.
Jak tedy s tímto zlem našich časů bojovat? Česká debata (možná i proto, že emoční úroveň politického boje stále zdaleka nedosahuje intenzity řady jiných zemí Západu, možná i kvůli instinktivnímu odporu vůči omezování svobody přenesenému z komunismu) je stále ještě v „romantické fázi“. Tedy že dezinformacím se lze postavit pomocí oběžníků produkovaných odborem strategické komunikace a fakt-checkingové aktivity na sítích.
Těžko najdeme názornější příklad toho romantického přístupu než v názvu neformálního spolku Čeští elfové, který byl snad první českou iniciativou v této oblasti vycházející z řad „angažované veřejnosti“. V představách z tolkienovského světa měli vznešení elfové s praporem objektivity vyrážet do boje proti ohavným skřetům.
Doba a s ní naše krize pokročily a většina západního světa přešla – alespoň na oficiální úrovni – k úvahám, že problému se má čelit pomocí byrokratických regulací sociálních sítí. V zemích, kde však „boj s populisty“ a „na obranu demokracie“ dospěl do vyššího stadia intenzity, sílí – zdá se – přesvědčení, že aby elfové v online prostoru zvítězili, musí se chopit i „skřetích“ metod. Dva takové příběhy řeší v těchto dnech polská veřejná debata.
Pablo Morales je nick, jistého marketingového experta (pravé jméno Bartosz Kopania). V posledních letech se stal jednou z nejvlivnějších osobností polské sítě X, která udávala tón řadě mediálních potyček mezi tehdejší konzervativní vládou a liberální opozicí. Byl vnímaný jako jedna z neformálních „tváří“ nejradikálnějších příznivců liberálů, spojovaných často s hashtagem „Společně jsme silní“ (Silni Razem). Tato skupina v souladu s logikou „debaty“ na sociálních sítích pořádala kromě jiného dennodenní hromadné útoky na zástupce konzervativců. Její obzvláštní pozornosti se ovšem těšili i všichni nezávislí komentátoři, kteří odmítali přijmout logiku „kdo není s námi, je proti nám“ či „odpadlíci“ z liberálního tábora (vedli třeba hejterskou kampaň proti uskupení dnešního předsedy Sejmu Szymona Hołownii, když ten odmítl před volbami v roce 2023 společnou kandidátku s Tuskovými liberály).
„Polští internetoví jakobíni podporují vše na 300 procent a do poslední vteřiny – než vůdce změní názor na věc nebo změní téma,“ popsal skupinu filmový producent Maciej Strzembosz. Většinou se mělo za to, že jde o spontánní, ač svérázný projev občanské angažovanosti, vyprovokovaný kontroverzním vládnutím konzervativců. Podle novinářského šetření portálu Wirtualna Polska ovšem sám Pablo Morales pravidelně několik let fakturoval Občanské platformě (straně Donalda Tuska) částky za „politologické analýzy“. V posledním půlroce (od září do února) si pak nechal od státní sázkové společnosti Totalizator Sportowy vyplatit „za redakci marketingových materiálů“ přes 100 tisíc zlotých (v přepočtu přes 500 tisíc korun). Jak dodávají autoři článků, marketingové oddělení státní firmy zaměstnává přes 30 lidí. Zda šlo o reálné zakázky, nebo další způsob financování svých „internetových elfo-skřetů“, se pravděpodobně jen tak nedozvíme.
Tento týden se na první stránky polských novin dostala i další klíčová postava polských online válek, Roman Giertych. Tento právník a politik je – soudě dle médií a sociálních sítí – něco mezi Rasputinem a Lucou Brasim Donalda Tuska. Jde o fascinující osobní příběh obnovovatele předválečných tradic polské nacionalistické pravice, lídra národně-katolické Ligy polských rodin, kterého liberální média nenazývala jinak než „fašista Giertych“. Následně se – po drsném rozchodu se svým koaličním partnerem z let 2006–2007 Jarosławem Kaczyńským – dal do služeb druhé strany sporu. Roky působil téměř jako „rodinný právník“ řady liberálních politiků včetně Donalda Tuska a Radka Sikorského. Ve stejnou dobu obsluhoval i velmi „kontroverzního“ podnikatele Ryszarda Krauze, což ho málem – po návratu konzervativců k moci – dostalo do vězení (pro každý případ se tehdy na několik let odklidil do Itálie). Po návratu liberálů k moci se stal poslancem a mluvčím radikálního křídla liberálního tábora, volajícího po „nekompromisním zúčtování“ s konzervativci. Mluví se o něm i jako o kandidátovi na nového ministra spravedlnosti a generálního prokurátora – vzhledem k tomu, že ten současný, Adam Bodnar, se zatím nemůže pochlubit žádným významným politikem opozice ve vězeňské cele.
Giertych však vedle právních dovedností v sobě objevil i nevšední talent k internetovému trollingu, který dokáže druhou stranu barikády naštvat do nepříčetnosti. V těchto dnech se mu to povedlo v souvislosti s kauzou ředitelky kanceláře bývalého premiéra Mateusze Morawieckého (PiS), která poslední tři měsíce strávila v tzv. zajišťovací vazbě kvůli obvinění z porušení zákona o veřejných zakázkách a korupce při organizaci státní pomoci Ukrajině po ruské invazi. Když se do médií dostala zpráva o zhoršujícím se stavu jejího autistického syna, o kterého do okamžiku zatčení pečovala, Giertych na síti X věc okomentoval slovy: „Kdyby si vzala příklad ze svých kolegů [kteří už začali vypovídat], tak bychom se dnes zabývali tím, kdo doopravdy z toho těžil [jejím šéfem Morawieckým], a ona by se mohla starat o syna.“
I pro otrlé účastníky polské veřejné debaty to bylo trochu moc. A tak se začaly připomínat i další kauzy spojené s Giertychem na X, především pak skupina Sít pro volby (Sieć na wybory), jejíž vznik inicioval v roce 2023 a která sehrála důležitou roli během kampaně před parlamentními volbami. Byla klíčová třeba pro předvolební propagování obvinění vlády PiS ze „zaplavení Polska ilegálními migranty“ kvůli korupčním praktikám při vydávání víz. Nedávno proniklo do širšího povědomí i jejich poněkud sadistické fantazírování na téma, co potká zavřené poslance PiS od spoluvězňů. Podle svědectví osob, jimž se do skupiny podařilo proniknout, jde o organizovanou, koordinovanou činnost stovek uživatelů X šířících předpřipravené materiály a témata po vzoru slavných trollích farem.
Jak ovšem zdůrazňují autoři textu o skupině, většina jejích členů se angažuje viditelně, bez finanční odměny, právě ve jménu boje „na obranu demokracie“. A tak se z elfů stávají skřeti…
00:01
