Senát slabý jako čaj

KOMENTÁŘ

Senát slabý jako čaj
Přibáň by nebyl takový problém, kdyby mezi soudci, jež si za rok ve funkci prosadil v Senátu Petr Pavel, byli i nějací vyhranění jedinci opačným směrem, píše Daniel Kaiser. Foto: Senát PČR
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Dnes prezident republiky jmenuje dva nové ústavní soudce –Tomáše Langáška a Jiřího Přibáně. Zatímco Langášek přichází z Nejvyššího správního soudu, instituce s trvale dobrou pověstí, a sporný není ani on, Přibáň sporný je. Respektive by měl být. Respektive by měl být pro ty senátory, kteří jsou spíše konzervativního založení.

Jiří Přibáň je inteligentní a právnicky zdatný. Má ovšem politické názory, které části z padesátky senátorů, již pro něj hlasovali, měly vadit. Ačkoliv na slyšení ústavně-právního výboru Senátu podpořil právo občana platit v hotovosti, a dokonce dal najevo odstup k transgenderové ideologii a k možnosti nezletilých měnit si pohlaví, jsou tu i jiné, starší zářezy.

 

Když Evropu před osmi a sedmi lety zachvátila tzv. uprchlická krize a Německo s Evropskou komisí předložily plán na uprchlické kvóty a v České republice se k tomuto nucenému přidělování migrantů zvedl odpor, Přibáň ho kritizoval nemístnými narážkami na Hitlera. Psal o „existenciální politice životního prostoru (lebensraum), se kterou přicházejí xenofobní strany“. Taková politika prý je pro Evropu mnohem větším rizikem než „političtí a náboženští fanatici, kteří se mohou připojit“ k mase skutečných uprchlíků. Z Přibáňovy bohaté publicistické stopy by senátoři také vyčetli, že odedávna chová sympatie k posilování Evropské unie na úkor členských států. To je u člena soudu, který by, když na to přijde, měl prosazovat přednost české ústavy před unijním právem, samozřejmě na pováženou.

Přibáň by nebyl takový problém, kdyby mezi soudci, jež si za rok ve funkci prosadil v Senátu Petr Pavel, byli i nějací takto vyhranění jedinci opačným směrem. Langášek je, trochu. Jinak nikdo. Kandidatura Marka Bendy se jako fantom sice vznášela ve vzduchu, ve skutečnosti s ní ale Bendova ODS při politických jednáních vážně ani nepřišla. V prezidentově okolí, mezi pány jako Jan Kysela nebo Tomáš Lebeda, nejsou „reakcionáři“ v kurzu.

A tím se dostáváme k problému, za který nemůže ani nový soudce Přibáň, ani prezident Pavel. Tím problémem je dnešní Senát. Horní komora může při obsazování Ústavního soudu sehrát zásadní roli, neboť prezident pro každého svého kandidáta potřebuje většinu pléna. Teoreticky by tento Senát měl být konzervativní jako v české politice nic jiného. Klub ODS a TOP 09 dělá s 36 členy skoro polovinu Senátu. V jiných klubech, dokonce i tam, kde by to člověk podle zkušeností ze sněmovny nečekal (například STAN), sedí další konzervativci. S takovou většinou by se dalo leccos vyjednat.

Nejmenovaný člen vedení ODS však skepticky namítá, že na vlastní klub v Senátu se strana nemůže spolehnout. Senátorů schopných držet nějakou politickou linii má ODS s bídou dvacet, tedy asi polovinu. Ostatní v čele s předsedou horní komory Milošem Vystrčilem se rozhodli strávit svůj mandát v hlavním proudu. Chtějí být zadobře s „Prahou“, s novináři a hlavně chtějí být zadobře s populárním prezidentem. Takže se Ústavní soud za Petra Pavla proměňuje v progresivistické těleso a tím snad definitivně zaniká iluze z let 2021 a 2022, že v české politice přichází revival konzervativců. Je to právě naopak.

×

Podobné články