Země pana generála

KOMENTÁŘ

Země pana generála
První kolo voleb ovládl Petr Pavel. Překvapivě porazil i Andreje Babiše. Foto: Jan Zatorsky
1
Komentáře

Daniel Kaiser

Po dnešku se zdá, že za dva týdny bude prezidentem zvolen generál v.v. Petr Pavel. Andreje Babiše dokonce těsně porazil, ačkoliv protibabišovský tábor byl rozštípnut do více jednotlivých kandidatur než tábor opoziční. Pokud platí, že voličstvo je rozděleno zhruba do dvou bloků, muselo by k Babišovi přeběhnout více než 500 tisíc voličů z druhého břehu. V této poznámce vycházíme z pracovního předpokladu, že vyhraje Pavel, za nímž se sešikuje tzv. Česko A (výraz je převzat z polštiny, kde ovšem Polska A neznamená automaticky to lepší; konzervativní hodnoty jsou zastoupeny mnohem víc v Polsce B).

Stoupenec pohledu do poloplné sklenice, který nejprve hledá pozitiva, u Pavla může jmenovat: reprezentativní zevnějšek, jazykovou výbavu, klid, kdy Hrad nepřispívá k chaosu v české politice. Pesimista, který vidí, že sklenice je poloprázdná, si všimne programu, s nímž generál do voleb šel. Je pro růst daní –⁠ DPH, daně majetkové (a proti krácení výdajů v sociální oblasti, což je v éře drahých energií pochopitelné), je pro uzákonění sňatků homosexuálů, je tak nějak pro přijetí eura, a hlavně: ani za energetické krize se neodchyluje od hlavního proudu: „Jako prezident budu upozorňovat na příležitosti k využití vlastních obnovitelných zdrojů, zejména slunce, větru a biomasy, které mohou přispět ke stabilizaci cen, a podporovat debatu o příležitostech a rizicích jednotlivých přístupů k zajištění a využití všech druhů energií.“

 

Všimněme si zadních vrátek, jimiž je debata o příležitostech a rizicích, ale celkově není vyhnutí: je to konformista. Musíme se ptát, jak se stane, že země, jejíž obyvatelstvo je v těch velkých otázkách většinou jinde než na politických pozicích pana generála, volí tohle.

Jeden, důležitý důvod, spočívá v povaze prezidentského úřadu, který je z velké části ceremoniální. Neplatí to tak docela, prezident zvolený za dva týdny takřka kompletně (13 soudců z 15) přeobsadí Ústavní soud. Špičky justice mohou mít klíčový vliv na určování tempa, s nímž bude muset vláda snižovat emise –⁠ a tedy zasahovat do našich životů, zdražovat a vytlačovat z České republiky průmysl. Taková témata se ovšem těžko zprostředkovávají a ve veřejné debatě těžko nastolují, skoro to nejde.

Je třeba konstatovat, že témata jako státní suverenita, odpor vůči zelené revoluci EU, vůči vnucovaným novotám typu sňatků pro homosexuály, obecně svoboda, což jsou témata konzervativní i klasicky liberální pravice, zastávali paradoxně daleko častěji kandidáti levice, vedle Babiše Jaroslav Bašta. Že neuspěli, je jednak logické –⁠ Babiš ztělesňuje to, co je zvrácené na dnešní evropské integraci: chudší se skládají bohatším na subvence, zadruhé byl přece jen po většinu své politické dráhy politikem levicovým; Bašta je (staro)levičák. Ale také proti nim působí efekt Lionel Shriverová.

Lionel Shriverová je významná americká spisovatelka (Musíme si promluvit o Kevinovi) a publicistka. Její komentáře pro britský časopis Spectator po většinu roku 2020 zesměšňovaly skoro všechna politická stanoviska Joea Bidena i Bidena osobně, než však bezprostředně před volbami napsala, že bude Bidena volit. Argument byl svou podstatou estetický, věcné na něm bylo jen to, že Donald Trump nemluví v celých větách. Čtenář z toho vyrozuměl, že pohnutky Shriverové byly sociální, nikoliv politické. Uvnitř její strany prostě hlasovat pro Trumpa bylo nepředstavitelné. Petr Pavel dnes sklízí hlasy po způsobu Bidena také od mnoha lidí, kteří z jakýchsi civilizačních pohnutek nejsou schopni hlasovat pro pochybné nositele svých názorů.

Zajímavé budou až nějaké příští prezidentské volby, kdy velké názorové proudy budou mít své přirozené reprezentanty.